Francouzská scéna v posledním týdnu ukázala, že rozhodně netrpí nedostatkem pracovního materiálu. SDM přidal k trapu celovečerní film, Niro otevřel dveře do vlastního nitra a zbytek výpravy přivezl syrový street rap, temný boom bap i klavírní doprovod. Posluchačům tak zbývá jediný problém: kde na to všechno vzít čas?
SDM – „IN INFINITUM“
Největší premiéru týdne obstaral SDM. Jeho čtvrté studiové album nabízí patnáct skladeb a hosty Ninha, SCH, 2 Mètres a VITOO, ale tentokrát nezůstalo pouze u hudby. Všech patnáct stop spojil do filmu pohybujícího se mezi fikcí, videoklipem a dokumentem, který zamířil také do kin.
Hudebně SDM neopouští osvědčenou kombinaci úderného trapu, pouličních příběhů, egotripu a melodických refrénů. Vedle tvrdého rapu se dostává i k intimnějším a společensky angažovaným momentům, žádnou radikální zvukovou revoluci však nečekejte.
SDM zároveň oznámil dosud největší koncert kariéry: 29. května 2027 se představí na Stade de France. Jestli hledal k názvu „IN INFINITUM“ odpovídající velikost, osmdesátitisícový stadion je poměrně přesvědčivý argument.
Niro – „Mentalité“
Niro se na „Mentalité“ nerozhodl šetřit stopáží ani hosty. Devatenáct skladeb rozložil do bezmála hodiny a pozval M Huncha, Tiakolu, Vacru, TIGa, Nej, Heusse L’Enfoirého i Josmana.
Základem zůstává hutný francouzský street rap, tentokrát ale s větším množstvím melodických a introspektivních poloh. Niro střídá tvrdší moderní produkce s osobními výpověďmi o strachu, rodině, lítosti a životních ztrátách. Hosté zvuk rozšiřují, aniž by se z desky stala přehlídka náhodně sesbíraných jmen.
Směr nejlépe naznačuje skladba „21 GRAMMES“. Namísto bezstarostné jízdy tak Niro nabízí album, které by mohli posluchači konzumovat klidně i z terapeutického gauče.
Guizmo – „La Tanière 2.0“
Guizmo se ke květnové desce „La Tanière“ vrátil s rozšířenou edicí. Přidal osm novinek, takže výsledná verze čítá dvaadvacet skladeb a devětašedesát minut.
Po hudební stránce zůstává věrný syrovému francouzskému street rapu. Přímé psaní bez filtru, melancholické zpovědi a unavenější nálady střídají ostřejší beaty a bojovnější pasáže. Guizmo možná nemění adresu, ale ve svém doupěti pořád umí rozsvítit několik různých místností.
Nejde tedy o drobný přídavek pro sběratele. Guizmo nevydal obyčejnou deluxe verzi, nýbrž k původnímu domu přistavěl další patro.
Graya – „Richesse et Sacrifice“
Graya doručil patnáct skladeb během osmatřiceti minut a tentokrát nestaví na dlouhém seznamu hostů. Těžištěm desky zůstává samotný autor a jeho pohled na život v ulicích.
„Richesse et Sacrifice“ vychází z marseillského pouličního trapu, ale nezůstává uzamčené v jedné škatulce. Tvrdší rap doplňují klavírní produkce, melodičtější pasáže a lehké afro vlivy. Výsledkem je přímočará, ale zvukově poměrně pestrá deska, která se nesnaží svou syrovost naleštit pro vitrínu.
H JeuneCrack – „3ème Mouvement“
Třetí pokračování rozjeté série nabízí osm skladeb a dvaadvacet minut. Zároveň uzavírá trilogii, kterou H JeuneCrack odstartoval v roce 2025.
„3ème Mouvement“ stojí na alternativnějším pojetí současného rapu. Ostré texty a nenápadný egotrip se potkávají s melancholickou introspekcí, chytlavými melodiemi a vzdušnějšími produkcemi. H JeuneCrack dokáže být sebevědomý i zranitelný během několika taktů, aniž by jedno rušilo druhé.
Formát zůstává kompaktní: žádné vyhlídkové tempo, osm zastávek a na konečné všichni vystupovat.
Jungle Jack & Tony Toxik – „La Revanche Des Cafards“
Nejdelší položku výběru připravili Jungle Jack a producent Tony Toxik. „La Revanche Des Cafards“ má dvaadvacet skladeb a čtyřiasedmdesát minut, během nichž se vracejí motivy havěti, mutací, katastrof i společenského rozkladu.
Zvukově jde o temný a filmově pojatý boom bap s odkazy na newyorský rap, jazzovějšími odstíny a špinavými bubny. Tony Toxik vytváří syrové kulisy pro městské příběhy, introspekci i úvahy o nezávislosti a přežívání mimo hlavní proud.
Rozhodně nejde o hudbu k romantické večeři. Tedy pokud zrovna nevečeříte ve sklepě po chemickém útoku.
Caravane Production & Swift Guad – „Rien ne va plus“
Swift Guad spojil síly s Caravane Production a výsledkem je šestnáctiskladbové album „Rien ne va plus“. Už název napovídá, že se tentokrát nebude sázet na růžovou.
Caravane Production dodává moderně pojatý boom bap, temné samply a tvrdé bicí, nad nimiž Swift Guad rozjíždí svůj typický technický a nekompromisní rap. Nahrávka stojí daleko od naleštěného trapového mainstreamu a vrací se k undergroundové estetice, aniž by působila jako nostalgická pohlednice z devadesátek.
Pro posluchače, kteří mají francouzský rap raději v zakouřeném suterénu než pod světly stadionu, jde o jednu z nejzajímavějších položek týdne.
La Rumeur & Chilly Gonzales – „90 JOURS…“
Na celé album si ještě musíme počkat, ale první ochutnávka už dorazila. Francouzská skupina La Rumeur spojila politicky nabroušený rap s živým klavírem Chillyho Gonzalese.
„90 JOURS…“ funguje jako komorní rap bez obvyklé beatové přeplněnosti. Jemnost klavíru kontrastuje s drsnými hlasy, přesnými rýmy a deziluzivním pohledem La Rumeur. Výsledkem je setkání klasické hudby a ryzího angažovaného hip hopu, nikoli rap nalepený na klavír jen kvůli efektu.
Singl láká na společné album „Vous allez adorer“, plánované na 4. prosince. Podle první ukázky by mohlo jít o jednu z nejneobvyklejších frankofonních nahrávek závěru roku.




