Sdílej
V časech vydávání jako na běžícím páse o to více ceníme jedince, kteří se nemusejí připomínat novým tracklistem každý kalendářní rok, a přesto se udržují v podvědomí a přízni. Jsou úspěšní, nezávislí a vykazují zdravé sebevědomí, přesto nemají potřebu společenského uznání a nedělají to jen pro pár palců směřujících k nebi. Ono to vlastně začíná u každého jedince, kdy je vhodné být fér sám se sebou, potom se to i odrazí v tvorbě, kterou zásobuješ blok. A v případě Majka Spirita to je už vyplňování třetí dekády nejen mezi paneláky v Petržalce, nýbrž prakticky v každém poštovním směrovacím čísle v Česku a na Slovensku.
Název nové desky „Sigma“ není v tomto případě od věci, vlastně se jedná o vhodně reflektující odkaz na to, čím se Michal Dušička prezentuje dlouhé roky před veřejností. Po letech ve hře, rychlém vzestupu s H16 i skrze sólovou dráhu, už nepotřebuje dokazovat, že si zaslouží respekt. Možná, že v dnešní době je to už především brand a značka, která se jen udržuje v kondici. Možná, že už nepatří mezi hlavní hybné síly aktuálních trendů, svou enklávu naslouchajících ale má a pokračuje v odkazu, který před lety započal. Ono s postupem času vlastně mohu i říct, že mi to začíná být víc a víc sympatické, ačkoliv zase netvrdím, že se mě každá skladba a každé bars dotýká.
Kouzlo „Sigmy“ tkví především v duchapřítomnosti a schopnosti dotknout se, zasáhnout. Všední svět je zde abstraktně vykreslován především v pozitivním úhlu pohledu, což však neznamená, že je všechno jen růžové. Spíše to reflektuje přístup autora, který se nechce utápět v negativitě a depresích. Ono to občas na první dotek vypadá až moc blyštivě, střetá se to s názorem, že příliš mnoho lesku odvádí pozornost od reality, ale kdo se již nějaký ten pátek alespoň občas zhoupne v rytmech Koko Šajse, ten určitě neodejde uražen.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Majk Spirit staví nové album na svých přednostech. Dobrá a přirozená technika se pohupuje v pohodových podkladech, často se posluchač dočká odkazu na předešlé momenty a desky, chvíle, které se zapsaly do historie z pohledu jeho kariéry i scény jako takové. Není to vychloubání, spíše jen připomenutí vydobytých pozic. Není to vtíravé, spíše vkusně vsunuté do celku, který tak dává smysl.
Nové album „Sigma“ možná není sbírkou bangerů, které budou rezonovat kluby, přehrávači či žánrovými rádii, ale má sílu osobnosti. To přeci není málo a u Majka Spirita to platí dvojnásob. Umím i představit, že některé interpretace a názory mi nebudou cizí i za rok, naopak místa, které se mě nedotkla nyní, asi můj názor nezmění ani s postupem času. Kdyby toto album plné slunných momentů vyšlo v létě místo v prosinci, asi by mi dělalo kulisu v toulkách přírodou, takhle nezbývá, než se ohřát u krbu.
Obsahově bych si dokonce dovolil tvrdit, že se jedná o příjemný žánrový přesah, který může oslovit i kytarové konzumenty nebo i ty naší žánrovou bublinou nepolíbené. Do výběru hostů kecat nebudu, někde se jednalo o skvělou trefu, jinde o něco, co na mě příliš nezafungovalo. V konečném součtu ale kvituju, že bratislavská stálice vyslala do hry album, které je dospělé, má hlavu a patu a nesnižuje se k tomu, aby na sílu udrželo autora v přízni.
8/10
