Pakliže producent pojmenuje své album „Na mém beatu“, je celkem jasné, kdo bude doma držet ovladač. Jacob Carl, jehož soused vyhrával DMC a doma díky rodičům nasával jazz, si na své první producentské hiphopové desce postavil vlastní hřiště a pozval na něj Kata, Resta, Fejbs, DJe Fattea, Regieho 257, ale také sanfranciského K4Z nebo jednu z největších turntablistických legend DJ Qberta. Jak se česko-kanadský multiinstrumentalista dostal od jazzu k pořádně špinavým bubnům? Jak se smiřuje s tím, že většinu slávy nakonec stejně sklidí člověk před mikrofonem? A co se mu honí hlavou, když posílá hudbu někomu, koho před lety sledoval jako svůj vzor?
Do dvanácti jsi vyrůstal v Kanadě. Co sis z tamního prostředí přivezl do Česka, co v tobě zůstalo dodnes?
„Kanada mi už od dětství ukázala, jaké možnosti hudba nabízí. Inspirace a informace, které jsem tam nasával, dodnes hodně čerpám ve své produkci.“
Tvůj táta spolupracoval s výraznými lidmi z jazzové a klasické scény. Byl u vás doma vůbec prostor hudbě uniknout, nebo jsi byl odsouzený stát se muzikantem?
„Měl jsem úplně volnou ruku. Nikdy mě nikdo do hudby netlačil. Mně ale od dětství připadalo, že je to nejlepší způsob, jak trávit čas, a tenhle názor mám dodnes.“
Jazz a soul jsi poslouchal odmala. Kdy se k nim přidal hip hop a co byl první moment, kdy sis řekl: „Ty vole, tohle je moje hudba“?
„Náš soused měl na zahradě velkou U-rampu a pořádal tam party, kde se jezdilo na skateboardu a nonstop hrál hip hop. Jezdil také na DMC soutěže a několikrát vyhrál kanadské mistrovství. Myslím, že reprezentoval Kanadu i na DMC World DJ Championships. Pokud si dobře pamatuju, říkal si Jimmi Riggz. Jako malý jsem tam trávil hodně času a právě tam jsem pochopil, že tenhle žánr chci poslouchat. Bavila mě hlavně ta energie a atmosféra.“
Vzpomeneš si na první rapovou desku nebo interpreta, který tě opravdu sejmul?
„Nejsem si jistý, ale buď to bylo „Lifestylez ov da Poor & Dangerous“ od Big L, nebo „Only Built 4 Cuban Linx…“ od Raekwona.“
Jsi i multiinstrumentalista. Co je pro tebe pořád mateřský jazyk, klávesy, kytara, bicí, nebo sampler?
„Nemám jeden nástroj, kterému bych dával přednost. Cokoliv, co dokáže vydat zvuk, se snažím využít. Baví mě kombinovat nástroje a hledat nové zvuky. Kytaru a bicí hraju nejdéle.“
Je nějaké pravidlo hudební teorie, které rád vědomě porušuješ, protože hip hop pak zní líp?
„Dělám hudbu tak, jak mi připadá dobrá. Jestli je něco správně nebo špatně, mě příliš nezajímá. V hudbě je to stejně do velké míry subjektivní. Pokud chce být někdo originální, je třeba být jiný. Pokud z toho mám dobrý pocit, vím, že jsem na dobré cestě.“
Má dnes producent s nekonečnou knihovnou zvuků paradoxně těžší práci než Preemo před třiceti lety s pár deskami a samplerem?
„Řekl bych, že je to dnes mnohem jednodušší. Především máme obrovský přístup k informacím a můžeme se učit z toho, na co oni tehdy museli přicházet sami. Doteď jsou určitou inspiraci pro nás všechny.“
Ještě před pár lety tě velká část domácí rapové scény pravděpodobně neznala. Teď máš na jednom albu Kata, Resta, Fejbs, Regieho, Fattea nebo Qberta. Co se mezitím stalo?
„Měl jsem pocit, že nastal ideální čas konečně udělat něco hiphopového. Tenhle žánr je pro mě velká srdcovka.“
Kdo tě na „Na mém beatu“ překvapil nejvíc tím, co s tvou produkcí udělal? Někdo, komu jsi poslal beat s určitou představou a vrátil ti úplně jinou skladbu?
„Rád nechávám věci na interpretech a nechávám se překvapit. Právě ten moment, kdy nevíš, co vznikne, je podle mě jeden z důvodů, proč hudbu děláme. A výsledná očekávání byla nakonec víc než pozitivní.“
Kato má specifický způsob frázování. Jak se produkuje člověk, který si rytmiku často ohne podle sebe?
„Stavíš produkci kolem něj. Producent musí znát interpreta, se kterým spolupracuje, aby věděl, jakým směrem se vydat. Kato mě vždycky bavil a bude. Je mistr v tom, co dělá. A protože mám rád hlavně americký hip hop, kde je podobná práce s rytmem běžná, baví mě to o to víc.“
Fejbs jsi produkoval opakovaně. Co vás hudebně spojuje natolik, že se k sobě vracíte?
Baví mě její všestrannost a zároveň si lidsky rozumíme. Práce s ní mě prostě baví.“
DJ Fatte je pro tebe spojený s obdobím, kdy jste hip hop „hltali naplno„…
„S Davidem se máme moc rádi a pořád si něco posíláme, takže jsem rád, že mě podpořil. Je skvělé mít kolem sebe takové lidi. Velká část mého dospívání, kdy jsem poslouchal český hip hop, vznikla právě pod jeho rukama.“
A pak Qbert. Je rozdíl posílat skladbu někomu, koho respektuješ, a člověku, jehož DMC vystoupení tě v mládí přivedla ke scratchingu? Nebyla ruka nad tlačítkem „send“ trochu těžší?
„Řešil jsem to s K4ZEM. Prostě jsme to udělali a poslali mu to. Jeden kamarád mi kdysi řekl: „Když to nezkusíš, nezjistíš to.“ Tak jsem to zkusil.“
Qbert vám po „Gotta Go“ vzkázal, že s vámi musí znovu spolupracovat. Co se člověku honí hlavou, když něco takového řekne jeden z jeho někdejších hrdinů?
„Radost. Dostat od něj takový respekt je skvělý pocit. Je to pro mě potvrzení, že to, co dělám, má smysl.“
Jak vůbec technicky probíhala jeho účast? Dostal hotový track a absolutní volnost, nebo jste řešili, kde a jak má scratch sólo fungovat?
„Dostal hotový track a napsali jsme mu naši představu o náladě. Poslal nám několik variant, ze kterých jsme vybírali. Scratch může působit jednoduše, ale jeho rytmické pojetí je geniální. Někdy není potřeba scratchovat rychle a dělat standardní cuts.“
K4Z je ze San Francisca, ty máš české i kanadské kořeny a Qbert je filipínsko-americká legenda. Přemýšlíš vůbec ještě při tvorbě v kategoriích česká a zahraniční scéna?
„Vůbec to nerozděluji. V mojí tvorbě je podle mě zahraniční přístup slyšet, ale především se snažím dělat hudbu tak, abych v ní byl sám sebou.“
Album se jmenuje „Na mém beatu“. Je v tom trochu producentské vymezení typu „hosté jsou důležití, ale tentokrát vstupujete do mého světa“?
„Za prvé jsem všem, kteří na desce jsou, opravdu vděčný. Je skvělé mít kolem sebe takové lidi. Zároveň jsem ale chtěl ukázat svůj svět, svou představu a svoje chápání hip hopu.“
Producenti bývají v rapu pořád trochu v pozadí. Vadí ti, když posluchač zná perfektně skladbu, ale vůbec netuší, kdo ji produkoval?
„Ani ne. Mně stačí vědět, co všechno jsem na té hudbě udělal. Mám rád ten backoffice. Samozřejmě je dobré na producenty nezapomínat, protože za hudbou je často velké množství práce, kterou posluchač ani nevidí. Já jsem ale rád, když dostane pozornost interpret a lidem se hudba líbí.“
Když máš možnost zahrát si nástroje sám, jaký máš vztah k samplování? Je pro tebe větší kouzlo něco najít na staré desce, nebo si vlastní sample rovnou vyrobit?
„Střídám obojí. Mám rád digging, ale často si nahraju vlastní materiál, který pak stříhám a různě kombinuju. Záleží na náladě a na tom, co mě zrovna napadne. Každý způsob má svoje kouzlo.“
A když už se povedl Qbert: kdo je teď jméno z kolonky „jednou by bylo krásné“?
„Už mám s některými lidmi rozdělaných pár věcí, takže se nechávám překvapit. Co má být, bude.“
