Sdílej
"Česká RAPublika" vstupuje do kin teprve ve čtvrtek, ale ještě před jeho uvedením bylo zástupcem sítě multiplexů Cinema City tvůrcům oznámeno, že trailer k filmu byl stažen z obrazovek umístěných přímo u pokladen. Důvodem byly četné stížnosti rodičů, kterým vadila vulgárnost traileru. Zejména šlo o použití některých vulgarismů, které však v tomto případě pronáší lingvistka a bohemistka Prof. PhDr. Radoslava Kvapilová Brabcová, CSc. v rámci lexikologického rozboru. Ten má odhalit frekvenci užívání těchto slov (hajzl, prdel, zmrd) v dnes běžně šířených raperských textech. Překvapení distributoři filmu – společnost Bioscop – se domluvili s producentem filmu Martinem Poštou na tzv. vypípání vulgarismů pro použití na nosiče u pokladen. Tvůrcům připadá absurdní, že byli donuceni „vypípat“ profesorku českého jazyka. O vulgarismech a českém rapu mluví v rozhovoru Martiny Rekové jeden z hlavních hrdinů filmu James Cole, jenž ve filmu vystupuje spolu s Hugo Toxxxem a Orionem. Nedávno jsi někde říkal, že jsi si „za ty roky všimnul, že rap přitahuje hlavně blbce na všech frontách. Ať už jsou to sami tvůrci nebo fanoušci, zatím se rap povětšinou utápí v bahně průměrnosti, nezajímavosti a stádnosti. Nemá co nabídnout starším a náročnějším posluchačům.“ Jak bys popsal takového klasického rapového blbce – podle čeho se pozná, jak mluví, jak se projevuje? Projevuje se tak, že se neprojevuje. Nemá svůj názor. Nasává jak pes a sleduje, co se může a co ne, co se poslouchá a co ne. Mluví jak debil, nevypadnou z něj dvě normální věty. Chce párty za sto korun, kde bude všechno, vezme si sebou pět set korun a za zbývajících čtyři sta se složí na láhev absintu a hulení. Za několik desítek minut se složí sám, případně se pozvrací nebo posere. Poslouchá buď Indyho nebo Rytmuse. V bookletu jednoho CD děkuje Hugo Toxxx své babičce a dědovi. Vzkazuje jim tam zároveň, ať to radši vůbec neposlouchají. Jak je to s filmem Česká RAPublika? Co myslíš, že na něj třeba bude říkat tvoje máma? Jak dobře vůbec zná tvojí tvorbu? Nevím. Za posledních pět let jsem toho udělal hodně, polovinu věcí určitě máma ani neslyšela. Je na mě hrdá, jsem úspěšný a vyrábím zajímavou hudbu. Kdybys mohl z filmu uchovat jen jednu scénu, která by to byla? A jakou bys naopak vyhodil? Máš pocit, že jsi se do filmu v zásadě otiskl „takový, jaký jsi“? Líbí se mi moje legrační freestajly, lidé se u nich hodně smáli, jsou správně lidové. Asi bych nic nevyhazoval. Do filmu jsem se neotiskl, jaký jsem, otiskl jsem se tam takový, jaký jsem, když po mně někdo chce, abych dělal něco, co moc nechci. Je to záznam, jak se přemáhám. I podle diváckých reakcí se zdá, že s vaším „nervózním, arogantním rapem“ lezete určité skupině lidí (zejména ženám) dost na nervy. Čím si to vysvětluješ? Určitě lezeme na nervy lidem, kterým naší hudbou hatíme plány. Abych byl konkrétní, mluvím například o situacích, kdy se milenecký či manželský pár pohybuje do určitého cíle svým automobilem a muž začne poslouchat náš rap. Je to určitá modelová situace, na které se dá ozkoušet, co má doma za partnerku. Velmi časté jsou zuřivé útoky, hádky, rozvody, rozchody, odebrání dítě z péče a podobně. Pak je tu liberální a kulturně založená část ženské populace, která náš produkt přijímá a oblažuje se jím. Celkově se dá říct, že mnoho žen neposlouchá hudbu, ale vnímá celkovou atmosféru a tvrdé basové linky jim většinou nedělají moc dobře. Tato problematika je velmi složitá a měla by být podrobena pečlivému výzkumu. Zároveň se zdá, že hodně lidí, obzvlášť těch, kteří berou všechno smrtelně vážně, dráždí i tvá ironie a všudypřítomný nadhled. Jak jsi třeba vycházel s učiteli na základní nebo střední škole? Jak se ti vůbec žije v Čechách? Češi nesnášejí osobnosti. A já si ji vždy pěstoval. Měl jsem problémy s autoritami, byl jsem často pranýřován a říkal jsem, co si myslím. To bylo doba, kdy má tvorba nedosahovala ani po kotníky mé nadutosti. Byl jsem nafrněné naduté dítě, cítil jsem v sobě kolovat jakýsi talent, a to mi stačilo, abych se tvářil jak aristokrat. Vždy jsem měl problémy s blbci, kteří okupují špatné pozice. Když někdo zneužívá svou malou pozici k aplikaci moci, poznáte to hned. S takovými lidmi jsme měl vždy problémy. Vždycky jsem hledal cosi, co není vidět. Od malička jsem cítil obrovskou pulzující sféru nápadů, fantazie a světa, který není vidět, ale který je opravdovější než realita sama. Konflikt přicházel s kontaktem s fakty a opravdovou úředně osušenou realitou. Ale nebyl jsem éterické dítě, byl jsem taky zmrd, co šikanoval a užíval si to. V Karviné dáš během svého freestylu dětem mravoučnou lekci o tom, že je třeba pomáhat bábě na přechodu a nepodrážet slepcovi hůl. Je docela legrace, slyšet od tebe rap s takovýmhle poselstvím. Můžeme něco podobného čekat i do budoucna? Vylétlo to ze mě naprosto nečekaně, viděl jsem před sebou malé děti a rychle jsem přemýšlel, co jim sdělit. Nicméně jsem i do tohoto freestajlu propašoval dávku ironie a lehké obscénnosti. Nikdy nevím, co budu dělat moc dlouho dopředu. Jak má člověk vědět, co dostane za nápad? V sekvenci s profesorkou Kvapilovou-Brabcovou píšete na tabuli svá nejoblíbenější slova. Dá se z těch tvých (oběd, bota, pivo, peníze, spát, hovno…) něco vysledovat? Říkají o tobě něco? Ne, použil jsem tato slova, aby byla v první řadě legrace. Nemám žádná oblíbená slova, slova pro mě mají význam až v kontextu. Neříkají nic kromě toho, že jsem jimi a svou říkankou chtěl pobavit publikum. V bookletu vašeho CD jsi napsal: „James Cole děkuje rapu za to, že ho neopouští a zároveň mu vyznává věčnou nehynoucí lásku.“ Za co přesně rapu vlastně děkuješ? Uvedl mě do světa hudby jako takové. Skrze rap jsem objevil další tváře hudby. Děkuji mu za to, že mě živí. Miluji rap. Související: Poslouchej druhý singl z Orikoule – "Hvězdná Star"
Už jsi četl?
