Sdílej
Ray West je newyorkský producent z Bronxu, který vydává hudbu na svém nezávislém labelu Red Apples 45 a společníky mu zde dělají lidé jako A.G., O.C., Kool Keith, Roc Marciano a mnozí další naši oblíbení rappeři. Jak se k nim dostal? Jaké to vůbec je řídit nezávislý úspěšný label? A nosí Kool Keith sebou do studia pořád žluté papíry s texty? Na tohle a další věci, jsme se ho zeptali v exkluzivním rozhovoru!
Čeští posluchači tě znají především z projektů LUV NY, Couple of Slices s Kool Keithem a spoluprací se členy D.I.T.C. Jak ses k lidem jako A.G., O.C. nebo Kool Keith vlastně dostal?
Nejdříve jsem se potkal s A.G.m. S jedním z mých spolupracovníků jsme měli vizi, že chceme A.G.ho na jednom z našich tracků. Do té doby jsme na svých projektech pracovali pouze s kámoši, dělali jsme dema, beaty a tak podobně. Dostali jsme možnost spojit se s A.G.m a udělat společně song. Čistě obchodní záležitost. Díky hudbě a společného vibu se mezi námi posléze vytvořilo pouto. Začali jsme prostě nahrávat a pracovat. A.G. byl v podstatě spojkou pro ty další interprety. Kdyby nebylo A.G.ho, nebylo by nic z toho. On je ten, kdo mi dal kariéru a uvedl mě do hudebního businessu.
Máš venku nové album „Macaroni Ray“, které je dost možná tvé dosud nejlepší, jaký z něj máš pocit?
„Macaroni Ray“ byl projekt, na kterém jsem strávil kupu času. Podobně jako na mých předchozích věcech, i zde jsem věnoval podstatný čas detailům. Název je odvozen od přezdívky, kterou mi dal Roc Marciano během doby, kterou jsem spolu strávili nahráváním alba „Marcberg“. Ta přezdívka mi zůstala a pokaždý jí slyším jeho hlasem. To byla ta hlavní inspirace za deskou.
Tvůj produkční styl je velmi osobitý, jaké byly tvoje hlavní vlivy?
Neustále se jakoby snažím překonat sám sebe a takto se můj styl během všech těch let vyvíjel. Byl jsem silně inspirován jazzem, což je třeba vidět na tom, jak používám perkuse. Nechám se spíše vést náladou než, že bych se držel šablony. Je to volný formát. Samozřejmě mě ovlivnili lidi jako Marley Marl, Pete Rock, Preemo, Madlib, DOOM a samozřejmě Dilla. Jay Deeho přístup byl pro mě opravdu osvobozující. Ta inspirace a vliv mi umožnily se uvolnit a nasměrovat se jiným směrem.
Jak hledáš samply? Máš nějakou strategii crate diggingu?
Vinyl je můj zdroj. Strategie se různí, ale desky si kupuju podle toho jak vypadají a jaký z nich mám pocit. Nepouštím si je před koupí. Když pracuju, dívám se po kouskách, které mají vibe a správný feel. Všechno nechávám řídit samplem.
Jsi vlastníkem a provozním „Red Apples 45“ labelu. Jaké to je vést svůj vlastní label?
Užívám si řízení „Apples 45“ a tu možnost vydávat tímto způsobem muziku. Mám vlastní platformu. Je to otročina, ale s láskou, protože se nesnažíme vypouštět vyloženě hitové nahrávky a tak podobně. Je to v podstatě boutique label pro mě a A.G.ho, abychom si dělali, to co chceme. Je to místo pro naše umění a pro přátelé, jejichž věci chceme předávat dál. Mnoho obalů a grafických prací pochází přímo od našich přátel, kteří se zabývají grafikou a fotografováním. Je to rodinná záležitost.
Mluvím i za takový malý klub českých fanoušků Kool Keitha, tak se musím zeptat. Jak probíhá spolupráce s Keithem? Nosí pořád lyrics na žlutém papíře? Můžeme očekávat „Couple of Slices 2“?
A.G. narazil jednoho dne na Keitha. Věděl, že jsem velký fanoušek a tak nás spojil dohromady abychom udělali společně song. Keith a já jsme si okamžitě padli do noty a začali pracovat na tracích. Celý „Couple of Slices“ jsme udělali společně ve studiu. Stále ještě máme několik nevydaných věcí. Jsem si celkem jistý pokračováním. Všechny svý rapy napsal na žlutý papíry a stále je mám.
Co bys popřál hip hopu k 50 letům výročí?
Jenom doufám, že se nepřestaneme vyvíjet. Alespoň dalších 50 a více let. Doufám taky, že překonáme problémy způsobené trendy, které negativně ovlivňují kulturu. Myslím, že „Hip Hop 50“, s tím spojený všechen ten veřejný zájem, nebo Nas odvedli úžasnou práci. Všichni naši O.G. umělci vystupovali a dostali uznání na velkých pódiích. Musíme pokračovat v úctě k minulosti. Zároveň na ní ale nelpět a nebýt v ní zaseklí. Ani v této „keep it real“ mentalitě. Musíme se vyvíjet a akceptovat, místo rozdělování a fanatického zamítání. Měli bychom poslouchat novou hudbu a uvědomit si, že hip hop je ve všech žánrech.
Už jsi četl?
