Skladba se narodila mezi jedndvacátým a třiadvacátým zářím a stále tak ještě nemá ani týden. Poslední kapkou, která člena někdejších BPM přiměla reagovat tím, co je mu vlastní, byl zatvrzele odmítavý postoj Andreje Babiše k možnému přijetí padesáti sirotků z válkou zdecimované Sýrie. Pozdravena pak byla i hlava státu Miloš Zeman, ale co bychom vám povídali, však si to níže poslechněte sami…
"Text písně se však týká společenských tendencí, které se odehrávají jak na našem území, tak ve zbytku Evropy, již delší dobu. Politická uskupení, která dříve byla – i díky fungující demokratické kultuře – odkázána na okraj politického spektra, se nově stávají politickým mainstreamem. Procházíme cestou od Evropy poválečného konsenzu, založeného na humanistických ideálech, Evropy sebevědomé a přitom solidární, k Evropě, kterou nově charakterizuje vzmáhající se nacionalismus a populismus, těžící ze strachu a předsudků. Dobový výjev, o kterém se zmiňuji v refrénu, je pro mě určitým silným mementem k možnému opakování historie. Ani tenkrát, v Berlínském hotelu Adlon, nikdo pravděpodobně netušil, jak celý proces skončí. Nenechme sebou manipulovat, nedávejme prostor obchodníkům se strachem," burcuje dvaatřicetiletý rodák z Liberce, který o sobě dal poprvé vědět na desce "Slova" a občanskou nespokojenost již v minulosti vyjádřil věcmi jako "Pozdravy z Liberce", "Rétorika moci" či "Trvalo tři generace", na níž se potkal s Bonusem a Katem.
