Eurodel: Vím, že se sólo táhne, ale až u jeho tvoření jsem zjistil, jak moc mi chybí zbytek party

Loni jsme tu na stejném místě dělali rozhovor, který nakonec nevyšel. Již tehdy se v kuloárech skloňovalo tvé sólo, ale zatím jsme se jeho vydání ještě nedočkali. Co se za ten rok změnilo?

Eurodel: Je o skutečným životu. Stalo se to, že… Já vlastně nevím ani, kde mám začít. Už nebydlím tam, kde jsem bydlel a nebudu už nikdy bydlet tam, kde jsem bydlel. Nejsem ani se ženou, se kterou jsem byl, všechno je úplně jinak… Osobní život nebyl přednější před mou deskou, není to o prioritách, ale ono celé to tak nějak běží a já řeším to, co je na pořadu dne. Takže teď se musím do čtrnácti dnů přestěhovat, ale ještě nevím kam, protože můj brácha prodává barák. Musím prodat i svůj barák, ale to taky nejlépe do čtrnácti dnů a koupit si nějaký mobil house nebo já nevím. Je toho teď moc, proto je to i v hudbě tak, jak to je. Nejsem žádná star, jsem normální člověk a žiju jako ty. Mám nějaký trable, někde pramení a takhle to je…

Znamená to tedy, že se vydání odsouvá na neurčito?

Já jsem nakonec i rád za všechno, co se stalo, protože to beru jako zkušenost. Doufám, že se to všechno zúročí na té desce. Pravdou je, že ty věci z desky přepisuju. Zůstávají mi beaty a texty předělávám. Je to i obráceně, neboť mi přibývají i beaty. Chci mít k tomu všemu svobodný přístup… Mám rozdělaných zhruba 26 věcí, na desku bych z toho použil momentálně asi patnáct. Z těch patnácti je asi polovina nahraná tak, že jsem s tím spokojený a mohl bych to poslat na finál.

Pár týdnů zpět ses na sociálních sítích dotazoval, kdo by ti mohl tvé sólo vydat. Je to z důvodu finančních nebo cítíš, že ty sám bys nemohl promu a distribuci nabídnout tolik jako člověk znalý v oboru?

Vlastně je to výsledek toho, co to je být alone. Podle mě už ani PIO nemají asi manažera a já potřebuju parťáka. Já jsem zjistil, že jsem společenskej. Ne, že bych neuměl být sám, já se to učím, ale pro práci potřebuju být v týmu. Při tvorbě sóla mi chybí ta kapela. Není to o tom, že bych tu svou desku nechtěl udělat, ale najednou zjišťuju, jak moc mi chybí zbytek party.

Neumím si tě tak nějak samotného představit na stagi. Budeš i po vydání dál koncertovat v týmu? Nebyl bys v tomto ohledu první ani poslední na scéně, kdo to tak dělá…

Já bych byl moc rád, kdyby dopadlo obojí. PIO je základ, proto když někdo z nás udělá desku, třeba Filip, tak to na tom nic nezmění…

Počkej, znamená to, Efko vykazuje také sólové ambice?

Na mý, na svý, na obojích? (smích) Já jsem hrozně rád za jeho komentáře k té mé a prozradím ti, že to vím, že to chce udělat. Dneska jsem se to dozvěděl. Myslím, že bude hrozně rychlej, že bude dvakrát rychlejší než já. (smích) Já se fakt obávám, že to vydá dřív než já. Vážně se ale moc těším. Vylezou tím vlastně střeva naší kapely. Bude krásně vidět, kdo co v naší kapele dělá. Rozložíme se na součástky…

Hodně tu mluvíš o týmovém duchu a pevných vazbách. Mohl bys mi tedy prozradit, co na svých parťácích nejvíce ceníš, a co tě na nich naopak sere?

Tak to je super otázka na tělo. (smích) Začnu tedy asi u Filipa (Efko). Podle mě by kapela, co se týče organizace a celýho fungování, neexistovala. Pro mě je to jeden z nejlepších pisatelů slok, co tady je, a jeho hlas je jako zvon. Já nevím, jestli má nějakou… asi bych s ním nechtěl jet na dovolenou, protože by si svých posledních 50 euro schoval pro sebe… vlastně, kdybych ztroskotal na pustým ostrově s ním, tak vím, že by mě sežral… (smích)

De Puta Madre má neuvěřitelnou pointu v textech, kdy dokáže vytvořit větu, která nějakým způsobem zlidoví. Nevýhodou je u něj fakt, že nikdy nevíš, kdy přijede. Pamatuju scénáře, kdy jsme už začali hrát a sami jsme nevěděli, jestli vůbec přijede. Pak začíná jeho sloka a on si vzadu bere mikrofon a přiběhne na pódium…

J-Kid je největší selektor ever. Má neuvěřitelnej čich na muziku, takovou tu nemá nikdo. Mínus je asi to, že s ním nechceš jet v autě, když má blbou náladu. Musel bys pak vystoupit nebo vyskočit z okna… (smích)