Teleport zatím lidstvo nevynalezlo, Noyada se tím ale nenechala zbrzdit. Přesun do další hudební etapy vyřešila chytlavou hudbou, melodičtější polohou a klipem, v němž slunečný den působí podezřeleji než noc na opuštěném hřbitově a ve kterém by se možná necítil bezpečně ani režisér „Slunovratu“.
Noyada posílá skladby do oběhu zhruba pět šest let a své debutové album „Filozofie“ stihla zveřejnit ještě jako náctiletá. Poté následovaly projekty „The Dark Knight“, respektive „Proč nás nejvíc ničí věci, který milujem“, který nese na pažbě rok 2025.
Do širšího povědomí se dostala díky talentové soutěži The Mag W/RAP, v níž postoupila do závěrečné fáze. Zatímco řadu tehdejších výkonů si nepamatuji, její přesnou poznámku „Když mi někdo předhodí, že jsem holka, a v extrémních případech také, že do rapu nepatřím, znamená to, že nebylo co jiného mi vytknout“ bych vystřihnul, i kdyby mě ve tři ráno budili.
Její katalog nikdy nestál na jediném producentském receptu a mezi žánry dokáže tančit jako někdo, kdo šel na boombap a nad ránem se našel na atmosférické elektronice. Její povinnou pracovní výbavou zřejmě nikdy nebude ani klasický formát sloka – refrén, sloka – refrén, což je dobře, neb rapových staveb podle katalogu už vzniklo dost.
Nejnovější singl „Teleport“ ukazuje, že jí vyhovuje i melodičtější poloha. „Jednou, když jsem byla malá, se mi zdál sen / o tom, že hudba nebyla hobby, ale práce / od tý doby už jsem nikdy znova nešla spát / ze snu bude realita, nebo ze mě bude blázen,“ hlásí Noyada.
Vizuální stránka čerpá z atmosféry švédsko-amerického hororu „Slunovrat“ z roku 2019. Slunečné kulisy tak nepřinášejí bezpečí, ale lehce znepokojivý pocit, že se za krásnými barvami něco chystá. Jeden z posluchačů mimochodem výsledek trefně přirovnal ke sledování „Kytice“.
Věc každopádně předznamenává Supraphonem zaštítěné EP „Hayfever„, které se přetaví v realitu šestý listopadový ven, s tím, že mezi spolupracovníky jsou uvedeni Manyi nebo Kubus. Necelých třicet tisíc měsíčních posluchačů na Spotify napovídá, že cesta od prvního soundcloudového tracku k hudbě jako zaměstnání přestává být pouhým dětským snem, ne?
