Doporučené
Marpo je od přírody bojovník, se ví. Rve se všude a se vším, co mu přijde do cesty. Rve se sám se sebou, se svým druhým já, se životem, s fotbalovými fanoušky, s neposlušnými rapovými fanoušky, protivníky v ringu…. Díky jeho bojovné husky povaze ušel už pořádný kus cesty během své kariéry a to od Prahy až po Tampu na Floridě. Vždy věřil ve své schopnosti a jeho odhodlání ho přeneslo přes všechny ty zlé jazyky, které ho doprovází už od počátku, stejně jako třeba jeho věrný kámo Wohnout. Brzy se probojoval do první rapové, nahrává u major labelu a od debutu Původ Umění až po poslední Knockout se prostě výrazně posunul. Největší posun a zároveň zákonitou změnu tentokrát vidím v enormním vlivu, který na něm zanechal pobyt v Americe. Beaty mají komplet na starosti tamní producenti, jsou tu zahraniční hosti a celkově ten zámořský nádech je tu cítit na každém rohu. K tomu měl Marpo vždycky blízko, teď je to ale markantnější než kdy jindy. Otázkou ale zůstává, jaké budou reakce? Pro Ameriku to je pořád jen nesrozumitelná exotika a pro českého konzervativního fanouška, který si nerad zvyká na nové věci, to není dostatečně domácky znějící deska. Hrozí tedy reálné nebezpečí, že Marpo zůstane uvězněn mezi dvěma světy. Album otevře singl “Já, sám a moje druhý já“, který mi po prvním poslechu dal strašně vzpomenout na Eminema. Ten totiž také přešel z battle rýmů k osobnějším zpovědím. Marpo se stejně jako on pere nejen se životem, ale i se svým nitrem, po technické stránce přidal hodně na tempu (a to na celé desce), zkouší double time a v refrénu přidává zpěv. Ten ale spíše připomíná bývalého folkaře Everlasta. Eminem se mi taky vybavil při skladbě “Knockout“, která zase pro změnu jako by z oka vypadla skladbě “Lose Yourself“ z 8 Mile. Motivační track alá „zvedni se ze země a bojuj, nevzdávej to a věř si“. A do třetice všeho eminemovského se trefuje song “Ať vidíš jak mi je“, který je pro změnu o depresích, prášcích a hlavně alkoholu. O tom, jak ne všechno zlato se třpytí a jak nikdo neví, co se Marpovi honí hlavou. Nechci říct, že Marpo Ema kopíruje, to rozhodně ne, jen se mi tu prostě třikrát připomínal. Jinak je album Knockout jasným a typickým jižanským mejdanem, akorát s textem pražského cestovatele. Je tu vše, co patří k jihu Ameriky. Beaty, atmosféra, dokonce i chopped and screwed refrén. Skladba “Hatters“, pojednávající o všech věčných pochybovačích, mi pro změnu strašně připomíná styl Chamillionaira. Jak najede host Hard Target, potom napůl rap, napůl zpěv, to instro…Marpo rapuje na čtvrté desce o všem, co ho napadne. O tom, jaké to bylo dřív (“Ticho“), o ženštinách ve svízelných situacích (“Zahnaná do kouta“ s hostující Superstar divou Majerníkovou) až po jeho oblíbené neřízené punchlines (“Go So Hard“). Opět je tu ale to, o čem jsem mluvil. Pokud mluví Marpo o svém nitru či snech, nejsou americká instra žádný problém. Pokud ale mluví o ryze českých problémech, jako třeba ve skladbě “Problém“, kde zazní kritika nejen rap scény, ale i politiky a státu všeobecně, kára se zadrhne. Anglicky rapovaný refrén a beat, který se úplně nehodí k tématu, je kombinace, která zní ve finále dost krkolomně. Jako bonus pro ty, kteří Marpa podpořili koupí originálu, tak je tu pro ně k dispozici snímek nazvaný From Prague To Tampa, ve kterém se dozvíš, co všechno tomuhle předcházelo a jak vůbec tahle deska vznikala. Fanoušci taky nepohrdnou profesionálním bookletem (respekt za baráček alá Psycho na coveru), kopou fotek s tamní atmosférou, bonus skladbami, které si mohou fanoušci stáhnout prostřednictvím kódu na jeho stránkách. Knockout není rozhodně slabé album. Mám ale trochu pocit, že toho amerického vlivu je tu až příliš moc. Já osobně s tím nemám až tak velký problém, o českého fanouška, ve kterém bije srdce hrdého patriota, mám ale trochu strach. Mám takové tušení, že pražskou verzi „dirty south“ asi neskousne tak dobře.