Kapela Inside (dříve Inside Kru) je přesně ten typ kapely, o které víte, že existuje, že existuje i relativně dlouho, ale za celou tu dobu jste od nich pořádně nic neslyšeli a možná neviděli ani jeden zajetý koncert. Kdyby měl pražský rap underground, byli by určitě jedním z hlavních představitelů, kterým se výborně daří unikat před povědomím širší veřejnosti. S trochou nadsázky by se dalo říci, že zatímco na hlavním pódiu hrají PSH před mocným davem, skupina Inside zajíždí krutý koncert u šatny pro úzký okruh přátel a příznivců. A to je určitě škoda, protože Inside patří jednoznačně do kategorie skupin, které stojí za to, aby byly vyslyšeny. Jejich nová deska je toho jasným důkazem. Jestli mě při poslechu jejich nového počinu něco napadá, tak je to určitě originální nápad, závan svěžího vzduchu, osobitost a progres i když možná místy na úkor lehce stravitelného poslechu. Hudebně si to totiž kromě tradičního Saxe, který servíruje pro mě asi nejpřijatelnější instra, které bazírují na klasických samplech, vzal do parády i Trusty, který naopak dodává syntetickou porci muziky, která zavání dupstepem. Tu vyrábí na stejné lince jako se dělají japonští roboti a tím do hry přináší chuť zítřků. Pokud se jedná o klasický nesmlouvavý šlapák alá instro “Život jde dál“, kde se řeší problematika každodenního boje, nejenom, že nemám problém, dokonce se i olizuju až za ušima. Pokud mě ale vezme Trusty do elektra světa typu “In Me“, kde mimo jiné hostuje Icon The Mic King, ztrácím se jak Alenka v říši divů a cestu mi nepomůže najít ani bílý králík s kapesními hodinkami. Naštěstí těch experimentů, kde invence požírá posluchatelnost je tu minimálně. Každopádně zvuk je jedinečný. Tím ale pestrost desky Slyšíš dobře!? nekončí. Ani po textové stránce se nedá mluvit o monotónnosti. Přestože nevytahují žádná složitá témata, výsledek je krutej, protože z naprosto normálních věcí dokážou udělat exotiku. Jednou rapují z perspektivy pouliční kamery a.k.a. velkého bratra, který byl už svědkem milióny příběhů (“Kamery“), po druhé zase o legální droze, se kterou bojuje většina buřtíků světa (“Obžérství“), potřetí polemizují o kouzelném zaklínadlu “Nemám čas“, který mimo jiné taky funguje jako slušná výmluva a po čtvrté třeba povídají o tenké linii mezi hrdostí a pýchou (“Ego“). Samozřejmě, že tu nechybí ani klasické a jednoduché rapy o rapu, přesto ale nejsou hloupé a můžeš v nich najít několik nápaditých přirovnání jako ve skladbě “Můj Chill 2“, která je na první poslech jasnou hitovkou nebo v pecce “Hra“, kde je každá nová skladba brána jako výzva a zároveň i ten nejlepší způsob jak pokořit svého soupeře. Nemyslím si, že by po tomhle albu propuklo davové šílenství a enormní zájem o kapelu Inside. Přestože jsou tu i striktní a přímé rapové věci, LP jako celek je věnovaný těm, kteří se nebojí hledat jiné alternativy než klasický střední proud. Cením originalitu. Kontroluj.
Inside – Slyšíš dobře!? (2010, Dick´n´Roll, EMI)
