LA COKA NOSTRA: Každý přináší jiný náboj a vzájemně se doplňujeme

Už tuhle sobotu vystoupí na Hip Hop Kempu jedna z největších senzací poslední doby – La Coka Nostra – rapový Real Madrid skládající se ze členů House of Pain – Everlast, DJ Lethal a Danny Boy – Ill Billa z bývalých Non Phixion a Slainea ze Special Teamz. Jejich nové album A Brand You Can Trust předcházela nadšená očekávání a kapela si za tři roky existence a vydání singlů That´s Coke nebo Fuck Tony Montana vypracovala obrovskou fanouškovskou základnu. Slaine v rozhovoru pro bbarak.cz vysvětluje, proč ho nezajímají reakce na desku, co se stalo s Big Leftem a kam posílá hudební ignoranty. Jak dlouho jste na albu pracovali a který song zabral nejdéle? Všichni žijeme v různých městech, ale album jsme nahráli v jedné místnosti společně. Vždycky jsme se jednou za pár měsíců sešli v Los Angeles a tam většinou tak po 10 dní nahrávali. Těch setkání bylo odhadem tak 10. Začali jsme v roce 2006 a skončili loni. Počítám tam ale i skladby, které se nedostaly na album, a tracky, které jsme v průběhu zveřejňovali. Nemůžu říct, že byl song, který zabral extra dlouho. My fakt většinou nahráváme a buď ta věc šlape, nebo ji vyhodíme pryč. Jak by jsi popsal, co každý z vás do kapely přináší? Každý máme jiné dovednosti. Danny ovládá naši vizuální prezentaci, Lehal beaty, Everlast tomu vdechuje duši a dává dohromady refrény a já s Billem ten slovní kulomet víceslabičných rýmů. Všichni tak přinášíme jiný náboj, který dobře doplňuje ostatní. Všichni pocházíte z jiných měst, časů i hudebních vlivů. Jaká byla mezi vámi chemie ve studiu? Ta vzájemná spolupráce ve studiu byla perfektní. Někteří z nás mají různý přístup, ale zároveň tak působíme i na sebe. Co se stalo s Big Leftem? Není to zrovna jednoduchý způsob života být dlouhý dny pryč od rodiny a trávit nekonečný hodiny na turné a ve studiu. Většinou si to žádá oběti. Big Left měl v životě věci, které dělal raději, a to musíš respektovat. Každý má svůj život, který žije. V prvním týdnu jste prodali 5400 desek. Jak jste s tím spokojení? To je číslo, které ukázal Sound Scan za první týden ve Spojených státech. Je to v podstatě tolik, kolik jsme předpokládali. Když do toho na začátku jdeš, musíš si uvědomit, že už skoro nejsou obchody s deskami. Téměř všechny jsou dneska zavřený. Takže když prodáváš desku na nezávislé úrovni navíc od kapely, kterou obchodníci vnímají jako novou, je to delší boj, ne jedna bitva. I ty velké korporace, které vlastní nejrůznější média, ví, že maloobchodní prodej umírá. Jejich prodeje jsou prostě dole. Přichází digitální revoluce a podle mě ještě nikdo pořádně neví, jak s ní pracovat a co dělat. Končí noviny i časopisy, televizní sledovanost klesá a ani muzika se prostě neprodává jako dřív. Je ale třeba brát na vědomí, že album je pořád pro spoustu lidí nové. Určitě to prodá o poznání víc než je nynější číslo. My nemáme jen americké publikum, my máme fanoušky po celém světě. Prodejům z prvního týdne tak nevěnujeme příliš mnoho pozornosti.

Myslíš, že tím, že prodeje takhle klesají, je album spíš nástroj, jak získat fanoušky, aby si koupili upomínkový předměty a zašli na koncert? Album je pro nás pořád album. Z pohledu interpretů rozhodně neděláme muziku, abychom prodali trička nebo cokoli jiného. Děláme muziku, protože to je v nás. A dělali by jsme ji, i kdybychom přes den pracovali na stavbě. Jak jste dostali Snoop Dogga do Bang Bang? Everlast a Snoop jsou kámoši. Everlast pracoval na jeho albu, takže Snoop nám tuhle službu oplatil. Na albu se měl objevit Paul Wall. Co se stalo? Paul Wall je hodný kluk. Teď jsme nedostali příležitost s ním pracovat, ale to neznamená, že se to v budoucnu nestane. Se skladbou I´m American, jaký byl tvůj nejhrdější moment, že jsi Američan? 4. července, když mě kouřila holka a já jedl pizzu. Kdybys ovládl rádio stanici Hot97, jakou skladbu z alba by jsi tam pustil? Kdybych já šéfoval Hot97, tak by to hrálo celkově úplně jiný věci. Naše tvorba vedle těch dětských pop-techno-hip-hop tracků, které na komerčních rádiích dneska hrajou, nepatří.

Proč jste podepsali se Suburban Noize? Líbilo se nám, jak pracují na nezávislém poli a udržují svůj obchod. Je tahle deska jedinečným setkáním, nebo budete vydávat i dál? Určitě budeme vydávat další La Coka alba. Vaše album bylo jedním z nejočekávanějších posledních let. Čemu to připisuješ? Lidem se líbil zvuk a náboj, který ta muzika má, stejně jako životní styl, který reprezentujeme, a chtěli se stát jeho součástí. A taky lidé, kteří nás nenávidí, o nás nemohli přestat mluvit. Cítili jste tak na sobě kvůli tomu nějaký tlak? Tak to zase ne. Na desce je cítit vliv rocku a metalu, nebáli jste se, že to může některé hip-hopové fanoušky odradit? O reakce na album jsme se vůbec nestarali. To přesně znamená pop mentalitu, pokud se o tohle zajímáš. Snažili jsme se jen natočit album, které by jsme chtěli sami slyšet. Je nám u prdele, jestli se lidem s omezeným hudebním rozsahem nelíbí, co děláme. Myslím, že přesně tohle nás na prvním místě přimělo ke společnému natáčení muziky, ta příležitost říct ‚Jdi do prdele‘ těmhle ignorantům. Hrajete raději na festivalech, nebo v klubech? Mám rád oboje kvůli odlišným důvodům. Na festivalech máš spoustu lidí a je to skvělé místo, jak získat nové fanoušky, kteří tam nepřišli na tebe. Kluby jsou zase víc osobní, kdy jsi s publikem ve větším kontaktu.

Někteří z vás již v České republice i na Hip Hop Kempu hráli. Co od toho očekáváte? Ano, někteří z nás už u vás byli a milovali publikum na Hip Hop Kempu. Někteří z nás ještě ne a nemůžeme se dočkat, až tam u vás poprvé zahrajeme.