hledat

Tags:

Legenda francouzského reggae Jo Corbeau: Jsem moc šťastný, že jsem objevil Prahu, Českou republiku a její přátelské lidi

Sdílej

Jo Corbeau je veteránem a legendou francouzského reggae a taky jedním ze symbolů Olympique de Marseille, jenž se pravidelně a rád vrací do České Republiky a aktuálně vydává se Selectorem Boldrikem mixtape s názvem „Jo Corbeau Prague Conjonction“. Joe Corbeau se může pochlubit tahem na branku, energií a nasazením, které by mu mohl závidět nejeden teenager a jeho koncert vřele doporučujeme. Nu, nezdržujme a pojďme na rozhovor, který pro Bbarak.cz se svým parťákem udělal právě Selector Boldrik!

Selector Boldrik: Celý život se věnuješ hudbě, jaká byla cesta k reggae?

Jo Corbeau: Začal jsem s hudbou tak, že jsem se naučil hrát na kytaru a trochu na klavír. Bylo to v éře rokenrolu, následoval pop a jeho vývoj směrem k psychedelii. Sledoval jsem tyhle hudební trendy, než jsem v roce 1977 objevil reggae na koncertě Boba Marleyho. Od té doby jsem se ponořil do téhle hudby, její filosofie, až jsem v roce 1980 založil svoji první reggae skupinu Jah Sagittarius. Poté jsem začal spolupracovat s rastafariánskými hudebníky z Antil „Men in The Hill“.

Selector Boldrik: Byl jsi první v Marseille, jak to začalo?

Jo Corbeau: Po dlouhém pobytu v Paříži, kde jsem se účastnil mnoha hudebních dobrodružství (Albert et sa Fanfare Poliorcetique, Elvis Platiné + rozhlas, televize, filmy), jsem se vrátil do Marseille v roce 1981. Rozjel jsem reggae scénu pořadem v rádiu. Přímo jsem improvizoval na jamajských dubech. Vznikaly první studiové nahrávky. Založil jsem Djibrill Sound Systém, potkal jsem Prince Tatou (Moussu T) a společně s dalšími nadšenými fanoušky reggae a Rub a Dub jsme v roce 1984 založili „Massilia Sound System“. Poté jsem tuto skupinu opustil a v roce 1986 jsem založil skutečnou live kapelu „Jo Corbeau
Illimited company“ a od té doby to díky Jah Ras Tafari už nikdy neustalo.

 

Selector Boldrik: A Massilia sound systém za tvojí doby?

Jo Corbeau: Massilia Sound System vznikla v roce 1984 díky klíčovému setkání s Prince Tatou (Moussu T). Jejími členy byli reggae nadšenci, vášniví sběratelé vinylů a fanoušci jamajské hudby, kteří se propojili prostřednictvím mnoha svobodných rádií, která v té době vzkvétala. Každý měl svůj vlastní pořad a zvával si své přátele. Zpívali jsme svoje písně do instrumentálek z B-stran singlů. Texty jsme psali samozřejmě ve francouzštině a hráli jsme v malých společenských klubech, kam jsme mohli přenést reggae atmosféru po svém, v souladu s marseilleskými kódy. V té době jsme ještě neprodukovali vlastní skladby (neměli jsme potřebné vybavení). Jelikož jsem psal spoustu nových písní, opustil jsem koncem roku 1985 kolektiv a založil svou vlastní kapelu.

Selector Boldrik: Jo Corbeau Illimited Compagnie. Založil jsi taky koncept středomořského reggae, řekni nám něco víc…

„Rock reggae méditerranéen, abych byl přesný. Tento koncept přišel přirozeně, protože když jsem začlenil jamajskou reggae hudbu, které vděčíme  za všechno, jejím tvůrcům, vynálezcům a hudebním géniům, ať už jde o zvuk, harmonii nebo rozvržení nástrojů, chtěl jsem ji přizpůsobit svémutemperamentu, který je zároveň orientálně arménský a marseilleský.

 

Selector Boldrik: Co byl Massilia dub?

Jo Corbeau: Massilia Dub byla velmi aktivní organizace v polovině 80. let, která se zabývala pořádáním hudebních akcí a koncertů. Součástí tohoto hnutí byl také měsíční časopis „Vé!“, který přinášel příspěvky od umělců, kreslířů komiksů, módních návrhářů a rozhlasových moderátorů, ale taky třeba kuchařské recepty. Byl hlavně o reggae a dubu, ale byl otevřený všem hudebním žánrům, jako je rock, raï, ska a další.

Selector Boldrik: Jsi jedním ze symbolů Olympique de Marseille jak se to stalo?

Jo Corbeau: „OM“ (Olympique de Marseille) je nedílnou součástí mého života od dětství. Můj starší bratr chodil na stadion a poté se k nám vracel a vyprávěl nám o úspěších velkých hráčů té doby, jako byl například Gunnar Andersson … Když mi bylo 15 let, šel jsem poprvé na stadion, klub tehdy hrál ve druhé divizi, ale později se vyšvihl. Zažil jsem spolu s týmem jeho vzestupy i pády, vítězství ve Francouzském poháru i získané mistrovské tituly. A vrcholem samozřejmě bylo vítězství v Evropském poháru, Lize mistrů. OM je jediným francouzským klubem, který tuto soutěž vyhrál. Mimochodem, napsal jsempíseň s názvem „J´aime I´OM“ jako poctu mému milovanému klubu.

Selector Boldrik: Viděl jsi zrod hip hopu v Marseille, jaké to bylo?

Jo Corbeau: Jsem velkým obdivovatelem toasterů první generace jako je U Roy, Prince Jazzbo, Big Youth a dalších. Bylo pro mě přirozené zajímat se o rapový fenomén, který přímo vychází z tradice jamajských DJů. Jakmile jsem se seznámil s prvními skupinami v Marseille, podporoval jsem je podle svých možností, ať už šlo o budoucí skupiny IAM, Fonky Family nebo jiné, méně známé. Nicméně relativní přímočarost rapu zcela převážila nad reggae kulturou, která je přesto v Marseille velmi rozvinutá, ale méně oficiálně a mediálně podporovaná. Byl jsem svědkem začátků skupiny IAM, kde Chill, budoucí Akhenaton, často přebíral mikrofon na akcích Massilia Sound Systemu. Dal jsem jim šanci vystoupit jako předskokani na jednom z mých koncertů. Později jsem se seznámil s Le Rat Lucianem a Menzem a připojili se ke mně do projektu workshopů pro textaře a já jim zajistil jejich první koncert s BWZ na akci „la Fiesta des Sud“ předtím, než se připojili k Fonky Family.

Selector Boldrik: Kromě Marseille trávíš většinu času v Indii?

Jo Corbeau: Miluji Indii. V letech 1973–1975 jsem se tam zúčastnil natáčení filmu a před deseti lety jsem se vrátil. Od té doby nemohu být bez ní a každý rok tam strávím několik měsíců. Tam čerpám energii, nacházím inspiraci u svých indických přátel a jejich nádherné kultury a duchovnosti.

Selector Boldrik: A Praha?

Jo Corbeau: Jsem velmi šťastný, že jsem objevil Prahu, Českou republiku a její přátelské lidi. Pravidelně tam jezdím na tvoje pozvání a jsem rád, že mi ukazuješ magické a velmi zajímavé město s mnoha umělci z reggae, ragga, hip-hopové scény a s významným producentem jako je Coco Jammin, se kterým začínám pravidelně spolupracovat.

Selector Boldrik: Můžeš nám vysvětlit Aïoli?

Jo Corbeau: Aïoli je původně omáčka z česneku a olivového oleje se žloutkem, solí a pepřem, která se emulguje v hmoždíři s paličkou a konzumuje se převážně v pátek kolem poledne v Marseille a okolí. Podává se s očištěnou a uvařenou treskou v kořeněném vývaru s bylinkami, mrkví, bramborami, květákem, artyčokem, natvrdo uvařeným vejcem, mušlemi a případně mořskými hlemýždi. Symbolický význam „omáčka, která spojuje nejrůznější ingredience,“ byl symbolicky přetvořen velkým umělcem z Marseille, doktorem Fanafoodem, v jeho pořadu „Les 200 Lunes“. Inspiroval se výrazem „irie“ od jamajských rastů, vyjadřujícím stav pohody, změnil ho na „aïoli“ a tato proměna se stala výchozím bodem celého marseillského hnutí reggae-dub-sound system. Výkřik „aïoli“ byl přijat jako symbol jednoty a komplementarity sestavené z různých prvků a na počátku 80. let se stal skutečným voláním k jednotě mezi kmeny a čtvrtěmi v odpovědi na svolávací volání „yéba“ vyhlášeného Master of Ceremony. Tak vznikla celá kosmická „filozofie“ aïoli, která je vnímána jako jakási vzestupná spirála pozitivní evoluce vztahu mezi hmoždířem a paličkou jako vykupitelem.

Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee

Selector Boldrik: Aktuálně děláš co?

Jo Corbeau: Nedávno jsem vydal nové EP s názvem „Jo Corbeau & Le Trident“, které obsahuje čtyři skladby. Nahrával jsem ho s třemi vynikajícími hudebníky: Rastyronem (klávesy), Kilou (bicí) a Badanem (basa). Na koncertech nabízíme silné, uvědomělé a poetické reggae s univerzálním poselstvím plným energie. Dlouhodobě jsem také zván do České republiky na sound systémovou show s Boldrikem, který mě seznámil s Coco Jamminem. Společně jsme nahráli dubplaty pro Boldrika, který z nich vytvořil mixtape s názvem „Jo Corbeau Prague Conjonction“. V Praze jsem také přispěl dvěma skladbami na album „Sklizeň“.

Selector Boldrik: Jak to děláš, že máš víc vitality než kdejaký dvacátník?

Jo Corbeau: Nejsem si přesně jistý, odkud pramení tato moje životní síla, pravděpodobně je to dílem karmy. Pocházím z rodiny, co přežila Arménskou genocidu, přišli o všechno a přesto se znovu postavili na nohy v Marseille. Z dědičných východních kořenů jsem převzal sílu a odvahu. Ale nezapomínejme, že reggae je také lékem a mimo všechny jeho prospěšné účinky napomáhá také k dobrému zdraví a dlouhověkosti!

________________________

 

Tu as fait de la musique toute ta vie, quel a été le chemin vers le reggae ?

J’ai commencé la musique en apprenant à jouer de la guitare et du piano. C’était la grande époque
du rock, puis de la pop et son évolution vers le psychédélique. J’ai i suivi toutes ses mouvances
musicales jusqu’à la découverte du reggae en 77 en découvrant Bob Marley en concert, à partir de là
j’ai plongé dans cette musique, sa philosophie et j’ai créé mon premier groupe de reggae en 1980 :
Jah Sagittarius, avant d’être accompagné par les musiciens rasta des Antilles ,,Men in The Hill,,

Tu a été le premier à Marseille, quels ont été les débuts ?

À mon retour à Marseille en 81, après un séjour un long séjour parisien où j’ai participé à de
nombreuses expériences musicales (Albert et sa Fanfare Poliorcetique, Les Chacals de Béthune,
Crium Délirium, Elvis Platiné, radios, télé, films)  j’ai lancé le mouvement avec une émission de Reggae
à la radio. Je toastais en direct sur les dub jamaïcain s et je programmais aussi les premiers titres que
j’avais enregistrés en studio. Puis j’ai créé le Djibrill Sound System, avant de rencontrer Prince tatou
(Moussu T) et nous avons ensemble et avec d’autres massiv fans de reggae et de Rub a Dub de
Marseille, créés le ,,Massilia Sound System,, en 1984. Puis j’ai quitté ce collectif pour créer un vrai live
band ,,Jo Corbeau Illimited company,, en 1986 et ça n’a jamais arrêté depuis grâce à Jah Ras Tafari.

Et Massilia sound system à ton époque ?

C’est par ma rencontre essentielle avec Prince Tatou (Moussu T) que se créera le Massilia Sound
Systèm en 1984. C’était un collectif réuni d’amoureux du reggae, de passionnés de vinyl, d’export
jamaïcains, qui se rencontraient autour des nombreuses radios libres qui fleurissaient à l’époque, les
premières, où chacun avait son émission et invitait les camarades. Nous posions sur les versions des
faces B des 45 tours. Nous écrivions nos textes en français bien sûr, et nous jouions dans des petits
social club, où nous pouvions, pour amener le feeling reggae à notre manière à la marseillaise tout en
respectant les codes. Nous ne composions pas encore nos propres versions (nous n’avions pas
encore le matériel technique) comme je composais beaucoup de nouvelles chansons, j’ai quitté le
collectif fin 85 pour créer mon propre liveband ,,Jo Corbeau Illimited Compagnie,,
tu a fondé le concept de reggae méditerranéen, parlez-nous en un peu plus.

Le rock reggae méditerranéen plus exactement ! C’est un concept qui est venu naturellement, car si
j’intègre la musique reggae jamaïcaine à qui l’on doit tout, car ce sont les créateurs, les inventeurs de
génie, au niveau du son de’harmonie de la mise en place des instruments, il fallait que je’adapte à
mon tempérament à la fois oriental arménien et aussi marseillais, ainsi’à toutes mes influences
rock de ma jeunesse, c’est un métissage réussi.

Quel a été le projet Massilia Dub ?

Le Massilia Dub était une association, très active au milieu des années 80, organisatrice de sound
systèm, de concerts, d’événements, autour d’une revue mensuelle “Vé Qui rassemblait des
artistes dessinateurs, bandes dessinées (comics), des créatrices de Mode, recettes culinaires,
animateurs d’émissions de radios, avec une grosse présence Reggae-Dub, mais ouverte à toutes
musiques : Rock, Raï Ska, ext… Grâce à cette dynamique il y a eu une ouverture, qui a énormément
contribué à faire bouger les choses positivement à Marseille.

Tu est l’un des symboles de l’Olympique de Marseille, comment cela s’est-il passé?

l’OM : Olympique de Marseille fait partie de ma vie puisque tout petit déjà, mon grand frère allait au

stade et il en revenait en nous racontant les exploits des grands joueurs de l’époque comme Gunnar
Andersson… Puis j’ai été au stade j’avais15 ans le club était alors en deuxième division, puis ils sont
remontés. J‘;ai connu les bas de l’équipe, comme les hautes faits, les victoires en coupe de France et
les titres de champion remportés , jusquà la coupe d’Europe, la champion League, l’OM et le seul
club français à l’avoir remporté, dˇ’ailleurs j’ai écrit cette chanson & ,, J’aime l’OM,, en hommage à mon
club de coeur.

Tu as vu naître le hip hop à Marseille, comment était-ce ?

Grand admirateur des toasters de la première école comme U Roy, Prince Jazzbo, Big Youth, Tapper
Zukie… etc.. j’étais obligé de m’intéresser au phénomène rap qui vient directement de la tradition
des DJs jamaïcains, dès que j’ai connu les premiers groupes sur Marseille, je les ai soutenu dans la
mesure de mes moyens, que ce soit les futurs IAM ou Fonky Familly et autres moins connu. Mais la
relative facilité du rap a pris largement le dessus sur la culture reggae pourtant très florissante à
Marseille, mais moins soutenu officiellement et médiatiquement.

J’ai connu IAM a leurs débuts, Chill le futur Akhenaton prenait souvent le micro dans le sound du
Massilia, je les ai fait jouer en première partie d’un de mes concerts. Plus tard j’ai rencontré Le Rat
Luciano et Menzo, il ont rejoint un projet d’atelier d’écriture avec moi et je leur ai fait faire leur
premier concert avec BWZ a ,,la Fiesta des Sud, avant qu’ils ne rejoignent la Fonky Familly.

En dehors de marseille, passe-toi le plus clair de ton temps en inde ?

J’adore l’Inde, j’ai connu ce pays dans les années 73-75, où j’y avait tourné un film ,,La Route,, de
Jean François Bizot, j’y suis retourné il y a une dizaine d’années et depuis je ne peux plus me passer
d’un séjour annuel de quelques mois, car je me ressource et je retrouve l’énergie et l’inspiration avec
mes amis indiens, leur culture et leur spiritualité magnifique.
et Prague?

Je suis très heureux d’avoir découvert Prague la bohème et la République tchèque et son peuple si
sympathique, j’y retourne régulièrement sur les invitations de mon ami sélector Boldrik, qui me fait
découvrir sa ville magique et tellement intéressante avec tous ces artistes de la scène reggae- raga-
hip-hop-electro… et un grand producteur comme coco Jammin, avec qui je commence à collaborer
régulièrement.

Es que tu peux nous expliquer Aïoli ?

L’aïoli est une specialité provençale, il s’agit d’une sauce à l’ail et à l’huile d’olive, avec un jaune
d’œuf, sel et poivre, que l’on monte en émulsion dans un mortier, avec un pilon et que l’on
consomme le vendredi principalement à midi à Marseille et sa région. Elle se consomme avec de la
morue dessalée et cuite au court-bouillon avec des fines herbes, des carottes des pommes de terre,
du chou-fleur un artichaut, un œuf dur, des moules et éventuellement des escargots de mer. Cette
symbolique d’une sauce qui réunit les ingrédients les plus divers différents a été transmuté au départ
par le grand artiste activiste marseillais docteur Fanafood, dans son émission Les 200 Lunes“. En
s’inspirant de l’expression “Irie“ des rasta jamaïcains exprimant un état de bien-être, et en le
transformant en ,,Aïoli,, cette mutation devint le point de départ de tout le mouvement reggae-Dub-
sound systèm marseillais. Cette injonction Aïoli a été prise comme un symbole d’unité et de
complémentarité réalisées avec des éléments différents, devint au début des années 80, un vrai cri
de ralliement des tribus et des quartiers en réponse à l’appel fédérateur du Yéba  déclenché par le
Maître de Cérémonie. Toute une philosophie cosmique a put être ainsi développée autour de ce
thème de l’aïoli, représenté comme une sorte de spirale ascendante de l’évolution positive, dans sa
relation entre le réceptacle mortier et l’action du pilon rédempteur.

Q’est ce que tu fais actuellement?

Actuellement je viens de sortir un nouvel EP de quatre titres ,,Jo Corbeau & Le Trident,,
enregistré avec trois musiciens émérites : Rastyron (Keyboards), Kilo(Drums), Badan (Basse). Nous
proposons en concert, un puissant reggae, conscient universel, énergique et poétique.
Je suis aussi invité depuis des années en République tchèque pour des shows sound system avec le

grand Selecta Boldrik aux platines, qui m’a présenté par la suite à Prague l’artiste, producteur Coco
Jammin, ensemble nous avons enregistrés des dub plates spéciaux pour Boldrik qui viens de produire
un super mixtape ,,Jo Corbeau Prague Conjonction,,. J’ai aussi toujours à Prague participé avec deux
titres à l’album ,,Harvest,, de Coco Jammin.

Comment tu peut tu avoir plus de vitalité que n’importe quel jeune de 20 ans?

Je ne sais pas vraiment d’où me vient cette vitalité, c’est mon karma, mais en même temps je suis
issu de parents survivants du génocide arménien perpetré par la Turquie où ils vivaient et qui ont
tout perdu, famille, maisons, biens… et qui ont tout reconstruit à Marseille, ils m’ont communiqué
cette force de caractère qui nous vient de nos origines orientales. Mais pour couronner le tout
n’39;oublions pas que le reggae est une médecine pour le monde, et que parmi toutes ses bienfaits, il
favorise aussi une bonne longévité !

Tagy: