George Clinton & Parliament / Funkadelic

Jak ste již možná zaregisrtovali, George Clinton se představí na festlivalu Colors of Ostrava, který proběhne od 8 do 10 července. Mimo jiné tam budete moci vidět Asian Dub Foundation či Fun-Da-Mental. Pokud někdo tápe, přečtete si profil George, který nám dodal Ravenak. Čekujte a popřemejšlejte nad náštěvou tohoto koncertu, myslim,že druhá šance již nebude. George Clinton se narodil 22. července 1941 ve městě Kannapolis v Severní Karolíně, avšak vyrůstal v new jerseyském městě Plainfield. Ve svých čtrnácti letech se živí jako holič a zaslouží se o vznik skupiny The Parliaments, jejímiž členy se stávají jeho přátelé a kolegové (Clarence „Fuzzy“ Haskins, Grady Thomas, Raymond Davis, Calvin Simon) z práce.Touto dobou zažívá doo wop své nejslavnější období, a tak se nelze divit tomu, že i The Parliaments, pojmenování dle značky cigaret, jsou doo wopová kapela. Inspirací jim je převážně soubor Frankie Lymon & The Teenagers, ale zanedlouho na to si začínají hledat svůj vlastní styl. Přestože začínají nahrávat své písně od roku 1956, první větší úspěch přijde až v roce 1967, kdy jejich singl I Wanna Testify dosáhne třetí příčky v R&B hitparádě. Tento singl vychází na labelu Revilot Records a díky špatným vztahům odmítnou s jeho vedením The Parliaments nadále spolupracovat. Jejich jméno vlastní ale Atlantic Records, kterým byla všechna práva prodána, a tak George přichází v roce 1968 s prostým nápadem, že svůj současný ansámbl přejmenuje. A to konkrétně na Funkadelic, což byla původně kapela doprovázející The Parliaments od roku 1964 ve složení Frankie Boyce, Richard Boyce a Langston Bootht. V roce 1966 se všichni tři nechají naverbovat do armády, na což odpoví George přijetím Billy Bass Nelsona, Eddie Hazela, Tawl Rosse a Tiki Fulwooda. Nezmění se jen jméno, ale i samotný zvuk kapely. Hutný funkový groove, Sly Stone, Jimi Hendrix, Frank Zappa, psychedelie, blues a LSD, zhruba takhle se dá jejich tvorba specifikovat. Vedle vzniku této kapely zakládá George v polovině roku 1968 i stejnojmenný label, který prakticky pro sebe a své kapely nevyužije. V roce 1970 totiž podepisují Funkadelic smlouvu s detroitským labelem Westbound, na němž vydávají svůj stejnojmenný debut a příštích 6 alb . Deska Funkadelic patří mezi klasiku, nalezneme na něm hitovky Mommy, what‘s a Funkadelic, I Got a Thing, You Got a Thing, Everybody‘s Got a Thing a I Bet You, která se pak také objeví na albu ABC od Jackson 5. Kromě Funkadelic se na jeho vzniku podílelo několik dalších umělců. Z těch nejzásadnějších jmenujme Ray Monetta z Rare Earth, Mickey Atkinse, který už tou dobou byl členem Funkadelic, a Bernie Worella, jenž se stane členem kapely v roce 1970. Bernie, klávesák a Georgova pravá ruka, působil také v kapele Talking Heads, je strýcem rappera Chino XL a v současnosti hraje s Mos Defovou kapelou Black Jack Johnson. Bernieho příchod je spojen s vydáním dalšího kousku, z jehož jména se později stala doslova kultovní hláška. O albu Free Your Mind.. And Your Ass Will Follow prohlašovali, že bylo nahráno převážně pod vlivem LSD. V neposlední řadě se musím zmínit o albu Osmium (1970), které uvádí Georgeovu staronovou kapelu Parliament. Odtržení písmene S není jedinou změnou, kterou tuto kapelu provází. Na rozdíl od Funkadelic zde nehrají hlavní roli kytary, ale dechové nástroje, které podstatně rozveselí dosavadní tvorbu a přichází řada i na taneční aspekt. Zpočátku nedosahuje nijak markantních úspěchů, za jediný se dá považovat umístění v R&B hitparádě s písní The Breakdown na třicáté pozici. Zpátky k Funkadelic, v 1971 vychází další z nadčasových alb jménem Maggot Brain. Opět zde máme stejnojmennou úvodní skladbu, o níž se traduje, že George řekl Eddie Hazelovi, aby ji nahrál tak, jako by mu zemřela máma.Eddie hrál a jeho výkon bývá oceňován jako jedno z nejlepších kytarových sól. Vedle této pecky se zde nachází další klasiky jako You And Your Folks, Me And My Folks či Wars of Armaggedon, které skrývají v sobě poselství o jednotě a svobodě. Podobně jako James Brown i George zásadně ovlivnil myšlení Afroameričanů a také zasloužil se o zvýšení jejich sebedůvěry. Krátce po vydání Maggot Brain přechází k Funkadelic Bootsy a Catfish Collinsovi, bývalí členové souboru Jamese Browna, The J.B.‘s, a zahájí tak počátek P-Funk éry. P-Funk má více významů. V prvé řadě zkratka Georgeových kapel Parliament a Funkadelic, které se nakonec spojí v osmdesátých letech, pak Pure-Funk či Plainfield-Funk. Další album, America Eats Its Young, se již dle názvu zabývá kritikou Spojených států. Především díky členům The J.B.‘s smrdí více funke tak, jak ho známe, a přestože má blíže spíše k průměrnosti, uvádí nový směr, kterým se soubor vydává. První větší změny v sestavě se objevují nedlouho po dalších lpíčkách – Cosmic Slop (1973) a Standing on the Verge of Getting It On (1974). Eddie Hazel se díky drogám dostane do vězení, Tawl příliš koketuje s LSD a speedem, což vede k předávkování se a následnému léčení, a Billy Bass Nelson odchází díky neustálým hádkám vedených s Georgem o peníze. Deska Let‘s Take It to the Stage vychází v roce 1975 a kritici jí přiřkli nálepku jednoho z nejlepších a nejšílenějších alb. Patrně proto, že texty nejistě balancují mezi ostrovtipem a vážnými tématy (např. kauza Watergate). Téhož roku podepisují Funkadelic smlouvu s Warner Brothers a jejich labelem Priority. Prvním počinem na tomto major labelu je solidní album Hardcore Jollies (1976), které však paradoxně zastíní Tales of Kidd Funkadelic, kolekce starších nahrávek v čele s Undisco Kidd, vydané Westbound Records až po odchodu samotné kapely. Na Tales Of Kidd Funkadelic navazuje Westbound vydáním výběrem největších hitů stručně pojmenovaným The Best of Early Years Vol. 1. Těsně před největším úspěchem se vrátíme zpět k Parliament. Díky stále větším a větším úspěchům Funkadelic podepisují v roce 1974 smlouvu s labelem Casablanca, na kterém vyjdou všechna další řadová alba. Ve stejném roce na něm debutují s albem Up for the Down Stroke, jehož titulní skladba se dostane až na desátou příčku hitparády R&B. Samo o sobě kvalitní, avšak komerčně průměrné album Chocolate City vychází v roce 1975. Mothership Connection z 1976. znamená víc než jen další obyčejné album. Posílená dechová sekce, obsahujíce legendární členy The J.B.‘s trombonistu Fred Wesleyho a saxofonistu Maceo Parkera, známé také jako The Horny Horns, dává naplno proniknout P-Funkovému šílenství a dokazují to skladby jako Give Up the Funk (Tear the Roof off the Sucker), P-Funk (Wants to Get Funked) či Mothership Connection (Star Child). Krom vynikající hudební složky vnáší Parliament do hry také vesmírný koncept; souboj dobra, jež zastupuje Starchild, a zla, jež reprezentuje Sir Nose D‘Void of Funk. Nastíníme si ve zkratce, o co v tomhle kosmickém konfliktu vůbec jde. Starchild, mimozemšťan, přiletěl ve své vesmírné lodi na planetu Země, aby přinesl jejím obyvatelům svatý Funk, počátek a zdroj všeho. Zatímco tajně pracuje pro Dr. Funkensteina, intergalaktického šéfa vnějšího vesmíru, jenž je schopen vyléčit všechny lidské nemoci, snaží se jeho plány překonat zákeřný Sir Nose D‘Void of Funk, který se rozhodl udělat všechno proto, aby Funk zastavil, protože na něj neumí tancovat. Hlavní zbraní Sira Nose je tzv. Placebo Syndrom, který způsobuje nemoc zvanou UnFunkiness, která vnáší do lidí naprostou tupost a neschopnost tance. Cílem jeho boje je umístit veškeré lidské myšlení do své země jménem Zone of Zero Funkavity. Starchild však není bezbranný a brání se svou zbraní – Bop Gun, jenž způsobuje opak Syndromu Placebo, Funkentelechy. První epizoda končí porážkou Sira Nose D‘Void of Funk, který po objevení své funky duše protancuje celou noc. Sir Nose se záhy vrací a spolu s ním i jeho parťák Rumpofsteelskin. Tentokrát se k nechuti k tancování přidá navíc nechuť k plavání. Jejich oponenti jsou obyvatelé bájné Atlantidy v čele s Mr. Wigglesem. Sir Nose opět prohrává a je přinucen tancovat tzv. Aqua boogie. Na konci tohoto příběhu Sir Nose zjišťuje, že pochází z lidu hlásícího se k Funku a snaží se napravit své dosavadní chování společně se svým synem Sirem Nose Jr. Jak již bylo napsáno, tento příběh začíná na deskou Mothership Connection a končí deskou Trombipulation, tedy rokem 1980. The Clones of Dr. Funkenstein (1976) skrývá v sobě hitovky Dr. Funkenstein, Gamin‘ on Ya!, I‘ve Been Watching You (Move Your Sexy Body). Funkentelechy vs. The Placebo Syndrome (1977) zase hity Bop Gun (Endangered Species), Funkentelechy a také píseň číslo jedna R&B hitparády Flash Light. Stejného roku vychází také spíše podprůměrné album Get Down & Boogie. Tento krok vedle ale rychle napravují vydáním živáče Live: P-Funk Earth Tour, kde se krom 15ti minutové verze Dr. Funkensteina objevuje i tématická The Landing (of The Holy Mothership). Na další řadovce Motor Booty Affair Sir Nose tancuje Aqua Boogie (A Psychoalphadiscobetabioaquadoloop), která rovněž dosahuje prvního místa v R&B hitparádě. Závěrečnými dvěma alby Parliament jsou slabší Gloryhallastoopid (1979) a Trombipulation. Zejména na posledně jmenovaném se George prakticky nepodílel. Skutečným rozloučením s těmito dvěma vynikajícími kapelami je poslední album Funkadelic z roku 1981 pojmenované The Electric Spanking of War Babies a zaměřené především na kritiku Ameriky a její politiky. Předcházející deska Uncle Jam Wants You zase kritizuje taneční hudbu konce sedmdesátých let. George, na obalu oblečen jako člen organizace Black Panthers, se ji snaží zachránit. Daří se mu to celkem úspěšně, poněvadž (Not Just) Knee Deep se brzy stává první písní R&B hitparády. Posledním albem Funkadelic, o kterém píšu, je zároveň jejich nejúspěšnějším. One Nation Under a Groove (1978) bývá označováno jako nejlepší album funku všech dob, stejnojmenná píseň se také drží v R&B hitparádě šest týdnů na první pozici. Celé album se nese v duchu pohody, přátelství, tancování a magické síly funku. Osmdesátá léta znamenají konec obou kapel, především díky novému vlastníkovi Casablanca Records, díky labelu Polygram. Georgeovi se tak otevírají dveře sólisty, do nichž vstupuje již v roce 1982 lpíčkem Computer Games na labelu Capitol. Je třeba podotknout, že George zas tak sólo není, protože hraje společně s několika bývalými hráči Parliament a Funkadelic. Společně si říkají George Clinton & the P-Funk All-Stars. Osmdesátá léta mohou být klidně synonymem pro syntetizátory, samplery a drum machines, které mimochodem budou tvořit nedílnou část hip-hopu. A pro George se staly všechny tyto studiové stroje více než posedlostí, taky je to na jeho albech znát. Pokud si někdo myslí, že pan Clinton už má nejlepší roky za sebou, tak se hodně plete. Hned první singl Man‘s Best Friend/Loopzilla se dostává na dvacáté místo a brzy na to jej následuje věhlasný Atomic Dog, který se usídlí na prvním místě R&B hitparády. You Shouldn’t-Nuf Bit Fish (1983) a Some of My Best Jokes Are Friends (1985) se snaží napodobit předcházející album, ale moc se jim to nedaří a nejen kritici jim přiřkli značně slabé hodnocení. Naopak další deska R&B Skeletons in the Closet (1986) předčí všechna očekávání, dokonce směle útočí na Georgův nejlepší výtvor. Poslední věcí před tříletou pauzou, způsobenou nejen jistými finančními potížemi, ale také poklesem Georgovi slávy, je záznam živých koncertů Mothership Connection z roku 1986. S hip-hopem se díky samplům vrací George zpět a na Princeově labelu Paisley Park vydává The Cinderella Theory s hosty jako Chuck D a Flavor Flav. V roce 1993 vydá druhé a zároveň poslední album na Princově labelu. Hey Man, Smell My Finger má nejlepší zvuk od Computer Games. Touto dobou už se George stává druhým nejsamplovanějším mužem planety, prvenství stále drží James Brown. Samplují ho prakticky všichni, kdo v hip-hopu něco znamenají, např. Dr. Dre, Snoop Dogg, Pete Rock, De La Soul, 3rd Bass, Busta Rhymes, Digital Underground a tak dále. Rok 1996 znamená definitivní spojení hip-hopu a funku, když vyjde deska Greatest Funkin‘ Hits, na které jsou staré šlágry P-Funku okořeněny rapem Coolia, Ice Cubea a dalších. George dokonce vydává třídílnou sérii alb Sample Some of Disc – Sample Some of D.A.T., jež obsahují jenom samply. Dope Dogs (1995), T.A.P.O.A.F.O.M. (The Awesome Power of a Fully Operation Mothership) (1996), Testing Positive (1996) a Live & Kickin‘ (1997) byla dlouho posledními příspěvky George Clintona do světa hudby. V roce 2004 se vrací s dalším albem 500,000 Kilowatts of P-Funk Power, i když je to jen záznam z koncertu, tak stále ukazuje, že George má pořád co říct. V kuloárech se šeptá o jeho deváté sólovce, jenž se bude jmenovat How Late Do You Have to Be Before You’re Absent a jeho vydání se očekává někdy v tomto roce. Je jisté, že bez George Clintona by hip-hop rozhodně nezněl tak, jak zní teď. Vůbec jeho přínos nejen do světa hudby nelze změřit. George inspiroval a určitě ještě dlouho inspirovat bude bezpočet umělců, ať už z hudebního či výtvarného světa (Jean-Michel Basquiat). Ostravu čeká obrovská show, připravte se na tři a půl hodiny plné tance, kosmu a zábavy! Free your mind… and your ass will follow! autor : Ravenak Metancity.com