Sdílej
Vydat album je pro každého interpreta obrovskou událostí. Ve výsledku práce se projevuje nepřeberné množství energie, ale i odhodlání a chuti dotáhnout věci do konce. Takové album je jako vaše dítě, které přivedete na svět a vyšlete jej do něj. Nechcete, aby vám přineslo ostudu, naopak chcete pyšně hlásit, že to vy jste jeho otcem. Výsledek dobré práce se také nedostaví tak, že skočíte jako alfasamec na obdržený beat a vysypete laxně poskládaný myšlenkový pochod. Každý krůček musí mít svůj důvod a opodstatnění, o to více, když jste scénáristou i samotným režisérem, když jej tvoříte od A do Z pod svým odborným dohledem, sem tam požádajíc o cizí pomocnou ruku. Asi tak vznikalo nové dílo „O beatech a lidech“ a při poslechu je patrné, kolik času a energie do něj bylo investováno. Jak si ale tento disk povede u koncového zákazníka?
„V čase, kdy jsou naše světy rozděleny hranicemi, karanténami, zákazy, názory nebo předsudky, nacházíme společná témata, melodie, slova a beaty. Sedáme si za jeden stůl, debatujeme, přijímáme nové výzvy,“ snažil se mocipán tuzemské stáje Ty Nikdy popsat tu kooperaci, u které v roli režiséra dohlížel na početnou smečku přizvaných hudebníků. Takové desky se nerodí ze dne na den, je třeba energii přetavit v synergii, aby se nejednalo jen o náhodně sestavený výsledek vystřelující všemi směry, ale s nulovým potenciálem zasáhnout cíl. Po instrumentální stránce se k nám dostalo experimentální dílo plné zajímavých přechodů, linek z kategorie neprvoplánových. Dílo nutné nasát a nechat působit, neboť letmý dotek povede k nepochopení.
V jednoduchosti bývá krása, ve složitostech samozřejmě také, ale občas se stane, že se za každou cenu snažíme vyhranit od proudu, že výsledek začne být hůře stravitelný pro širší publikum. Idea svůj asfalt vyprodal ještě před samotným vydáním, ale v tu dobu nebylo vytvořeno takové množství originálů, že by to reálně vypovídalo o samotném hladu posluchačů. A tak přestože mi je několik kousků v tracklistu velice blízkých a nalezl jsem v nich zalíbení, musím na druhou stranu konstatovat, že Idea stále častěji kolem sebe staví neprostupné zdi, které jej vzdalují od lepších čísel a dosahu. Možná je to přirozený vývoj, možná zakódovaná nutnost se odlišit, ale jisté je, že jeho starší podoba mnohem více hýbala a udávala směr. „O beatech a lidech“ je artovou záležitostí, která v mnohých sluchovodech zůstane nepochopena.
Tohle album je na první poslech možná až moc depresivní a utvrzuje mě v tom i další hlubší vstřebávání. V žádné encyklopedii jsem nenašel pravidlo, že emoce musí být temné a depresivní, aby se na trhu uchytily. Možná se jedná o pouhé reflektování doby a osobní konfrontaci s ní. Chybí mi tu obyčejná a čistá láska k rapu jako takovému, které nahrazuje technické zpracování a nutnost vychytat každý detail. Uvolnit se, nebýt tak upjatý. Vzpomněl jsem si na film „Orel Eddie“, který krásně reflektoval, že láska a zapálení je někdy vnímáno více jak nutnost být nejlepší, technicky brilantní a přesný. I proto se mi „O beatech a lidech“ v některých místech prezentuje jako robotický výtvor stěžující si nejen na současnou situaci u nás a ve světě, ale i vykazující jistou dávkou nespokojenosti s životem jako takovým, tedy směrem, kterým se ten autora ubírá. Svou roli v tom může hrát i vnitřní ego, které vidí jen jednu cestu, a každá další je s opovržením smetena ze stolu.
„O beatech a lidech“ vystupuje z komfortní zóny jednoduché lyriky a vsází na skryté dvojí významy a nutnost pozorně vnímat každý verš. Má v sobě kouzlo osobního charakteru, ale i obecné roviny, do které se dokážou vžít i posluchači, pokud se k ní dokážou prokousat. Chybí mi tu ale více chuti jít posluchačovi vstříc a nabídnout mu melodie a momenty, které se mu nesmazatelně vryjí do hlavy. Jedním takovým by mohla být přítomnost Hellwany, ale stále častěji jsem nabýval dojmu, že tohle je hra autora, na kterou musíš jako posluchač přistoupit, jinak jdeš zákonitě z kola ven. Nedá se říct, že by některý z přizvaných zůstal za očekáváním a odbyl svou přítomnost plochou slokou či refrénem, ale v celkovém konceptu a rázu díla se odráží i některé výsledné energie, které se sem tam mihnou účinkem.
Kvituji ale snahu neobklopit se jen osvědčenými přáteli, ale zkusit povolat do zbraně i žánrovou legendu 6 Polnic Dědka či slovenskou zpěvačku Janu Kirschner. „O beatech a lidech“ rozhodně není spotřebním zbožím, na které by bylo po pár měsících zapomenuto, ale zároveň se nejedná ani o zásadní stopu, která by byla připomínána mnohočetným publikem. Pár věrných tuto desku bude nosit na rukou a oslavovat jako unikátní dílo, kolem jiných se mihne jako inverze pod horami. Který z těch táborů bude více v právu? Asi ten druhý, protože Idea stále více tvoří hudbu pro své osobní uspokojení a stále méně bere ohled na publikum.
7,5/10
Už jsi četl?
