Už když se vám dostane do ruky originální cd alba Navždy, vzbudí ve vás jeho obal možná obavy, že to kluci vážně odflákli. Strohý černobílý booklet bez nápaditějšího designu určitě nemá potenciál přitáhnout posluchače, který se v obchodě přehrabuje mezi originálkami a vybírá podle obalu (pokud se ještě takový blázen vůbec najde). Jakmile ale uzříte prostřední stranu bookletu, budete při nejmenším pobaveni.
A podobně by se dala popsat i samotná deska. 13 skladeb (+ 2 krátké bonusy), jejichž tracklistu na vás křicí klišovité názvy jako: „V mojom svete“, „Kým neskapem“ nebo „Podzemie“ působí na první pohled jako prvoplánová rychlokvaška pokládaná z toho, co bylo zrovna hotovo. Zlom nastává v momentě, kdy si desku pustíte.
KF jsou dlouhou dobu zárukou mnoha kvalit – víte, že desku nenahráli někde ve výtahu a že svým technickým provedením mohou jejich projekty expandovat daleko za hranice rapového prostředí. Další kvalitou je originální přednes a hlasové proporce obou hlavních interpretů vůbec. A v neposlední řadě je to čuch na kvalitní hudební podklady a správný odhad toho, co si mainstreamové odvětví hip hopové hudby právě žádá. Pokud pomineme fakt, že na nové desce chybí podklady od stále původního člena sestavy Anyse, tak skutečně – pokud chcete vědět, jaké trendy momentálně hýbou světovou hip hopovou produkcí a nechcete pro informace chodit daleko, pusťte si Navždy.
Nechybí zde samozřejmě i klasické samplovačky, které však paradoxně ve vedlejší energické produkci spíše zapadnou. O jednu se postaral DJ Wich, který přispěl na desku nezvykle poklidným beatem (Odviati vetrom) a druhý má na svědomí mistr oboru DJ Premier (O5 S5), jež konečně sáhl alespoň o šuplík výše než před pěti lety na Rytmusově sólu.
Hlasové dispozice a samotná dikce interpretů je lepší kdykoli jindy. Zejména Egův přednes je nyní mnohem výraznější a dravost, s jakou podává své texty, ve vás nejednou evokuje nelítostného gladiátora, který se však v aréně neohání meči nýbrž ostře nabroušenými slovy. Rytmus se pro změnu vrátil k více přímé (nikoli přímočaré) flow. Už jeho sloka ve skladbě „Škola rapu“, která měla zřejmě za úkol připravit půdu pro vydání samotné desky, naznačovala, že zpívat se tolik nebude a že Paťo naopak hodlá vypustit ven to staré zvíře, které s přehledem vynese ven v zubech všechny, kteří se mu postaví do cesty.
Kamenem úrazu však jistě budou pro mnoho posluchačů samotné texty. Ty neobsahují žádnou hlubokou sondu do hlubin rapperovi duše, ani revoluční sdělení, ovšem nutno podotknout, že klubové atmosféře alba by složité texty spíš uškodily a nefungovaly by tak dobře v prostředí, pro které je nová deska určena především – na párty. Minimálně provokativní kladba „JBMNT“ je toho důkazem. Texty KF je nutno tak brát. Nejsou určeny jen pro vybranou hrstku posluchačů, ale fungují jako nástroj k oslovení co největšího publika, což bez jednodušší formulace myšlenek nelze snadno provést.
To zároveň souvisí s výhodou, kterou jak Ego tak Rytmus mají před jinými interprety – oba zažili slávu, které se v našich luzích a hájích dočká málokterý umělec a ve svých textech z této zkušenosti několikrát čerpají: „V mojom svetě, každý hajzel dostane zrkadlo / oko za oko – moj svet bol pajzel a ne divadlo“. Právě rýmy o zkušenostech, se kterými dosud nemohl přijít nikdo jiný (pokud by mu nevadilo lhát), jsou na celé desce vůbec tím nejzajímavějším a v případě KF nemáte problém ani jednomu z interpretů věřit.
Pokud máte rádi true school, old school, boom bap a jiné záležitosti, možná se nové desce Kontrafakt raději vyhněte. Oba interpreti ukázali, že dokáží vytvořit poslouchatelný a technicky dobře provedený materiál v krátkém čase, který navíc koresponduje s požadavky současných trendů. Náročnější posluchač se ale pravděpodobně nespokojí s plochými texty a občas unavujícími tématy. Je ale nutno dodat, že na náročnější posluchače Ego, Rytmus a Anys už delší dobu nemíří.
6,5 / 10
