Sdílej
Míchat jablka s hruškami není většinou ten nejlepší nápad. Někdy se však stane, že když propojíš dva na první pohled nespojitelné světy, tak to může klapnout. Třeba jako v tomhle případě. Na jedné straně stojí Freeway, někdejší velká naděje Roc-A-Fella Records a člověk, který ví, jaké je to, když se hraje v komerčních rádiích a který dělal s největšími hvězdami počínaje Jiggou a konče Just Blaze. Na druhé straně se nachází Jake One, producent uznávaný především v podzemí, jemuž přízvisko underground masák určitě náleží. Mainstream a underground může spolupracovat a může to dávat i smysl. Na druhou stranu je potřeba říct, že Jake One produkoval už nespočet skladeb pro známé tváře jako 50 Cent a jeho G-Unit, Young Buck nebo Nase a na jeho sólové desce White Van Music měl lidi jako Nottz, Busta Rhymes či Freewaye, který taky rozhodně není umělou mainstreamovou hvězdou. Na vrchol se dostal kvůli svému hladovému battle rapu, který piloval na ulici a navíc po odchodu od Roc-A-Fella se rozhodně nevyhříval na výsluní a opět bojuje od úplného začátku. Chtěl jsem jen vším tím říct, že to zase úplně takový jablka a hrušky nejsou. Navíc jak jeden, tak druhý, na blbosti jako, co je underground a co mainstream nehrajou a jen dělají muziku tak, jak ji cítí. To jsou ale všechno krindy pindy, každopádně důležité je to, jak jim to vůbec šlape. Chemie funguje naprosto neuvěřitelně, a proto se jim podařilo nahrát zábavnou a chytrou desku, kde jsou síly obou aktérů naprosto vyrovnané. Jake One, který podle jeho vlastních slov používá basovou linku typickou pro západní pobřeží, ale samply seká jako producenti z východu, je ten, kdo dává desce duši a nastavuje neuvěřitelně uvolněnou náladu. Je to přesně ten typ muziky, co tě neomrzí po prvním poslechu a při dalším se do něj pořád víc a víc zamotáváš. Jake opět potvrzuje, že jeho beaty dýchají a žijí vlastním životem. Jeho silné soulové cítění, bluesový nádech a cit pro vokální samply, které nechává rozehrávat ve svých skladbách, to nemá prostě obdoby. Téma peněz tu zazní několikrát, nejde ale o žádnou oslavu bohatství (tedy až na pár rýmů v “Follow My Moves“od Birdmana, který prachy žere), jde o každodenní placení účtů a snahu o zabezpečení vlastní existence. Freeway nemluví ale jen o penězích, ale i o víře (v roce 2006 podnikl jako správný muslim pouť do Mekky), o sexu, o životě na ulici, o stavu hip hopu, ale také o svých schopnostech, protože ne každého vezmou pod svá křídla Jigga a Dash. Freeway asi taky ještě úplně nestrávil vše okolo svého bývalého parťáka, proto párkrát odplivne poznámky typu „I got 99 problems, but my rhyme is not a problem“ v “One Foot In“, ale není to rozhodně myšleno jako diss. Jeho hlavním cílem na Stimulus Package bylo postavit rap zpátky na nohy a vrátit ztracenou esenci let minulých. Chce navrátit rapu sebevědomí, ne ale tím, že bude o tom jen rapovat, ale tím, že prostě natočí s Jake One desku, která bude autentická a za kterou se budou moci vždy postavit. Co se týká hostů, najdeš tu samé hvězdy a podle slov samotných tvůrců, tak se ani na všechny ještě nedostalo. Kdo by si kdy pomyslel, že na labelu Rhymesayers (Jake One v jednom rozhovoru tvrdil, že Freeway tenhle label ze začátku vůbec neznal a pořád mu říkal Rhymeslayers) uslyší hostovačky od Raekwona, Mr.Porter, Bun B, Beanie Sigel a hlavně mafiána Birdmana? Kdo by si ale hlavně pomyslel, že to může fungovat? Může. Když se věci vezmou za správný konec, tak to jde a vůbec tě to ani nenapadne, že by tomu mělo být jinak. The Stimulus Package je opravdu skvělá deska, která přináší to nejlepší z obou světů, a to říkám bez ohledu na to, jestli budou tyhle dva borci společně na Kempu (známe debilní příspěvky v diskuzích, že?) Navíc ten nápad s obalem je naprosto geniální a v hip hopu naprosto jedinečný. Booklet jako bankovky, které si můžeš zasunout do krabičky, která vypadá jako peněženka. No, promiň, jestli tohle není ten opravdový stimul pro koupi originálu, tak už fakt nevím.
Už jsi četl?
