Kapitán Demo – Mládí v trapu (2018)

„Nejvíce prostorově situovaná“ tvář české rapové scény je po roční odmlce opět zpět. O něco drzejší, rýmy ostřílenější a také vyzývavější. Pokračovatel hudebního klanu Burianů již laškuje s hudbou od mládí, ale zdá se, že již pevně zakotvil v přístavu, který sledujeme již nějaký ten pátek. Na jednu stranu se jedná o jasnou parodii žánru, na tu druhou je ale nutné si uvědomit, že je tvořena neotřele. Kapitán Demo jen vycítil, jaká mezera na hudebním trhu je, zacpal hubu poptávce a přidal k tomu svou bavičskou náturu. Rap musí mít koule, rap musí mít kila a rap musí být show. Nabízí se otázka, jestli tohle skutečně parodie je a jako parodie se chová, pak český rap je v „prdeli“. Nebo není?

Pozornost dokázal upoutat již před lety a získal si fanoušky i mimo žánr. Poukazuje na hloupost trendu, povrchnost při rozhodování, čemu dát přízeň. Dělá si obecně srandu z toho, co vám rotuje v přehrávačích, a přesto ho žerete. Sere vám v přímém přenosu na vaše hodnoty a vy mu ještě tleskáte. Kapitán Demo využívá svých bohatých zkušeností s vícero žánry a vytváří plnohodnotný hudební produkt, jež v první moment donutí se usmát, v ten další pak možná i popřemýšlet nad tím, jak je dnešní doba bláznivá a nelogická.

Na svém dalším disku se vlastně vysmívá všemu, na čem stavíte. Začíná to už porodem a udělením jména, končí pak životem na sociálních sítích a modlení v bohy, kteří za to nestojí. Osobnost se vytváří, člověk se vyvíjí, ale také má patent na dělání blbostí. Disponuje kouzlem, jak oblbnout posluchače stejně jako další interpreti. Dělá si z vás v přímém přenosu srandu a vy mu to žerete. Je to i díky faktu, že svůj artikl dokáže prodat kvalitně hudebně i doprovodnou show. Image je dnes základ, jak již před dvěma lety poukázal ve skladbě „Trendsetter“.

Jeho humor není rozhodně přebuzený, neleze do červených barev, ale není jisté, zda na něj je běžné publikum připraveno. Konzumní společnost je stále nastavena na jisté hodnoty, nemá ráda vulgarity v textech stejně jako vyzývavost za hranou. Jisté ale je, že Kapitána Dema již v roce 2018 neztlumíte, protože je rozjetej jak kamiony přejíždějící Vysočinu po D1 během prvního sněhového poprašku. Patrioti žánru na něj budou ukazovat skrze prsty již jen z principu, že se to jeví jako parodie, ale zároveň musí souhlasit s jeho poukazováním na bizarnost při selektu dnešní mládeže, co že je vlastně dobré a udává trend.

Stále dle mého názoru není jasné, na kterou posluchačskou základnu jeho tvorba cílí, ale jisté je, že „Mládí v trapu“ je třináctidílná jízda na matru, které nebylo v těchto končinách dlouho k dostání. Pro pobavení zafunguje určitě. Bude pak záležet na tom, až se ta sranda oposlouchá. Nebo je věčná? To asi nedokážu posoudit, ale jsem rád, že tu je rebel, který si tropí srandu z toho, co mi přišlo vtipné již před ním. Nemyslím si, že by dokázal otevřít oči mladým, protože ti musí dozrát sami. Jedná se ale o sympatickou pomocnou ruku, která nekáže, ale jen poukazuje. Však si taky vzpomínám, že to, co mi bylo zakazováno a přikazováno, mě lákalo o to více. A co bude, až nebude trap?

6/10