Sdílej
V časech tvůrčího temna, kdy plagiátorství bylo povýšeno na samostatnou disciplínu, či v dobách, kdy staří vlci požívají elixírů mládí v podobě stokrát převlečených kabátů, se cení originalita. Být originál neznamená mít jen unikátní fyzickou schránku po vzoru extravagantní módy, jež v posluchačích vyvolá obdiv a zájem být ve stejné rovině, ale především jde přeci o tu hudbu, což znamená, že potřebuješ mít svůj rukopis. Nemusíš za každou cenu definovat, ale tvůj hlas a projev by měl každý zřetelně poznat již po pár vteřinách poslechu. A obsahová stránka? No jasně, papouškovat cizí ideologie a užívat při tom ještě sterilní slovník také není cestou k úspěchu. České stojaté vody bývají jen párkrát v roce rozvířeny, ale jisté je, že když se slova ujme Marko Elefteriadis, hladina nezůstává klidná.
Od roku 2010 stabilně sám na svých nohách a silný v kramflecích. Rok co rok se čekalo klopýtnutí, nezdar, možnost k posměchu a ukazování prstem, ale Marko si pevně budoval svou pozici. Potenciál byl objeven již dříve, ale přehrabovat se v minulosti je spíše ornou půdou pro ty, co potřebují pociťovat zadostiučinění. Ektor přichází s kůži na trhu, aby prodal svou jedinečnost a vysvětlil několik otázek, které jeho jméno často v řadách veřejnosti zaznívají. Oproti předešlým diskům je cítit větší vyzrálost a smířlivost se sebou samotným, ale nezapomeň, že v žilách mu koluje balkánská krev.
U Ektora jsem vždy cenil tu průraznost, se kterou se vrhal do každých neotevřených dveří, sílu v tom, co dělá. Kamenem úrazu nebyla obsahová stránka jeho alb, ale spíše tematická recyklace. Někteří interpreti rádi říkají, že je umění podat jedno téma tisíckrát jinak, s čímž samozřejmě souhlasím, ale po čase je to opravdu jaksi sterilní. Podobný případ vykazují i talentové soutěže, kdy první ročník ze zvědavosti a zaujetím zhltneš, ale u těch dalších již vykazuješ sytost i přes občasné upgrady pravidel a několika novot. Také „Originál“ nezapomíná na své zvyklosti a vykazuje ambice být úspěšný byznysmen, lídr v hierarchii a alfa samec u žen.
Nebráním se lehce ironickému zpracování skladby „2+1“, ale i odpovědnosti vůči vlastní rodině v „Deal shora“ či vyvedení zlých jazyků z omylu v případě „Gram pod nosem“. U věcí typu „Sedm cifer“ nebo „Do pěti“ oceňuji nadhled, ale nevyvolávají ve mně nutkání rotovat je dlouhodobě ve svém přehrávači. Stejně jako dvě strany mince tracklistu je pak možné vnímat jméno tohoto interpreta u veřejnosti, neboť rozděluje dav na dva tábory. Já stojím na pomyslné hranici a nebojím se vyslat podporu oběma směry podle zásluh. Jisté je, že Ektor patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, co český rap nabízí. Technická stránka dlouhodobě vykazuje velký nadstandard, ač není tlačeno na pilu či hnáno silou rychlosti. Flow vsází na svou přirozenost a synchronizaci s vhodně vybranými podklady.
„Original“ vykazuje celou řadu silných momentů a dá se říct, že pamětníci celé diskografie Ektora mohou vnímat nejen hudební vývoj, ale i cestu osobnosti. Z nevybouřeného mladíka roste muž, pro kterého je rodina základ. Nakolik je pravdivá informace o nulové četnosti gramů pod nosem, asi není předmětem této recenze, stejně jako jeho údajné logistické kvality u zakázaných pochutin, ale kvituji jeho podnikatelský záměr. Již několikrát jsem v minulosti zmínil, že od kariérního dne nula byl jasně vidět směr, záměr, odhodlaní.
I proto tu dnes stojí silný lídr scény, který nepotřebuje mít na desce hosty. Bez jejich účasti nevykazuje stopáž ani půl hodiny, a ačkoliv respektuji názor autora, že vše podstatné je uvedeno a na délce nezáleží, na album roku mi přijde toto dílo až příliš krátké. Stále zastávám tvrzení, že alba s tučným tracklistem vystřídaly materiály, které svým časovým horizontem připomínají seriálové sitcomy. „Originál“ si svou vlaječku na mapě tuzemské rapové historie zaslouží, v podvědomí se s největší pravděpodobností také uchová. Neřešme ale, co bude za deset let. „Teď tady“ to funguje, tak se bavme, protože i to má hudba obstarávat – zábavu!
8/10
