Eminem nahrál svoje nejlepší album minimálně od „Encore“

Eminem měl všechno. Je dosud jeden z nejprodávanějších umělců všech dob a patří mu respekt hiphopové komunity, která ho dává na piedestal i přesto, že nepochází z ghetta a nemá černou zkušenost. Všichni nejlepší rappeři ho pravidelně uvádějí jako jednoho z nejlepších.

Svojí mega slávu z počátku milénia ustál za pomocí drog a následné rekonvalescence, po které svojí kariéru neustále udržoval v chodu, avšak dominoval spíše na popovém poli. Nicméně o fanoušky nikdy nepřišel a vlastně ani o svůj status, ale zlaté časy Slim Shadyho a tohoto blonďatého období už zkrátka nemohl vrátit. Logicky. Teď se mu to ovšem možná trochu povedlo, což je po dvaceti letech celkem majstrštyk. Jak to?

Album „The Death of Slim Shady (Coup de Grâce)“ je venku teprve pár dní a tak je ještě předčasně hodnotit, ale veřejnost přijala celou desku velmi pozitivně a v internetových anketách se již srovnává s jeho klasikou Eminem Show. Na tu samozřejmě nemá, ale Emovi se povedlo přijít s něčím, s čím minimálně od roku 2004 nepřišel. V čem spočívá jeho recept na úspěch?

Za prvé se utrhl z řetězu a trefil hřebíček na hlavičku. Bere si na paškál současnou přecitlivělou společnost s její politickou korektností a zrovna jeho toxický náhled přijde vhod. To je parketa, která mu jde. Uráží zde dost lidí, i rapperů, vtipkuje na všechna možná nekorektní témata a je to taková ostrá stand up comedy ve stylu Ricky Gervaise nebo Dave Chappella.

Dále přichází s konceptualitou, kde se opět vrací a opět se zabijí jeho alter ega. A nakonec používá konečně opět svoje beaty. To vše tu dávno bylo, ale to je na tom senzační. Např. skladba „Brave New Dance“ působí jak šuplíkovka z roku 2003 a takto brilantně okopírovat svůj vlastní 20 let starý zvuk, to je kumšt.

Za mě určitě neudělal lepší desku od „Encore“. Je to lepší než „Relapse“, lepší než všechny poslední releasy. Ke konci už deska sice trochu ztrácí dech a vrací se do trochu mdlých vod Eminemových civilních skladeb, ale zachraňují to produkce od Premiera a Dreho. A produkce dělají na tomto albu hodně.

Vždy jsem říkal, že je Eminem jeden z nejlepších a nejpodceňovanějších producentů s velmi osobitým zvukem, který je tak bílý jak jen může být a bere si z zároveň bílého i černého hudebního dědictví. No a  humor je něco, co v rapu musí být i kdyby na chleba nebylo. A u tohohle alba se nahlas nezasměje jenom největší psí čumák. Takže ano, je to super deska. Možná to není klasika, ale v letošním koloritu skvělých alb musí zaujmout svoje čestné místo.