Sdílej
Přestože se na obale nové desky Ice Cube tradičně mračí, už několik let může mít jako nezávislý interpret pusu od ucha k uchu. Už pár roků nevydává pod křídly major labelu, ale pod vlastní značkou Lench Mob, což mu dává neuvěřitelnou svobodu. Žádné marketingové plány, žádný team rádoby odborníků, žádné kompromisy a nesmyslná doporučení, dělá a natáčí jen to, co doopravdy chce. Navíc ho už dlouho netlačí potřeba zbohatnout, protože už bohatý je. Ale i tak muzikou pořád vydělává, když vezmeš v potaz, že se první týden prodalo 22 000 kusů desky I Am The West a on má z každé sedm dolarů, tak to není rozhodně špatný týdenní výdělek. Ice Cube je v naprosté pohodě a na jeho posledních třech nezávislých deskách je to fakt citelně znát. I když jsou tu třeba na první poslech prvoplánově líbivé rádio friendly hity se sladkým R&B refrénem jako “Nothing Like L.A.“, “Life in California“ nebo “I Rep That West“, tak je to tu proto, že to má Ice Cube opravdu rád. Krom hardcore rapu, má v lásce i tuhle uvolněnou polohu, opravdu taky miluje R&B. Navíc jakým jiným způsobem by měl člověk vyjádřit tu pohodu prosluněnou kalifornským sluncem a podpořenou materiálním zajištěním a nezanedbatelným respektem. Tohle musí být hudební pohoda. Navíc do toho zakomponuje už ne tak pozitivní text a ty cítíš, že to slunce ne vždy jen příjemně hřeje, ale někdy naopak nesnesitelně spaluje. Pokud by si ale měl pocit, že musíš slyšet Ice Cube hardcore pecku, tak ty tu jsou taky. Já osobně třeba doporučuji hymnu “All Day, Every Day“, což je extrémně zpomalená pecka, kterou udělali Hallway Productionz ve stylu Timbalanda a jeho pecky pro Jiggu “Dirt Off Your Shoulder“. Tím, že je tohle instro fakt pomalé, to ještě tu tvrdost jen umocňuje. V čem je ale I Am The West trochu jiné než jeho předešlé desky, tak to trochu v jiném hudebním pojetí. Jsou tu samozřejmě většinou pecky zvukem reprezentující západní pobřeží, jsou tady ale i skladby, které jsou univerzálnější a nemůžeš je tak snadno zařadit. Třeba skladba “Man vs Machine“, ve které Ice Cube velmi znepokojeně povídá o technologickém vývoji a o reálné možnosti, že jednoho dne vše ovládnou stroje. Pecku “Your Money Or Your Love“ bych si dokázal představit na desce od Eminema a třeba track “Hood Robbin´“ o tom, jak velké korporace dělají přesně naopak to, co dělal Robin Hood, že okrádají chudé, aby daly bohatým, taky není podle mě úplně ukázkovým zářezem west coast legendy. Tím ale lépe. Album má více tváří a je to opět dané tím, že pan Jackson volil početný team odlišných producentů a opět se zdržel verbování těch naprosto hvězdných. Tohle album na jednu stranu ničím nevybočuje z jeho katalogu z poslední doby a na druhou ano. Jiné je určitě v hudebním směru, protože některé skladby nejsou provoněné typickým „west coast vibem“. Stejné je ale určitě v tom, že si na něm pořád říká, co chce a že tu vedle slabších kousků najdeš i poctivé hymny. S Ice Cubem musíš stále počítat, protože „he reps the west“.
Už jsi četl?
