ESF – Při zemi (2022; Reshox Records)

Zapomeňte na mediální humbuk a vše s tím spojené. Tohle je placka, ke které si musíš najít cestu sám. Výsledku to může z pohledu čísel notně uškodit, neboť ESF není etablovanou značkou, ale prvotní plán ve studiu bylo tvořit spíše pro potěšení z prostého pracovního procesu a jako pocta žánru. Neměla to být návnada na zmatené ryby, které už několik let tápou, čemu vlastně věnovat pozornost. A tenhle pozdrav není násilný ani vtíravý…ale s čistým svědomím rovněž vnímá, že není lídrem dostihu. Neudává směr, spíše nabízí jednu z možností. A jak by zaznělo z tohoto jihočeského tábora: „Cokoli tě napadne, můžeš bejt, kým chceš, ale nejlepší je bejt sám sebou…“

„Při zemi“ už podle názvu může napovídat i o rozvržení sil. Bohužel se album podstatnou část své délky tváří jako lokální píseček bez ostrých loktů, avšak obsahovou stránkou výrazně překračuje hranice svého města. Zajímavá slovní spojení, jasně dané myšlenkové pochody zabalené do osobitého popisu, ale i pohodová hudební kulisa, která vytváří atmosféru pokojové desky. Na druhou stranu mě ta pohoda chvílemi přivádí až ke klimbání a v některých momentech se táhne. Postupem času si k desce posluchač vytvoří vztah, ale nevím, zda je mezi námi tolik těch, kteří mají čas a chtějí jej takto investovat.

Možná je to i samotnou délkou tracklistu, která čítá na dnešní dobu neuvěřitelných 19 stop, ale na druhou stranu se nemůžeme divit. ESF se pospolu postavilo ke kormidlu po dlouhých osmi letech a nápadů byla asi plná brašna. Jako posluchač musím konstatovat, že mou pozornost si získala více druhá polovina tracklistu, která má čitelnější tah na branku a větší potenciál utkvět v paměti. Já osobně bych nechtěl autorům vyčítat jedinou skladbu, kterou se rozhodli editovat, ale věřím, že i oni sami cítí, že podstatná část není koncertního rázu, spíše domácí poslechovka.

Výčet hostů nabízí osvědčené tváře, ale i zaoceánskou štiku. Lil Dap je jméno, které rezonuje mezi starými vlky a milovníky žánru. Jeho přizvání je ale spíše plnění snu autorů, neboť to nikdy není gratis a zpětná vazba to vždy plně nekompenzuje. Neno byl sázkou na jistotu, neboť se osvědčil již na albu MVP, stejně tak nemohl chybět Sax. Velká překvapení nejsou ani mezi producenty a je patrné, že Regie rád vsází na stejné koně. Nelze mu vyčítat, že se do jejich rukopisu rád opětovně realizuje. Ty bubny mu sedí a tuzemský rybník není zase až tak široký, aby se objevovaly desítky a desítky nových tváří. Ještě je třeba bodat, že Luke B není nikterak pozadu, výsledku přidává větší intelektuální rozměr, zatímco Regie zase dominuje na vtipných a trefných přirovnání a drzosti, kterou posbíral nejen u nelegálních panelů za svitu měsíce.

ESF je duo, které by si zasloužilo mnohem více pozornosti. Ta ale nepřijde, pokud tomu autoři nepůjdou lehce naproti. Není nutné převlékat kabáty nebo ubírat ze svých hodnot. Regie to umí, potvrdil to již sám, v MVP či ZMV a věřím, že to prokáže i po boku DJe Fattea. V kooperaci s Lukem B je k dostání disk s velmi příjemnou obsahovou stránkou, pohodovou atmosférou, ale občas to nudí a vytrácí se z hlubšího podvědomí. „Tak mi nějak narostl pupek, chtěl jsem začít běhat, ale skutek utek…“, je možná až příliš vytrženo z kontextu témata, ale já bych to použil tam, kde mi trochu pozbývá chuť se ukázat a prodat svůj talent.

5/10