hledat

Fat Joe – Jealous Ones Still Envy (J.O.S.E. 2) (2009, Imperial/Terror Squad)

Sdílej

Fat Joe přestal existovat pro ortodoxní baťůžkáře někdy po třetí desce Don Cartegana. Ale už i tam se objevily skladby, které ukazovaly, jakým směrem se bude tlustý Jožka v budoucnosti ubírat. Dnes na něj underground háže bobek, někteří doslova a ne jen v přeneseném významu (například s playbackem nespokojení účastníci festivalu Splash zasypali jeho tour bus odpadky). Fat Joe zvolil už před léty světla ramp, protože v podzemí moc koček na limuzínu nenachytáš. Nemám vůbec problém s novou vlnou, trendy beatem, pop rapem a dokonce ani s auto-tunem, tedy pokud se jedná o někoho, kdo si na tom jede už nějakou dobu. Nesnáším ale, když někdo přizpůsobuje svoje desky podle toho, co zrovna letí. LL Cool J nebo i CNN takhle ztratili svoji identitu a o rukopisu nemůže být ani řeč. To samé je i případ Fat Joe. U něj je to snad znát asi nejvíc a s každou novou nahrávkou si to uvědomuji stále víc. J.O.S.E. 2 není celistvé album, které by drželo pohromadě, je to spíše snůška radio-friendly singlů, které se snaží pokrýt vše, co je v kurzu. Fat Joe chce být za každou cenu aktuální, in a je to strašně moc cítit, jak tlačí na pilu. Tak moc se honí za rádio hitem, až zapomíná na to, že točí album jako celek. Všichni, kdo jsou v laufu, mají u něj dveře dokořán. Akon už zase tak nejede, proč ho ale nemít v refrénu skladby “One“, kde se Joe stylizuje do role jakéhosi novodobého Romea, který přes nepřízeň potencionálního tchána a tchýně bojuje o legalizaci vztahu se svou Julií. Ron Browz udělal monster hity pro Busta Rhymes, CNN či Jim Jonesem, tak proč by neušil na XXXXXL míru Fat Joeovi? Když k tomu připálí ještě hostovačku od Lil Wayna, tak to prostě musí vyjít, ne? Skladby typu “Porn Star“ se mi doslova hnusí, Lil Kim nazývá Fat Joe Puerto Rican Biggie a celkově tohle splašení feromonů a oplzlé harašení nemusím. Jsou tu i další tracky, které se věnují tomuhle tématu jako “Cupcake“ nebo “Ice Cream“ s hostujícím Raekwonem, tady to však ještě skousnu. Název dalšího singlu “Aloha“ mluví sám za sebe, hudebně by se to mohlo jmenovat “sluníčko svítí“. To už mě před pár měsíci zarazilo a mělo mě to taky nejspíš i varovat. Fat Joe totiž v jednom rozhovoru prozradil, že nahrává novou desku, kterou by popsal pomocí barev jako teplou slunnou žlutou. Teď už tomu rozumím, srandu si fakt nedělal. Když prozradím, že Swiz Beatz dodal asi nejtvrdší instro, tak některým asi způsobím zástavu dechu. Ano je to tak, Fat Joe asi kromě dvou skladeb (“Joye Don´t Do It“ s kytarovým riffem není také k zahození) bere klub útokem a to především party, kde se hraje disco a pop. Když bych slyšel jednotlivé skladby postupně s určitým časovým rozestupem, tak bych to vzal v klidu, když to ale takhle vybalí v necelé hodince, jsem v rozpacích. Jestli čekáš špínu z Bronxu, tak se nedočkáš. Joe je spíš jako kopie Rick Rosse a zní víc jak Miami pseudo rappa než New York MC. Co se mi líbí, tak to závěrečná pecka “Music“, která je tedy decentně klišovitá, nicméně náladou mě baví. Fat Joe zmiňuje producenty, kteří mu dopomohli k úspěchu v jeho kariéře. Beat je fér, emoce jsou ve vzduchu a rap sedí jak má. Škoda, že takových tu není víc. Fat Joe chtěl navázat na komerční úspěch předešlé desky J.O.S.E. Prodej 8,800 kusů za první týden ale hovoří za vše a snad i za kvalitu. Nejenom, že opět zklamal své bývalé fanoušky, ani si moc finančně nepolepšil. To, o co se tak snažil, se nepovedlo a jemu ve finále zbyla snad jen jeho nejslabší deska kariéry.

Bobby

O rapu píšu od roku 2000, od roku 2003 se tak děje pro bbarak.cz.

  • 1

Diskutuj na Bbarak.cz