Takže Kool Keith představil loni svůj nový projekt. Na tom není nic divného, protože prakticky každoročně se od něj dočkáme nějaké novinky. Četl jsem, že letos má vylézt „The Return of Dr. Octagon“, ale nevím nic konkrétního. Vraťme se teď do roku 2003. Vedle sólovky „The Lost Masters“ vyšla ještě deska party Thee Undatakerz, v níž Keithovi (pod jménem Reverend Tom) assistují Money D, No Name a Kelly O. A v tom vidím první kámen úrazu. Totiž ostatní členové nesahají svému objeviteli ani po kolena, zkrátka předvádí průměrný, v případě rapperky Kelly O podprůměrný výkon. Druhý problém je produkce, kterou kompletně obstaral Keith. Komu nevoněl zvuk „Matthew“ nebo „Spankmaster“, ten nebude vůbec nadšený. Nejvíce se instrumentálky přibližují projektu KHM. Občas to vůbec nezní jako hip-hop, kupříkladu první singl „Party in tha Morge“, který je tu ve třech verzích (nepočítám bonusovou akapelu), je směs acid basy a počítačových zvuků, nesoucí se v rychlém tanečním tempu a celé to zní jako takové disko. Ostatní podklady vás taky moc nezabaví, samé zvuky, chvílema znějící jak vytažené z digihry, většinou v pomalém rytmu. Na „Black Elvis“ a Analog Brothers to aspoň šikovně poskládali, aby se to dalo poslouchat. Pravda je, že když k poslechu zapojíte fantazii, můžete si třeba u „Dark Space“ snadno představit, že jste posádka vesmírného plavidla, který se právě dostává do nebezpečí, k čemuž vám dopomáhá celkově kosmický nádech skladby. Tak jako se „Black Elvis“ odehrával na vesmírné lodi nebo Dr. Dooom zabil Dr. Octagona mají i Undatakerz svůj příběh. Zkráceně by se dalo říct, že přišli ze vzdálené galaxie a usadili se v pohřebním ústavu. Kolem hřbitova se občas točí i samotné texty a názvy skladeb („Grave Undertaking“, „Party in tha Morge“, „For Whom the Bell Tolls“). V „Dark Road“ si Keith stěžuje, jak je mu špatně z dnešního hip-hopu a kritizuje MC’s, což se v podstatě stalo jeho zvykem na každé desce – „I’m tired of rap, I don’t even like makin‘ records no more“. Jako nejlepší skladbu bych označil asi „10 – 8 = Not a Dime“, jejíž námět navazuje na „Plastic World“ z (nejlepšího) alba Sex Style a instrumentálka je celkem pfiíjemná. I „Help Me/Praise the Lord“ ještě snesu. V porovnání s jeho prvními sólovkami je to ovšem bída. „S*ru na kritiky, všechno co udělám je hit,“ sdělil nám Kool Keith před pěti lety. Nevím, jestli má pořád stejný názor, ale bojím se, že s klesající přímkou úrovně jeho desek bude brzy jediný, kdo tomu bude věřit. Své kreativity a originality se těžko zbaví a jsou to věci, které mu ostatní MC’s mohou jen závidět. Jen by mu prospělo, kdyby nešetřil peníze na beatmakerech a neztrácel čas spoluprací s průměrnými MC’s. Můžete mi teď napsat do diskuze, že jsem blbej a nepochopil jsem to, ale nezměníte můj názor na tuhle desku. Je to hrůza. Na fórech mezi fanoušky jsem zaznamenal různé reakce, jedni vychvalovali, druzí zkritizovali (jako já). Nejlepší bude, když si to někde seženete sami a uděláte si svůj názor. Možná bude stačit poslech ukázek, nabízející se na undatakerz.com, kde je možné i shlédnout videoklip k prvnímu singlu „Party in tha Morge“. Album je k dostání ve formátu CD/DVD, takže obsahuje krom zmíněného klipu i pár fotek, jednu akapelu a bonus track od kámoše Jackyho Jaspera. Kool Keith presents Thee Undatakerz 01 Reverend Tom 02 Party in the Morgue 03 Midnight Madness 04 Dark Space 05 The Funeral Director 06 10-8= Not A Dime 07 Morgue (Keith Mix) 08 Help Me / Praise the Lord 09 Dark Road 10 The Flesh / Feed Me 11 Grave Undataking 12 For Whom the Bells Toll 13 Six Feet Under 14 The Hearse 15 Party in the Morgue (Club Mix) bonus: Party in the Morgue (Acapella) Party in the Morgue (Video) Jacky Jasper – We Showed Up
KOOL KEITH presents Thee Undatakerz (2003, Activate Entertainment)
