S poměrně dobrou náladou, kterou mi připravilo vítězství ACS na Bazalech, jsem se druhou květnovou sobotu vypravil do Kroměříže, za účem kontroly série tamních rapových akcí s krycím názvem Místo Činu, tentokráte s pořadovým číslem pět. Plagoš avizoval vystoupení domácího mcího Pulze s holešovsko-walmezskou formací S-13, které měli, jakožto headlineři, doplnit Jížní Pionýři z Jihlavy. Když jsme sestoupili do útrob Ponorky, hodiny ukazovaly něco kolem půl desáté. Návštěva byla na místní poměry poměrně klasická (rozuměj dostatečná) a překvapivě se dalo jakž takž pohybovat na baru, což však stejně moc dlouho nevydrželo, poněvadž po zbytek večera už se tvořily řady jako kdysi na pomeranče. Po chvíli se na place utvořilo kolečko přihlížejících, a to neznamenalo nic jiného, než-li počátek exbihice odvětví zvaného breakdance. Brejk patří k mému nejneoblíbenějšímu elementu hip hopové kultury, a tak jsem tyto sportovce (2BC atd) věnující se lehké atletice bez cvičebních úborů, z části ignoroval, nicméně se prý jednalo o celkem povednou šou, kterou také ve finiši fandící obecenstvo ocenilo. Tradičně v lineupu kroměřížských akcí nechyběl Dj Tom-E, jenž zaujal tím, že dal prostor starým zlatým časům v podání Cypress Hill, kteří byli ke slyšení hnedle v několika peckách za sebou. Pozvolna rozjíždějící se večer už se však dostával do stadia, kdy jsem asi nejen já očekával první živáč. Ten také přišel co by dup a co je zajímavé, zahájil ho na improvizované pódium vběhnoucí pes. Ovšem neobstarala ho ani jedna z očekávaných formací, nýbrž, na plakátu se nenalézající, Sapa Rockers Team z nedalekého Holešova. Ti si ve složení tři mc´s + jeden dj vystřihli okolo šesti pecek, jenž zajeli z drtivé věšiny do cizích instrošek (zazněla kupříkladu „The Game“ od Pete Rocka z prvního Soul Survivoru). Publikum je i dá se říci podpořilo (což se třeba o posledním koncertu Sapy, který jsem měl možnost vidět, říci nedalo) a myslím, že úlohu první a dav rozjíždějící kapely celkem zvládli. Přesto si nemůžu odpustit poznámku, že od minula, což je přibližně jeden rok nazpátek, jsem v jejich tvorbě nezaznamenal žádný výraznější posun vpřed a šlo tedy, minimálně co se mé osoby týče, o celkem očekávanou půlhodinku bez momentu překvapení. Sapácký deejay Hlava XXII byl záhy vystřídán kolegou Pilotem ze zlínské skupiny Dilema, jenž u S-13 suploval za nepřítomného dj Dusta a druhý chod večera mohl začít. Přítomné trio mc´s dalo o něco více skladeb než jejich předchůdci a i support lidí byl dle mého názoru na celkem slušné úrovni. Sympatickým momentem bylo zařazení několika pokladů z jejich vlastních zásob, i když takovou odezvu, jako tutovky v podobě premierovek typu „Boom“ nebo hymny „Ubiquitous“ od Dj Hypea, samo sebou neměli. Jinak kluci v rámci možností odrapovali svůj standart. Ještě před hlavním chodem večera si na chvíli vzal slovo mc Pulz (místy doplněn o Styklina z lokální party Forma Podstaty), který přítomným posluchačům naservíroval pár kousků ze svého repertoáru (jako např. píseň „Ven a ne navenek“, jenž mě však moc nebaví) jakbysmet. To už si ale vzal gramce pod svá křídla pionýr J-Kid a nejočekávanější část dnešního menu mohla odstartovat. Dvojka rapových punkerů na majku se na mini pódijku zdržela cca hodinu, během níž měli přihlížející možnost slyšet (nejen) většinu matroše z jejich loňského debutového alba „Three Stars“. Typické šoumenství s nasazením jim v žádném případě nechybělo, což také vedlo ke skutečnosti, že se jim od začátku až do samotného konce vystoupení dostávalo velmi solidní podpory (i když byla nejednou zmíněna trefná hláška „vepředu je kotel, ale vzadu hovno“). J-Kid střídal vlastní a cizí beaty (třeba velekruté instro „Code Red“ z Wildchildova alba Secondary Protocol bylo na úvod velmi zdařilou volbou) a koncik, i přes občasnou chaotičnost, která k nim však patří jako k Jardovi Svěcenému jeho housle, fungoval. Po kapelách jsem čekal nával hladových lyriků na freestyle, který nikdy, minimálně tedy za mé přítomnosti, v Kroměříži nechyběl. Nicméně jsem se ho nedočkal (pokud se přeci jenom něco událo, dejte vědět) a pomalu, ale jistě, bylo na čase odebrát se o dům (respektive o město) dál. A jelikož rapu není nikdy dost, snad na jeho další příděl nebudeme čekat dlouho…
MÍSTO ČINU, VOL. 5 (Ponorka, Kroměříž, 8. 5. 2004)
