Každoročně jsme svědky několika zásadních momentů, ale jen některé se stanou legendárními. Každý nový release aktuálních model nese možná až tragikomicky status „kultovní či nejlepší“, ale až čas prověří, zda tomu tak skutečně je. Nyní se ale měsíc září blíží ke svému konci a leží před námi EP, které rezonuje možná i tam, kde už dávno žánrová hudba nevládne. Proč? Nemusíš přemýšlet dlouho, hledat zbytečné fráze a přikrašlovat honosnými tituly autory. Prostě je to tu a křupe sklo!
Už více jak dvě dekády se mnozí modlí o návrat Supercrooo, pár náznaků se objevovalo, ale nic hmatatelného či hmotného. O to větší přišel šok, když byl avizován návrat K.O. Kru, navíc pod producentskými křídly Pepka, který má za sebou již dvě desky a jeden mixtape s Jamesem Colem. Staré spory s SC jsou možná až nyní definitivně pohřbeny, proto se furt nemohu zbavit dojmu, že Phat umí být zatraceně jedovatý, ale vždy to byl Hacker, který stavěl zdi a pálil mosty.
Supercrooo se stalo kultem, možná i průkopníky reklamy na kuřecí (zapomeň na KFC). Začala nová éra tuzemského rapu, ale nejedná se o první krůčky autorů na scéně. Částečný vývoj nastínil chronologický tracklist desky „2 Nosáči Tankujou Super“, stále se v řadách posluchačů najdou věrní nadšenci jejich vinylu „Nádech/Náš cíl“ z roku 2001. oběhl tehdy celé Česko, zřejmě i Slovensko z nemalé části také díky kompilaci Lyrik Derby. Zub času se zakousne do tvého zadku jako knírač, ale tohle EP tě nepolechtá knírem mezi česneky, nenavodí pouze nostalgickou náladu. Jasně deklaruje, že to může fungovat ve správných rukách i v roce 2026.
James Cole a Hugo Toxxx se před lety vydali na vlastní cesty, ale nezanevřeli na sebe. Občasné spolupráce, občasné vzpomínkové koncerty na časy SC. Člověk by si pak řekl, zda „konec“ SC není jedním z největších nezdarů na tuzemské scéně, osobních i uměleckých, fanouškovských i revolucionářských. Nelze to přirovnávat k týmové přestávce slovenské partičky Moja Reč, ale dá se i tady souhlasit, že to oba trochu oslabilo, i když jejich jméno a schopnosti byli natolik silné, aby si i operace na vlastní pěst obhájili.
Když už jsme u těch spekulací, položme si otázku, zda by vzniklo nové EP K.O. Kru, kdyby nespojil síly James Cole s Ideou. Jejich triumf v českém rapu a hlavně renesance výrazné osobnosti scény třeba sehrály výraznou roli při přesvědčení vygenerovat nový materiál pod značkou, kterou pamatují již jen pamětníci. Nejedná se ale úplně tak o návrat k časům, kdy vznikl výše zmíněný vinyl, spíše období z roku 2003 a komplikace „From Amsterdam to Praha MadDrum Records“, na které vyšla skladba „Kéry“. Pár podobných momentů už ale o pár let dříve proběhlo na sólovce „Frekvence P.H.A.T.“, další skvělé desce, která možná až nezdravě zapadla prachem dávnověku.
Nové EP K.O. Kru je hudebně temnější, nechybí syrovost ta tvrdost, která se odráží v produkcích, textech i flow. Posluchač se v obsahové stránce mnohdy vrací časem zpět, do éry dospívání svého i autorů, o to větší pouto pak rezonuje skrze sluchovody. Zkuste dát náctiletému adekvátní osvětu a dopadne to asi tak, jako když fanoušek seriálu „Euforie“ omylem narazí na „Dawsonův svět“. To, co z výsledku dělá ale nadčasový materiál je nejen čistý a přesný projev, ale i skvělá hra se slovy, kterou ocení každý, až uzraje. Člověk si na jednu stranu říká, proč jen čtyři stopy, ale čtyři stopy jsou v tomto duchu vlastně dostatečný chod. Nenudí to a po několikátém poslechu to vlastně ani nesere. Ta emulze nostalgie a aktuální formy Phata a Hackera se odráží, v posledních letech možná více kontrastuje v případě druhého zmiňovaného, jehož nové album „Art“ vykazuje skvělé verbální momenty, ale sterilnější hudební ventil.
„K.O.KRU EP“ je pro všechny, co mají rádi rap, trueschool a word play. Obsah je štiplavý, ale neočekávám, že Tomáš Klus se bude cítit dotčený jako před více jak dvaceti lety Dáda Patrasová. Některá máma se možná usměje při vzpomínce, co jednou na jednom koncertě zažila v backstagi nebo možná na startu jejich kariéry u rybníka. Už je to 30 let, co tihle dva okouni začali tvořit shit a stále neřekli poslední slovo. A rozhodně to není špatně, na rozdíl od některých…
9/10
