Sdílej
Znám posluchače, kterým stačí setrvat v bublině o deseti jménech a k životu více nepotřebují. Česká rapová scéna je ale pestřejší a s čistým svědomím si můžeme říct, že si dnes už prakticky každý najde to své. Jsou tu i jména, která možná nestála tolik v popředí zájmu, jak by si ve skutečnosti zasloužila, ale stejně jako je boj život, tak i umění se prosadit není disciplínou o lusknutí prstu. Musí se sejít celá řada faktorů, někdy tomu jít i naproti. Sešel jsem se s eLKou na kus řeči, protože je kolem něj v posledních týdnech poměrně rušno. Čísla by mohla být samozřejmě lepší, ale venku má svou poslední rapovou desku. Proč to rozhodnutí dát žánru sbohem a vydat se jiným směrem? Nejen o tom jsme celkem dlouze debatovali a výsledkem je toto poměrně výživné interview.
Jedna z nejvýraznějších tváří tuzemské freestylové historie, která dokázala obratem zpracovat jakékoliv téma. Má i tato disciplína nějaké mantinely? Kdybych tahal věci z klobouku a ty o nich měl minutu rýmovat z patra, která by ti dělala asi největší problém?
Díky za úvod, už je to nějakej pátek, co jsem stál na profi freestylu. Nicméně teď v sobotu tomu bylo 20 let, co jsem poprvé dával freestyle do širšího publika a zopakoval jsem show, kde mi lidi podávali věci, freestyloval jsem se zavázanejma očima a psali mi věci na papír. Musím říct, že jednou mě překvapil týpek na Kladně, co mi podal bramboru. Dostal jsem záchvat smíchu a tím mě zastavil. (smích) A teď v sobotu, když mi zavázali oči, tak jsem nepoznal jedinou věc asi z deseti, a to byla nějaká blbost pro ženský a doteď nevím, co to bylo, tak jsem to prezentoval jako minidildo. (smích)
Je nějaký zásadní moment, na který si dodnes nezapomněl? Nemusíme tím myslet jen zisk cen za vítězství. Třeba něco, na co si vždy hned vzpomeneš a z hlavy už to po zbytek života nevytěsníš..
Nejvíc zásadní moment přišel, když jsem vyhrál Battlenight 10, protože tam jsem konečně zlomil to věčný druhý místo a největší vzpomínka? No když zavřu oči, tak si dodnes pamatuju, když mi Nikita podal mikrofon na hlavní stagi Hip Hop Kempu, odhrnul tu oponu a zaznělo moje jméno a já vylezl mezi těch 20 tisíc lidí, který tam po nás čekali na Method Mana. To je moment, kde jsem si uvědomil, že jsem si splnil svoje sny.
Venku máš čerstvou placku „Kronika cestovatele“ a většinou slýchávám hovořit umělce v duchu, že jejich poslední dílo je vždy nejlepší. Platí to i ve tvém případě? Je tam něco zásadně jinak oproti těm předešlým nebo je to vlastně jen vrchol té cesty, který těží z těch dlouholetých zkušeností?
Jestli je nejlepší nechám posoudit posluchače. Já můžu jen říct, že je pro mě velice osobní a vše, co jsem neřekl, jsem vyjádřil na tomhle albu. Myslím, že tohle album určuje můj vrchol dospělosti a každá ta skladba od 1 do 20 to posouvá víc a víc k rozumu a uvědomění, že je čas skončit a přiznat si, že jsem tady nechal tolik hip-hopu, že mi nikdo nemůže mít za špatný, že si přeju skončit. Mohl bych pokračovat a dát dalších 5 desek, ale nechci to lámat přes koleno. Chci bejt dospělej a distancovat se od dnešního hip hopovýho světa, kterej před pár lety bejval skutečnej.
Světa, který před pár lety bejval skutečněj… Po letech v centru dění můžeš i rozumovat na adresu profesních kolegů z oboru. Jaký máš vlastně názor na českou rapovou scénu? Ubírá se tedy špatným směrem? Je tu obecně něco, co zdejšímu prostředí chybí?
Repujou tu lidi, co měli skončit před 10. lety. Za mě se tu nadává na POPovou kulturu a na umělce, který tady zpívaj 40 let. Paradoxně je to stejný v hip-hopu a můj názor je takovej, že půlka z těch lidí, kterou jsme žrali v mládí, má neskutečný štěstí, že s tím tenkrát začali, protože dneska by se jejich hudbě lidi smáli a brali to za bizár internetu. Boombap je tuhej a každej kdo tvrdí, že se jednoho dne vrátí, se sakra plete. Víš, já se přiznám, že o český hip hopový scéně netuším nic posledních třeba 5 let. Vůbec se nezajímám o to, co v něm roste. Jediný, co vím, že je v něm spousta týpku, který píšou texty, tak jednoduchý, že by je můj freestyle zabil za 10 vteřin. Dřív interpret dával lidem něco, z čeho si brali a vzhlíželi k němu. Dneska publikum určuje, co interpret dělá a jde o trend, proto mi všichni přijdou stejný a snažej se dát napapat tomu, co stojí pod nima. Až si fanoušek uvědomí, že to on určuje, z koho bude hvězda, tak to začnou hoši potit a bude to stát za něco.
Koho sleduju, je Refew… sype to raketovým tempem a má to vydřený a tráví na tom den co den. Ten je pro mě momentální strop… Technikou rapu je pak pro mě největším stropem Regie, kterej naláme vždy tak neskutečný věci. Největší osobností pro českej hip-hop je pak pro mě DJ Fatte… Jemu by měli vytesat sochu, za umění, který vytváří.
Hned v úvodu své nové desky se pozastavíš nad tím, že tě během života spousta lidí odepisovala, podceňovala či zatracovala. Sráželo to v některých obdobích kariéry tvé sebevědomí a chuť do práce nebo se naopak jednalo o hnací motor?
Jsem jedináček vychovanej hodně tvrdou rukou mojí mamči, která odešla ze světa přesně před rokem po bojích se zákeřnou nemocí. Musím říct, že začátek nebyl jednoduchej, protože jsem byl obyčejnej kluk, co si dost hrál sám a dost si vystačil sám a právě máma, tím jak mě vychovala, ze mě udělala člověka, kterej se stal strašně cílevědomej. Vždycky mi opakovala, ať dělam, co mě baví a nenechám se odradit nikdy. Když neuspěju, nevadí, aspoň jsem to zkusil.
Hodně se to ve mně překopalo a neúspěch pro mě přestal existovat. Šlo jen o čas a vždy si říkám, že na to mám celej život. Dokud to jde, takže jedu jako motor sám o sobě. Všechno dělám s pokorou a ke každýmu se chovám, jak nejlíp dovedu, když mi přijde do cesty někdo, kdo mě sere, tak mu to upřímně řeknu, čímž se můžu stát ignorantem, arogantem a já nevím čím ještě… Ale já se potřebuju cejtit upřímnej i za cenu toho, že to poseru a že jsem to v životě párkrát tímhle posral. Nevadí, to všechno je součástí mojí cesty za vrcholem, kterej jsem si vysnil.
Na svém kontě máš celou řadu úspěchů i studiových materiálů. Přesto ses v pomyslném žebříčku pozornosti nikdy nedostal mezi tuzemskou žánrovou elitu. Proč tomu tak bylo? Jsou nějaké kroky, které bys volil s odstupem času třeba jinak?
Osobně si myslím, že těch velikánu v mojí době vyrostlo hodně a myslím si, že jako mladej jsem byl časovaná střela, co jednak špatně jednala a to je dost spojený s tou upřímností. Myslím, že jsem i špatně naplánoval svoje vydání první desky. Celkově jsem byl hroznej sólo hráč, kterej musel mít věci po svým. Proto skončila Led“N“iCE a později i projekt E.R.A.
Dodnes si pamatuju, v Teplicích na koncertě velkou spoustu let dozadu, kde jsem byl já a Idea a někdo mu tam předhodil, že bych se třeba hodil i do Ty Nikdy. On se na mě podíval a řekl mi, že jednoho Resta už má a to byl čerstvým členem, což jsem hrozně cenil, protože byl upřímnej.
Pamatuju si když jsem si domluvil koncert v Chomutově a dohodnul tam Tafroba a za pár dnů mi promotér řekl, že Tafrob ten koncert překopal a místo mě jel MoreloKatr a já se ho zeptal, proč a odpověď byla: To je hip-hop, brácho.
Vzpomínám si na to, když jsem dodělal Deník cestovatele a Rest byl třeba v půlce Premiéry a zjistil, že jsem si od Fattea vzal asi 10 beatu a vím, že z toho neměl úplně radost. Jenže když chceš bejt nejlepší, musíš dělat s nejlepšíma a přesně v tu dobu pro mě byl Rest nejlepším přítelem a byl nejlepší a moje CD přejel jak zmrzlou řeku i přesto, že to byla výborná deska.
Když mi Afro v 1 ráno poslal zprávu, po tom co mu Jaro Vacek, řekl že jsem se zbláznil, že jsem vydal skladbu „Čechy Čechům“. (smích) Do dnes si pamatuju na tu SMS ve který bylo napsáno „Jaký by to bylo kdyby třeba Marpo udělal skladbu bílá liga“ a moje reakce… Bez pokory „Je mi jedno, co dělá Marpo.“
Myslím si, že na to, jak jsem byl v životě pokornej, jsem taky jednal dost prudce a dost jsem si to posral na místech, kde to zkrátka nemělo z mojí strany přijít… A jestli toho lituju? Absolutně vůbec, protože ty vzestupy a pády mě naučili bejt lepším člověkem a každej, kdo byl součastí týhle cesty, je pro mě plusem, kterej mi dodal víc než mohl.
Pocházíš z malého města v ústeckém kraji, kde bys mohl být považován za jednu z nejvíce veřejně známých tváří. Je tomu skutečně tak? Je na tebe Klášterec nad Ohří hrdý, nebo se i tam na rap stále kouká mezi prsty?
Myslím si, že moje osobnost vstoupila do podvědomí všech možnejch hudebních stylů, který vytvářím a lidi mě stále vnímaj a choděj na místa, kde hraju. Okres Chomutov doslova vyplivnul velký lidi, ale strašně málo jich vylezlo na ten větší stupínek. Za mě to byl na začátku MC Slewa se svým freestylem.
Dost lidí pak pamatuje určitě Sewerskou dvojku z Ústí. Další osobnosti jsme za mě byli Já a Talpaz, kterej produkoval desku Oliverovi. DJ Mike One je legenda uznávaná mezi DJema. Kalim, kterej se vyšvihnul ve svý době a byl považovanej za nejlepšího DJe pro freestylový mejdany společně s DJem Lu2.
Teď momentálně Drogy D produkuje Do celýho světa a Mike Ondo, když za to vezme, tak štípe rap jak pila. Je tady spousta dobrejch lidí. Klášterec nad Ohří je město, který je malinký a já jsem rád, že jsem jeho součástí a můžu ho reprezentovat a rozhodně mi to lidi ve městě vrací.
Důkazem je už jen spolupráce s městem, aby tady vyrostlo největší mistrovství ve Freestylebattlu po tom, co jsem jim tenhle projekt hodil na stůl. Poslední dobou se mi dost daří a pociťuju, že získávám větší pozornost, než kdy dřív. Paradoxně už to, ale není v hip-hopovým odvětví.
Ptám se i v kontextu toho, že na Wikipedii tvé jméno mezi slavnými rodáky chybí, zatímco třeba pornoherečka Jane Darling nikoliv… (smích)
Hehe, popravdě ani nevím, kdy jsem se naposled koukal na Wikipedii. (smích) Někoho z týmu pověřím, ať to napraví. (smích) Ne, já celkově nejsem zastáncem sociálních sítí a teď na to mám tým lidí, co se o to dost stará a možná i to je důvod, že ta moje neaktivita způsobila, že jsem se zasekl na ledovci. Jane Darling? To si musím vygooglit, zase jsem pozadu. (smích)
Tvé nové album bylo ale i ohlášením konce rapové kariéry. Opravdu to je tedy definitivní sbohem? Neplatí i v tvém případě „nikdy neříkej nikdy“?
Je to definitivní sbohem čistýmu hip-hopu. Vzal jsem si rap, kus hip-hopu a přidal pop a zpěvy. Smíchal jsem trochu originality, slušnýho textu, sladil to s týmem lidí, kterej funguje a jdu dobít prkna popovýho publika a zpívat pro ženský. Absolutně vyklidněnej, bez jakýkoliv agresivity, který bylo dost. Beru sebou to nejsilnější, co mám od začátku a to je freestyle, kterej spousta lidí v dnešní době nechápe a já jsem po celý ty kariéře na vrcholu svýho freestylovýho umění a cejtím se víc připravenej na jakoukoliv improvizaci, než dřív.
Popravdě chce mě někdo hejtit, za to co teď dělám… ? S tím já nemam problém, protože si pro mě kdokoliv na to podium může přijít, vzít si mikrofon a začít… Já se nikdy nepřestanu cejtit jako gladiátor a vždycky ten mikrofon vemu a odpovím, tak jak na to bylo koloseum zvyklý.
Jak obstojným se cítíš zpěvákem? Zpíval jsi i před tím, než jsi přičichl k rapu a jedná se tak jen o návrat k něčemu, co bylo již dříve započato? Jsi samoukem nebo jsi chodil někam pro rady?
Vždycky jsem prahnul ke zpěvu. Hodně jsem ujížděl na tvrdejch kytarách, takže třeba šílenost kolem 50centa, kdy každej musí mít svůj lístek, mě nechává chladnym a koupil jsem si lístek na Bring Me The Horizon. Jako dítě jsem hodně zpíval a jsou i nějaký záznamy. Jenže pak přišla ta éra, kde se to lámalo a já vymejšlel slova z hlavy a bum stalo se ze mě tohle a jsem za to moc rád, protože jsem to v odvětví freestylu dotáhl přesně kam jsem chtěl.
Teď jsem procházel učitele zpěvu a velký profesionálové mi říkají, že mám dost příjemnej hlas a skáču obrovskejma krokama dopředu. Navíc moje texty zaujaly a já začal psát i pro ostatní popový umělce. Jedním z nich je třeba poslední Vašek Janoušek a Jakub Děkan, co daj spolu teď právě společnou věc, kterou jsem psal já. Ve zpěvu se cejtím hrozně fajn. Je to živý a zkrátka vynakládám daleko víc úsilí. Nedokážu si představit si nezazpívat jedinej den… Často trávím i čas sám ve zkušebně bez kapely a drtím to, co to jde.
Vydal jsem skladbu s Olgou Lounovou, Jakubem Děkanem a teď pracuju třeba s Andreou Jiskrovou naší skvělou houslistkou a 2 dny zpět mi zpěv, text a hudbu pochválila Bára Basiková a napsala mi, že si semnou chce zazpívat. Pokud tyhle jména cítí, že si se mnou chtějí spolupráci, znamená to pro mě, že jdu správným směrem a moc si jich vážím, protože tohle není jen o zpěvu, ale získávám tím úžasné přátele, kteří vidí moje odhodlání a fandí mi.
Celé řadě zpěváků v pop musíc bylo vždy vyčítáno, že si neumí sami napsat text. Může to být pro tebe jistou devizou, že si vše můžeš vytvořit šité na míru? Zároveň jsi zmínil, že se neštítíš podpořit textem někoho, kdo pro to nemá takové vlohy. Nesráží to pak ve tvých očích jeho kvalitu? Není to pak jen dabér cizích myšlenek s hezkým hlasem?
Než to píšu, naposlouchám interpreta, kterej po mě text chce a snažím se být on. Napíšu vše do puntíku, pak jdu a nazpívám mu to kompletně, jak si myslím, že by to mělo znít. Pak je na něm, jestli to tak veme anebo ne… Většinou se mi nestalo, že by někdo dělal velké předělávky.
Když píšu pro sebe, tak se opravdu snažím být konkrétní a posouvat to dál, než je v českém popu zvykem. Každopádně tu máme ale spoustu slušnejch textařů, který si píšou a zároveň zpívají. Dokázal jsem napsat cca 14 věcí za 3 měsíce a to komplet od A do Z… Pár jich už vyšlo a třeba ta pro mě nejlepší věc vyjde za pár dnů se zpěvačkou Lily Jiříkovou, která je i členem mojí kapely.
To víš, že někdy si řekneš, že si to vlastně celý vymyslel. Nazpíval a napsal, kompletně dal až pod nos… a pak to zazpívá na koncertě ten vepředu a lidi vidí hvězdu a nikoho jinýho za tím… ale to je prostě úděl textařů. (smích)
Už jsi četl?
