Sdílej
„Hlavně nikdy nechci dlužit nic svým snům,“ nechal se slyšet Idea na sociálních sítích v závěru roku, aby o pár týdnů později navnadil fanoušky na novou desku „Puls“. V černobílém designu, potemělém světě mu uvést produkt na trh pomáhala křiklavě růžová barva, tedy vlastně odstín magenta. V tučném bookletu zakrývá povětšinu času jeho tvář, což vzbuzuje otázku, co tím chtěl autor říct. Hledání sebe sama, nestavění se do role obdivované tváře anebo se jedná jen o epicentrum, kde vzniká ten prvotní puls umělce, když tvoří hudbu? Ať tak či tak, mocipán tuzemské stáje Ty Nikdy rozšířil svou již dost početnou diskografii o další kousek…
Na scéně bychom našli služebně starší, přesto je již vnímán jako ostřílený veterán, který během těch let pomohl formovat český rap. Nejen svou tvorbou, ale i labelem, který zastřešuje hned několik kreativních jmen. Kde jsou ty doby, kdy sbíral první kroky v rámci projektu Dilema, kde jsou ty roky, kdy prvně spojil síly s DJem Fattem. Odvál to čas, stejně jako chuť se za každou cenu zalíbit a sbírat kredit napříč všemi směry. Idea si postupem času vytvořil unikátní hudební svět, specifickou posluchačskou základnu, a co na tom, že mu ne každý konzument žánru porozumí a naslouchat chce.
Album „Puls“ měl v hlavě již nějakou tu dobu, mělo volně navazovat na „Tempo“, ale vinou covidu se zavřel stejně jako zbytek národa, popřípadě světa, doma, a dal prostor desce „O beatech a lidech“. Díky tomu měl „Puls“ možnost zrát, vyvinout se, obstát. Idea si vzal z předchozích releasů od každého kousek, zůstala však chuť experimentovat a podporovat nové tváře, o kterých se možná moc nemluví. Na novém tracklistu jich je celá kupa především na beatech, ale i mezi přizvanými hosty je můžeme registrovat. Stejně jako opětovné spojení sil s Janou Kirschner či Hellwanou.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
„Puls“ je sondou do mysli dospělého muže, otce od rodiny, který hledá správný směr a kompas svého života. Uvědomuje si své priority, zároveň nechce ustupovat ze svých nároků na životní hodnoty, hudbu, přátelé a ekosystém, ve kterém se den co den pohybuje. Nechybí ale ani dávka ega, taková ta neprostupná clona, která filtruje vše, nad čím není čas přemýšlet a vlastně je to pro autora svým způsobem plýtvání energie.
Z jeho textů je patrné, že odmítá pravidla, která v jeho rovnici nemají logiku nebo podstatu, jen proto, že se to musí. Vystupuje tak z komfortního prostředí a nebojí se poukazovat na to, že si umí své kroky realizovat sám, nepotřebuje berličky ani výmluvy. I tak se to neobejde bez chyb, proto i on je plavcem, který se v životě učí plavat každým dalším krokem a momentem. I po letech miluje rap, syrovej rap, temnej a černobílej, emočně kadenční. U každého dobrého bubnu mu twerkuje srdce, ponoří se do nich a generuje myšlenkové pochody. V podvědomí mi výrazně utkvěla věc „Mejdany“, skvělá atmosféra a text, který vás krom aktuálna vrátí i back in the days.
„Puls“ má svůj ksicht, stejně jako autor, nezaměnitelný rukopis, osobitý přístup. Pracovní nasazení a láska k žánru je něco, co dlouhé roky u Pepka obdivuju, na druhou stranu je tam ta sociální zeď, neprostupnost a odstup. Starého psa novým kouskům nenaučíš, Idea bude v sociální hře asi jedním z prvních, koho by kmenová rada poslala domů, ale rap díkybohu nehraje na to, kdo je oblíbenej v kolektivu a umí vyjít s každým. Když budeme hodnotit hudbu, tak „Puls“ je dalším kouskem, který neomrzí ani po letech, přesto mu do jisté míry chybí něco, aby se stal stěžejním materiálem pro generace.
8/10
