Sdílej
Rapový hudební průmysl nabízí nepřeberné množství historek a opisu situací z ulice, která vám nedá nic zadarmo. Pro někoho se jedná o nepostradatelnou součástku dospívání či získávání životních zkušenosti, pro jiné jistá dávka sci-fi, neb možná věří jen na „Ulici“, která běží už přes dekádu každý všední den na TV Nova. Ať tak či onak, ulice jako taková je neživotný pojem, ale zároveň ekosystém, ve kterém musí každý jedinec umět přežít. Betonová džungle možná nepatří k nejideálnějším místům pro osobní a společenský rozvoj, ale přehlížet ji potom jen prohlubuje pocit zděšení z náhledu pod pokličku reality. To však ale neznamená, že každé dítě ze sídliště musí přičichnout k hranici, kde jen půl krok bokem jde již ruku v ruce s kriminálem. O to více v době, kdy děti bez ohledu na to, jestli okupují aglomerace, sídliště, periferie či jen samoty u lesa, dokáží trávit dlouhé hodiny, dny či roky ve virtuálním světě…
Nacházíme se v době, která ti nabízí nepřeberné množství možností, jak trávit svůj volný čas, jak si vydělat na chleba i volnočasové aktivity. Zároveň se prohlubují propasti mezi sociálními vrstvami a možnosti jedněch nejsou samozřejmostí pro druhé. Není ostuda připustit, že je každou korunu třeba otočit ani otevřeně přiznat, že ne vždy „připluli kapříci“ do peněženky úplně legálním způsobem. Jen hrstka vyvolených je na všechny své kroky pyšná, jiná je bere jako cennou zkušenost, náhled do zrcadla a odrazový můstek rázně zamíchat kartami osudu.
O čem vlastně je čerstvé EP z Blakkwood Records pojmenované „Generace panel“? Jednoznačně autentickým opisem dospívání tří jedinců v různých, přesto mnohdy podobných podmínkách. Nahlédnutí za oponu, poukázání na nesnadné momenty, která mohou zásadním způsobem ovlivnit tvůj život a ne každému se podaří z nich vybruslit bez jizev a šrámů. Ale v konečném součtu i vděk, že si člověk mohl projít drsným světem a nevyrostl ve virtuální bublině, kde jsou životní hodnoty definovány počtem lajků, soukromé profily se stávají výkladními skříněmi chlubítek a jistého ujištění, že někam patříte. O to tvrdší je pak srážka s realitou, vystoupení z komfortní zóny, kterou mohou být i hudební ambice, kdy na počátku vznikají smyšlené příběhy ve snaze opisovat kolorit nastavený svými hrdiny. Rétorika ale může být hrou nebezpečnou i sobě samotnému.
„Generace panel“ poutá mou pozornost svým hudebním zpracováním, které hmotnému obsahu dodává velkou dávku autenticity. Škoda, že výsledek čítá jen pět stop, neboť těch historek posbíraných při dospívání musí být daleko více, stejně jako témat, které je možné uchopit z různých úhlů. Trio autorů si však potvrdilo, že by to mohlo fungovat, proto možná není všem dnům konec. Pokud mám ukázat na svého favorita v tracklistu, tak volím věc „Hochu“, stejně tak opačným pólem mohu skloňovat „Hollywood“. Výsledek je však celistvý a definuje cílevědomost i stinnou minulost. To však k téhle hře prostě patří, žádný hrdina nemá čisté ruce a prioritou je se mít lépe. K plusu je pak to, když jejich message dokáže promlouvat a třeba motivovat další generace, aby se vyvarovaly podobných opisů…
8/10
Už jsi četl?
