Sdílej
Svěží vítr na scéně nemusí vždy jen signalizovat mladá krev, jež poukáže na svůj potenciál. Často se tu hráči topí v šablonách, přesto hovoří o jistém druhu revoluce. Omyl. Téměř každý den pozorujeme, jak se pro beaty jezdí směrem na západ, jak Češi z pohraničí do Německa pro čokoládu a prací prášek. Jen tu žijeme v bublině, která se jeví jako unikátní, neb se dál nedohlédne. A tak se tu žijí cizí sny, symbolizují kultury s jinými parametry a atributy. A když už někdo k Schengenu či za velkou louži dohlédne, po dvou nahrávkách se již považuje za erudovaného znalce. Proč? Protože i to málo z něj dělá před krajany znalého. Jaká cesta a osud lemují vzestup Erika Tresora? Opravdu je bratislavský hráč tak úzce inspirací napojen na Německo, anebo ta inspirace sahá i dále? Nejen to nabízí čerstvý rozhovor, který vám blíže představí tvář, jež by mohla do pár let patřit k těm nejvýraznějším na slovenské scéně.
Pro posluchačskou veřejnost jsi stále velmi nové jméno, které o sobě začalo dávat více vědět až v minulém roce. Ty sám si ale několikrát přiznal, že s rapem koketuješ již delší dobu. Uzrál tedy už čas jít s kůží na trh?
Áno je to tak, oficiálne prvú skladbu ako Erik Tresor som vydal v máji v roku 2019, bola to skladba „RA RA“ s Browniom. Svoj prvý track som napísal, keď som mal 11 rokov, čiže rapu sa venujem asi 12 rokov.
V komentářích pod tvými videi vidím často přirovnání k německému rapu. Někteří tě označují za slovenského Gzuze, ale mě osobně nepřijde, že by ses inspiroval v Hamburku. Mnohem více je z tvé tvorby cítit tvorba z Frankfurtu. Ty sám ses od toho v jedné skladbě distancoval a nerad slýcháváš to přirovnání. Kde je tedy pravda?
Ľudia v SK/CZ podľa mňa majú minimálny prehľad o nemeckej scéne, pretože ich prirovnania sa stále spájajú len s rapermi zo 187, lebo kultúru tejto scény nepoznajú. Ja tomu nehovorím, že nemecký rap. Je to štýl, ktorý beží v Taliansku, Nemecku, Francúzku, Poľsku atď. To pre mňa znamená, že som ďalší člen Európskej rapovej kultúry, pretože tí Albánci, Turci, Ukrajinci, Slováci a cudzinci v týchto krajinách chodia pracovať a poobede špekulujú a naháňajú prachy na ulici. Toto tu žijeme aj my a táto kultúra je mi bližšia ako westcoast style, alebo rap inšpirovaný za veľkou mlákou, ako to robia celé roky všetci, a reálne to nežijú.
Na svém kontě máš již celou řadu singlů s klipy a čísla na YouTube pěkně rostou. Přesto však nespolupracuješ s výraznými tvářemi slovenské scény. Znamená to, že ti nikdo není hudebně blízký? V diskuzích jsem často zaznamenal, že by tě rádi viděli na jedné zvukové stopě s Momem…
S číslami som veľmi spokojný, pretože je to pre mňa obrovská motivácia, kde vidím, že tá dlhoročná tvrdá práca prináša v správny moment ovocie. Spolupráce v tomto roku budú so silnými menami SK/CZ scény, môžem si dovoliť tvrdiť, že sú to top mená našej scény, kde sa objavím aj ako hosť na albumoch. S Momom mám nahratú skladbu, ale po celej komunikácií a špekuláciách som dospel k tomu, že bude lepšie keď tá skladba ostane v mojom aute a Momo ostane Momom. Dal som to do OUTu.
Jeden z tvých posledních singlů „La Liga“ vykazuje i hosta ze vzdáleného Mexika. Budeš i nadále oslovovat lidi ze zahraničí? V našich podmínkách většinou tyto spolupráce s jazykovou bariérou nepřináší kýžený efekt a jedná se spíše o plnění snů interpreta…
Je to pravda, skladbu s Mexičanom som chcel vždy, ich jazyk je v rape krásny a chcel som to počuť v kombinácii so mnou. Táto skladba vznikla strašne spontánne a Gustavo celú slohu nahral ako freestyle rovno v štúdiu v Bratislave. Zo začiatku som sa toho bál, že ako to ľudia zoberú, ale keď sme donahrávali túto skladbu, som cítil, že sa nie je čoho báť. S výsledkom som bol veľmi spokojný. V budúcnosti to neplánujem, ale mám sen si zarapovať s nejakým extrareal raperom z Francúzska.
Tvé vizuály často doprovází život ulice, o kterém i rapuješ. Kulisou jsou vyrýsovaní bojovníci a kamarádi. Podobnou cestou se před časem vydal Moloch Vlavo, který nedávno vyjádřil podporu Kotlebovi. Nebojíš se, že by tě mohli někteří škatulkovat a přirovnávat k podpoře nácků?
Nie nebojím sa toho vôbec. Každý, kto sa pozrie na to so zdravým rozumom vidí, že moje skladby nikoho k ničomu nenavádzajú, iba poukazujú. V skladbách používam cudzie slová, (amigo, la vida loca, bandolero…), mám skladbu s Mexičanom a s romákom Browniom. Nacista a rasista teda nie som, tí chlapci v klipe sú chlapci z ulice, chlapci ktorí majú odsedené tresty, úspešní športovci, fighteri kulturisti, ľudia, ktorí padli na dno a postavili sa, ľudia ktorých život naučil k správnym hodnotám a moja hudba je pre nich motivácia, tak ako oni pre mňa. Moloch, podľa mňa, už nevie ako zaujať, tak sa chytá každej pičoviny čo spraví kauzu (BUUM na týždeň).
Vystupuješ na scéně pod pseudonymem Erik Tresor, což je trochu kostrbatá přezdívka, která pramení z tvého civilního jména. Neuvažoval jsi, že bys časem zvolil něco třeba jednoslovného, co by bylo údernější a lépe skloňované?
Uvažoval som veľa, moja prezývka vonku je Fuzo. Ale chcel som tomu zachovať to pravé ja, tak svoje meno som postavil na tom origináli.
Minulý rok ses oťukal s posluchači, stále více se ozývají hlasy prahnoucí po tvém debutovém albu. Stane se tak už v roce 2020?
Zatiaľ to v pláne nemám, ale stať sa môže hocičo. Každopádne, na jeseň tohto roku prinesiem svojim fanúšikom 7 trackové EP Tresorofky.
