Sdílej
Je zajímavé sledovat osudy lidí kolem sebe a vnímat jejich příběhy, protože ta síla prožitku nikdy nenahradí nekonečné seriály, kde ti napětí a emoce šroubují uměle na maximum. Jednou jsi dole, podruhé nahoře. Pro někoho možná otřepaná fráze, ale tahle sinusoida opravdu existuje, žije si svým tempem a nezná bratra. Často slyším spílat o božích mlýnech, ale nežijeme v pohádce, abys vždy před závěrečnými titulky spatřil ta obří mlýnská kola v pohybu. Každý pád tě má učinit silnějším, nesmíš zůstat ležet a hledat někoho, kdo ti pomůže zvednout. A tak se dostáváme do stavu, kdy si konečně uvědomíš, že tvou hlavní silou není objem v pažích, který si ve fitku pěstuješ jak v patnácti patku u zrcadla, nýbrž odolnost a odhodlání ve své hlavě. Právě tam se rodí limity, ale i nekonečné cesty za duševním blahem, společenským postavením, osobním uspokojením, že jsi skutečně něčeho dosáhl. A pokud si nesáhneš na dno, nemůžeš svou paži natáhnout k vrcholu. Každou hranici, kterou si vytyčíš, budeš hůř a hůř překonávat, ale vzpomeň si na dnes už kultovní „Nekonečný příběh“ a nech upustit uzdy své fantazii.
Michal mi v konverzaci při tvorbě rozhovoru vysvětlil ten symbol dodávky na coveru. Dnes si mnozí ukazují na čluny plné tváří hledajících lepší možnosti, ale zapomínají, že transportních kanálů a způsobů je mnohem více. A neházel bych všechny do jednoho pytle jen proto, že se chtějí mít lépe, protože i ty jsi třeba odcestoval do většího města za ziskem vzdělání a často tam zůstal i poté, protože ti nabízelo větší možnosti než rodná hrouda.
A pokud sleduješ životní cestu Michajlova už nějakou tu dobu, víš o jeho cestě do Česka, jeho první krůčky v rapu pod pseudonymem Somar, vzestup a následný pád způsobený odnětím svobody. Pamatuješ merch „FreeMichajlov“ a čas, který se zdál být z počátku nekonečný, ale uplynul vlastně jak voda. Zpět na čerstvém vzduchu, nemusel začínat od nuly, ale všechny ty životní zkušenosti se na tobě podepíšou, ať si to přiznáš anebo ne.
Při pátrání v minulosti, čase stráveném u Ronina či ještě dříve, mohl Michajlov působit jako generátor náhodných slov, ale člověk lehce znalý a zainteresovaný mohl odtušit, že se jednalo o ryzí hláškování, které tuzemskému rapu dlouho chybělo. To čtení mezi řádky, mezi slovy, postupné odkrývání myšlenkového toku, tě udržovalo v napětí a pozornosti při poslechu. „Limit“ je ale někde jinde, je vyzrálejší, Michajlov je přímočařejší, nikoliv však horší. Jen chce více vyprávět, má toho více za sebou a potřebuje to skrze své skladby ventilovat. Z „Limitu“ se tak stává artikl, který je publiku ještě mnohem více dostupný a stravitelný, vykazuje větší chuť rozvíjet barvité postřehy a příběhy, nenechat ani sekundu hudebního podmazu nevyužitou. Michajlov přišel, aby řekl svůj příběh, který není na pět minut.
Po hudební stránce je deska pestrá a nabízí celou řadu silných momentů. Na své si přijdou nejen fanoušci afro trapu „Nikomu nic“ či „Podobný osudy“, ale nostalgická slzička by mohla ukápnout i při poslechu skladby „Nikdy nezapomeň“. Striktnější věci zde zastupuje například věc „Já jsem rap“ a emoce lze ždímat z „Constantina“. Michajlov se však nestaví do role někoho, kdo by měl být idolem svých naslouchačů, i on sám má své chyby, jak vzpomíná v „Špatnej vzor“.
Album „Limit“ posouvá kvality Michajlova po textové i technické stránce. Své story opisuje slovy a snaží se tahat trumfy, na kterých lze stavět. Je patrné, že pobyt strávený ve vězení ovlivnil jeho mysl a pomohl mu zase o něco vyzrát. V hlavě si srovnal priority a přehodnotil některé dřívější hodnoty. „Limit“ je deskou, která obstojí pod drobnohledem posluchačů a vytvoří si v jejich srdcích místo, ale vytrácí se z ní trochu i to jednoduché hláškování, díky kterému si Michajlov v minulosti vysloužil pozornost. Lídr labelu 1312 Records ale potvrdil své postavení a důvod, proč jeho singly vzbuzují emoce.
7,5/10
Už jsi četl?
