Sdílej
Na mapě českého rapu bychom asi jen stěží dohledali kontroverznější a drzejší osobnost. Jeden z intergalaktických kapitánů James Cole letos zasáhl hudební trh hned dvojitě a jeho materiály jsou stále hojně vyhledávanými artikly. I to byl jeden z důvodů, proč byl redakcí Bbarak.cz osloven na rozhovor, ke kterému se neotočil zády. Výsledkem je celé řada odpovědí, které nám veterán tuzemské scény ochotně poskytl.
Letos rovnou dva sólové disky, to je slušná porce studiové aktivity. Cítíš se v tvůrčí formě, anebo k tomu přispěla i aktuální situace a koncertní půsty?
Všechno dohromady.
Svůj křest ve Stormu obou disku zároveň jsi ale stihl a pár koncertů proběhlo. Jak ses k tomu stavěl z lidského hlediska? Bral jsi to jako nutný chléb nebo ses zajímal i o dodržování hygienických pravidel, aby fanoušci byli v „bezpečí“?
Od března se snažím svůj pohled na epidemii korigovat a aktualizovat a prošel jsem několika fázema. Podnikat v muzice je adrenalin v týhle době a mnohokrát jsem se nechal unést. Nechci už říkat žádný další debility.
Před časem jste také vydali asfalt Toxic Funku, po kterém se zaprášilo. Čekal jsi takový hlad po tomto kultovním materiálu? Máte v plánu i další podobné releasy? Přiživilo to třeba i možnost, že by se do hry vrátilo Super Crooo, když v povědomí fans stále je?
Pokud to lidi bude bavit, jsem připravenej vydat celej svůj katalog na vinylu. Porozuměl jsem víc tomu, proč to lidi baví a začíná mě to taky víc bavit.
Tvá dráha čítá takové to samotářství, které táhneš dlouhé roky jen s Ristem. Může za to tvá složitá osobnost, anebo ses prostě nikdy nechtěl bratříčkovat? Nesnil jsi někdy o svém labelu, jako má Hugo? Na nové desce jsi dal prostor i mladé krvi, jaký v ní cítíš potenciál? Ubírá se český rap přijatelným směrem a jsou tu tváře, kterým by ses nebál předat jednou pomyslné žezlo?
Myslím, že za to může v první řadě to, že si většinu času naprosto vystačím sám a spotřebuju hodně času a prostoru. To je asi tak celý. Musím se nasytit a vyživit. Baví mě celkově, jak českej rap teď žije. Nemám žádný žezlo, jsem plesnivá legenda. Rap je žánr pro mladý a dravý zmrdy a na dědky není čas a je to tak dobře.
Už je to více jak dvacet let, co vydal LL Cool J na Def Jamu své osmé studiové album s názvem „G.O.A.T.“ s jasným podtitulem „Greatest of All Time“. Je ve stejném názvu disků nějaká souvislost nebo co tvá zkratka vlastně znamená?
Úplně to samý.
Vzpomínám si na dobu, kdy posluchači nadávali na používání anglických slov v českém textu, ty by ses mohl směle označit za krále kombinace. Mnozí v tom dříve viděli jisté usnadnění, ve tvém případě se o tom ale hovořit nedá. Jako velký hračička s verbální a fonetickou stránkou, jak dlouho sedíš nad svými texty a bereš to už jako svůj nezaměnitelný rukopis?
Někdy píšu dlouho, někdy přímo něco z hlavy jedu přímo do mikrofónu. Záleží na okolnostech. My, SUPERCROOO, jsme zlegalizovali používání anglicismů v Čechách i na Slovensku. Každej dnes říká flow, dyk, bitch…náš slang a naše verbální postupy se staly součástí rapovýho jazyka. Otevřeli jsme pandořinu skříňku.
Ve své tvorbě rád provokuješ, také na nové desce skloňuješ pár jmen, kterých by se to mohlo dotknout. Věříš, že tu dávku satiry a nadsázky pochopí i lidi mimo žánr, anebo čekáš, že by nějaká zpětná vazba mohla přijít a skončit třeba i u soudu? Aktuálně by to mohli být třeba Halina Pawlowská, Marek Eben nebo „antimírumilovně“ pojatý Václav Havel.
Myslím, že jim to je všem úplně jedno, hlavně Havlovi.
Na desce zazní i slova, že už sereš na to dělat hity. Neuškodí to pak filozofii a potenciálu celého disku, který by se mohl díky dvěma třem silným věcem dostat do větší pozornosti? Hugo za své poslední sólo bral Anděla, jak to máš s oceněními ty? Pohrdáš pomyslnými soškami úspěchu, anebo pro tebe mají také jistou váhu?
Váhu určitě mají, určitě někde půjdou nějak směnit za peníze.
Obsah skladeb často vsází na drzost, provokaci, lyrickou exhibici a jistou dávku fikce. Mnozí se ohání tím, že rap by měl být real a opisovat tvůj život. Je to tak i v tvém případě nebo je to spíše prostor pro myšlenkový únik mimo realitu?
Požadavek na “opisování reality” je zakletá píčovina. Rap je vždycky fikce. I když budeš rapovat o tom, co jsi přinesl ten den z nákupu a bude to sedět na korunu. Rap je autobiografická fikce.
Dlouhodobě se zabýváš kolážemi a měl jsi i několik výstav, jestli se nemýlím. Tvá práce se promítla i v coverech, ale tentokrát jsi vsadil na schopnosti Pavla Závorky pod přezdívkou Paul Gate. Co vykazuje jeho práce, na co se třeba cítíš krátký, že jsi mu svěřil tuto úlohu?
Paul mi vidí do hlavy. V dnešní době je potřeba makat s profi grafikem, bez toho se nehneš.
Osobitý výsledek nenabízí jen rap a lyrika, ale i hudební podklady, na kterých si zakládáš. Kdysi ses nechal slyšet, že tě sere, jak jsou desky plné stejných producentů a hostů a všechno zní stejně. Máš stále ten dojem, anebo si umíš představit svůj disk, kde bys využil podkladů vícero producentů? Jsou podle tebe v Čechách lidé, kterým bys svěřil tu důvěru? Na minulém disku jsi využil třeba Krudanze…
Všechno zní neuvěřitelně stejně. Dělá se několik písniček, riddimu, flows, pořád dokola. Mě baví originální autentický úmrd. Budu dělat na čemkoliv mě bude bavit.
Pamatuju si kulatého Phata, který procházel i změnami nejen v pase, ale i filozofií jídelníčku a přístupu k životnímu stylu. A trochu se nám zase zakulacuješ a na desce se dokonce přirovnáš tloušťkou k subwooferu. V jaké rovině je to dnes s tvou životosprávou?
Dělám vždycky to, co musím. To je celý.
Už jsi četl?
