Sdílej
Letošní, a proto ještě celkem aktuální, počin „Kristyles“ je jedním z mnoha zářezů, ve kterých má tento samozvaný učitel rapu prsty, jelikož nebudu-li počítat šest alb, které spáchal spolu s bráchou Kenny Parkerem pod hlavičkou legendárních Boogie Down Production, jedná se, po dlouhohrajkách „Return of the Boom Bap“, „KRS-One“, „I Got Next“, „The Sneak Attack“ a „Spiritual Minted“, o v pořadí šesté (když třebas nebudeme počítat EP nazvané „The Mixtape“ z 2002) Krisovo sólové dostaveníčko za poslední desetiletí, což je myslím pro samostatně výdělečnou jednotku na scéně celkem slušná vizitka… Kris se viditelně (v tomto případě však asi spíše slyšitelně) poučil z předchozího nezdaru, kdy byl jeho nekompromisní reping shazován nemastnými neslanými instroškami a hned od prvních tónů je to ku prospěchu věci znát. Drtivá většina beatů totiž už od začátku jak se patří odsejpá a společně s mohutně, jako zamlada, frázujícím Krsem tvoří celek striktnějšího ražení, jenž přejede, počínaje vaším sluchovým ústrojím, takřa vše, co se mu postaví do cesty. Podklady jak od samotného Krse, tak i beatmakerů Dj Revolutiona, Kennyho Parkera či DaBeatminerz, znějí velice zajímavě a vícero peckovic, díky svému specifickému a zároveň osvěžujícímu zvuku, působí dojmem, jako by se snad ani nepsal rok 2003. Dosti zdařilým kouskem je hned úvodní „Do You Got It“, v němž Kris do jednoduchého a přitom úderného beatu zajíždí své první kantorské rýmy, na něhož navazuje neméně povedená skladba „Ya Feel Dat“, jež je ozdobena odsejpajícím instrumentálem jakbysmet a po neblahých zkušenostech z minula si říkáte, ať nasazená laťka vydrží co nejdéle. Veškeré obavy jsou však dalším poslechem zdárně zažehnány, což kupříkladu dokazuje peckovice „How Bad Do You Want It“, která se opět pyšní šlapajícím a příjemným podkladem, jež z ní dělá v kombinaci s Krisovými skills hodně povedenou píseň. Ani následující kus nesoucí název „Ain’t the Same“, obsahující podobný motívek jako K-Otixácká „World Reknown“, nehraje druhé housle a na albu se řadí mezi jednu z nejlepších záležitostí, mezi něž také dozajista patří song „Somebody“, který je pro mně bez debat, ať už díky mimořádně fungujícímu instru, či Krisovým kantorským partům, jedním z vrcholů. Nemohu opomenout ani věc „Gunnen‘ Em Down“, jejíž tvrdý beat vrací posluchače hezkých pár let zpět, nebo oslavnou „9 Elements“, v níž KRS-One přidává, jak je ostatně z jejího názvu patrné, k dosavadním stěžejním bodům hip hápu další. V pecce „Survivin'“, respektive v jejím refrénu, zde dostává příležitost i nějaké to zpěvné ptactvo, tentokráte zastoupené Tekithou, jenž je třeba známá spoluprací s Wu-Tang Clan teamem a co je zajímavé, nezůstane jediná, jelikož v úplně posledním kousku alba „The Only One“ si lehce zapěje i samotný Kris a píseň jako celek nevyzní vůbec špatně. Dámy a pánové, nadprůměrných věcí je tu vskutku kotel a „Kristyles“ se mi zamlouvá. Krs diktuje, káže a vypráví s umem sobě vlastním, o striktní beaty nouze také není a až na pár detailů mě album baví od startu až po závěrečný finiš. Již nyní je však venku jeho další dlouhohrajka a po namlsání z tohoto počinu jsem pln zvědavosti a očekávání, zda-li si Krs-One povede více než zdatně i v tomhletom případě… news o KRS-One
Už jsi četl?
