Comptonský hurikán The Game se pustil do otevřeného a poměrně detailního hodnocení zbrusu nového alba „The Fall-Off“ od J. Colea. Na Instagramu nabídl pohled, jenž kombinuje respekt k řemeslu, fanouškovské nadšení i potřebný kritický odstup. Výsledkem je verdikt 7/10, čili žádný útok na klasiku.
Několikanásobný koncertní návštěvník Česka vyzdvihl především Coleovu tradiční silnou stránku, již je schopnost vyprávět příběhy a držet konzistentní produkční linku. Podle něj album funguje jak pro dlouholeté fanoušky, tak pro posluchače, kteří se k Coleovi teprve dostávají. Zároveň ale upozornil, že některé skladby v sobě mají energii, která by podle něj měla mnohem větší dopad, kdyby zazněla dřív, konkrétně v období, kdy byl šéf Dreamville Records součástí intenzivně sledovaného rapového beefu. Právě tam prý čekal ostřejší tah na branku…
Vedle chvály přišla i konkrétní výtka k délce alba. Game uvedl, že by projekt bez váhání zkrátil o šest až sedm skladeb. Tvrdí, že základ desky je velmi pevný, ale celek by působil silněji, kdyby byl sevřenější a bez výplňových momentů. Podle něj je tam „super solidní projekt“, který by však těžil z přísnější selekce (to však asi jde za výkonným producentem).
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Zajímavé je, že i přes osobní nesouhlas s Coleovým rozhodnutím stáhnout se z rapového konfliktu Game zdůraznil, že to jeho hodnocení nijak neovlivnilo. Naopak připomněl, že „The Fall-Off „vychází v době, kdy se skutečný hip hop často ztrácí v šumu trendů, a i proto považuje album za důležitý příspěvek do současného rapového hemžení.
Ve svém komentáři zároveň popsal, jakým způsobem album poslouchal. Každou desku si pouští třikrát po sobě. Poprvé jako fanoušek, který Coleovu tvorbu oceňuje s přirozenou zaujatostí. Podruhé záměrně z „haterské“ perspektivy, aby našel slabiny a dokázal je konfrontovat. A potřetí jako kolega a konkurent, který má za sebou vlastní klasická alba a ví, jak se staví ucelený koncept od první do poslední skladby. Právě tahle kombinace úhlů pohledu mu podle něj umožňuje hodnotit co nejpoctivěji.
Autor „The Documentary“ a spol. zároveň zdůraznil, že jeho slova nejsou nic víc než osobní názor. Hudbu bere jako palivo pro vlastní tvorbu a respekt k hip hopu jako umění je pro něj zásadní. Celkově tak nejde o žádné nekritické klanění, ale o střízlivé zhodnocení alba, od kterého se čekalo hodně a které má dle šestačtyřicetiletého west coast klasika kvalitu. Jen by mu prospěla větší údernost a disciplína.
Kompletní recenzi Gamea najdete tady.
