Hned zkraje musím konstatovat, že se mi do rukou dostalo něco, na co jsem v našem stojatém rybníku dlouho nenarazil. Matně si mi vybavuje z dřívějška jen projekt Nás Všech a ne omylem, neboť cit pro hudbu a znalosti Ondry Žatkuliaka se nesmazatelně podepsaly i na této desce. Nahrávalo se u něj ve studiu, kde se postaral i o finální zvuk a krom mnoha rad Honzovi pomohl i po produkční stránce. Napadá mě tedy jediná otázka, výtka z lehčího gusta, proč se neobjevil i na mikrofonu?
Při prvním poslechu je z desky cítit náklonnost k živým nástrojům, lahodným a mysl rozvíjejícím melodiím, které nemají bavit na festivalech, ale mají potenciál zavřít všem lidem opovrhujícím rapem ústa, neboť Klukovina barvitě dokazuje, že rap se dá dělat ve velice hudebním duchu. Nebál bych se desku doporučit na jazzové dýchánky v klubech, neboť deska má potenciál zaujmout i samotné hudebníky. Nemalou měrou se na tom podílelo i jazzové trio, se kterým Honza objíždí města. Celkovou kulisu dotváří vokální hosté, kteří na refrénech nabízí něco, po čem zcela jistě lační nespokojení přívrženci inteligentního rapu u nás.
Již samotný obal nám dokládá na svém předku, že Honza se věnuje krom rapu i hraní na klavír a nezůstává jen u něj. Po otočení je nám servírováno dvanáct stop obohacených ještě o dva bonusové remixy. Volba hostů nebyla taktéž špatným krokem u tohoto celku, neboť pestrobarevnost a různorodost osobností dotvořila stopáž, které nemůže dostat nálepku stereotypní. Lara 303 (Hudba), Rest (Lidi), ale i další, svým přínosem obohatili myšlenky Honzy, které dále ještě po svém rozvedli. Z vokálních hostů bych vyzvednul především refrény Martina Svátka (Plynulá) a Yanny (Špatnej den), které působí velice libozvukým dojmem.
Jedinou výtku, kterou bych snad mohl této desce vytknout, je tematické zpracování desky. Texty nejsou v žádném případě špatné, ale celá deska se točí pouze kolem Honzových pocitů. Konečně nalezl hudbu, kterou si přál a miluje živou hudbu a vše kolem toho. To je nám podsouváno téměř v každé skladbě a posluchače by to mohlo časem odradit v dalším poslechu. V rámci názvu Klukovina bychom to mohli autorovi prominout, neboť se jedná o jeho první desku, která přesto tvoří nadstandard mezi vydanými nosiči.
Když sloučíme mé poznatky a postřehy v jeden celek, nemohu dát jiné hodnocení než 7,5/10, neboť tato deska opravdu dokazuje, že rap se dá dělat i u nás melodicky a hlavně srdcem. Všem příznivcům jazzrapu vřele doporučuji, neboť tato deska se nevnucuje svým obsahem, ale vytváří atmosféru poklidu a dokonalou kulisu při bloudění myšlenek .Věřím, že druhá deska bude vyspělejší a vyvaruje se klukovin té první a že se na ní více objeví i Ondra, neboť za svůj obrovský přísun na této desce a samotné scéně, by si zasloužil mít své jméno i v názvu desky.
7,5/10
