Jak ožívá album Masty Ace po pětadvaceti letech? Fanoušci v Jihlavě a v Praze poprvé uvidí, co dosud jen slyšeli

Proč by měl přijít na Masta Ace i ten, kdo už ho viděl? Protože takhle ho ještě neviděl. Oslavy pětadvacátých narozenin alba „Disposable Arts“. Kapela Champion Sound. Ale co dělá z desky desku koncepční a jednotlivé tunes skládá do mozaiky příběhu, jsou skity. Čtvrt století jsme je všichni poslouchali jako audio. Teď poprvé je můžete VIDĚT. Jaká byla cesta k finále? Jaká geneze celého projektu? Jakou práci obnáší rešerše – podoby hudebních hostů, postav ze skitů oblečení, plakátů sportovních zápasů a hromady detailů, aby vizuální podoba projektu vypadala autenticky jako z roku 2001? To popisuje spoluautor projekcí Vojta Ježek.

„Na evropskou tour k 25 letům alba Disposable Arts jsme v gotospace.studio připravili vizuály, které měly propojit příběh desky, její estetiku a kulturní kontext začátku nultých let.

Naším cílem bylo skloubit dva požadavky. Radimo přinesl praktický pohled: vizuály měly zůstat minimalistické, neměly přebíjet samotnou live show a musely být snadno použitelné v různých venues. Masta Ace naopak kladl důraz na obsahovou stránku. Klíčové bylo, aby se zhmotnily konkrétní „skits“ z alba a aby se během tracků připomínaly featy z původní desky. Na tour s ním fyzicky vystupuje pouze jeho žena LeSchea.

Dalším faktorem byl samozřejmě čas, rozpočet a naše kapacity. To nás vedlo k řešení, které je postavené na světě alba Disposable Arts, dobovém kontextu a původní vizuální identitě desky.

Klíčovým rozhodnutím bylo zasadit vizuály do roku 2001. Nejen tím, jak vypadají, ale hlavně tím, jak tehdejší doba pracovala s obrazem. Popkultura se tehdy pořád výrazně konzumovala přes televizi: videoklipy, reklamy, zpravodajství a další televizní formáty. Současně šlo o období nástupu PlayStationu 2, Xboxu a tehdejší „next-gen“ 3D grafiky.

Celý koncept jsme proto zasadili do pokoje na kolejích fiktivního Institute of Disposable Arts. V něm stojí televize, přes kterou divák sleduje herní scénky, falešné televizní vysílání i reklamu na samotný institut. Televizní rámec nám umožnil přirozeně navázat na mediální jazyk doby, ve které album vzniklo.

Příběhové scény jsme pojali jako stylizovanou videohru inspirovanou estetikou tehdejších pecek jako GTA, True Crime: New York City nebo Marc Ecko’s Getting Up. Tenhle postup jsme zvolili i jako alternativu k fotorealistickému generování reálných osob pomocí AI. U skutečných lidí to často vede k tvorbě digitálních dvojníků, kteří se tváří realisticky, ale jejich pohyby ani projev neodpovídají realitě. Herní stylizace nám naopak poskytla dobovou autenticitu a větší tvůrčí volnost. I tak jsme „herní“ postavu Masta Ace ukotvili v realitě volbou outfitů a různých doplňků, které jsme našli v dobových materiálech.

Vedle herních scén vznikly také hyperrealisticky pojaté televizní prvky, například falešná reklama na Institute of Disposable Arts nebo televizní zpravodajství. Tyto části mohly být realistické právě proto, že nepracovaly s reálnými osobnostmi, ale s fiktivními postavami a situacemi.

Druhá rovina vizuálů vychází přímo z původního artworku alba. Z něj jsme převzali motiv gradientu připomínajícího oblohu, který se rozvíjí přes celou délku koncertu jako simulace reálného toku času. Začíná západem slunce, postupně přechází do okamžiku po západu a končí v nastupující tmě, stejně jako samotný koncert.

Pro připomenutí featured artists jsme využili fotografie z období vzniku alba a vytvořili z nich stylizované 3D modely doplněné jmenovkami, aby bylo jasné, kdo je kdo. Tyto postavy jsme zpracovali v two-tone looku, opět inspirovaném samotným artworkem alba.

Výsledkem je kompaktní vizuální systém, který spojuje Radimův důraz na jednoduchost a provozní funkčnost, Masta Aceovu potřebu vyprávět příběh alba a připomenout jeho hosty, produkční realitu projektu, kulturní kontext roku 2001 a původní estetiku desky.

Nešlo nám o retro efekt pro efekt, ale o vytvoření světa, který působí, jako kdybychom cestovali v čase 25 let zpět.

Jak se přenesení o 25 vizuálně povedlo se můžete přijít v Čechách přesvědčit na vlastní oči i uši: v pátek 12.6. v Jihlavě na Masarykovo náměstí nebo v neděli 14.6. v Praze v Café V Lese.