Sdílej
Dvě dekády zpět jsme si pokládali v české rapové komunitě otázku, zda tahle hudební větev může být pro zdejší interprety dostatečně sytým chlebem. Dnes už je jasné, že se poměry i postavení žánru změnily a zelené bankovky se sypou, pokud člověk dokáže trefně kombinovat kvalitu se špetkou podnikatelského záměru. Nebylo to hned, někteří museli zorat ornou půdu, další zasadit první várku hitů a dnes už sklízí poměrně dost jmen stabilně sezónu či sezónu. Někteří se na tuzemském poli otáčí první či druhou sezónu, jiní již pamatují mnohem déle. A pokud bychom zahraničnímu fanouškovi rapu měli říct jméno, které tu rezonuje všemi směry? Jednoznačně by to byl Ektor…
Nedivil bych se, kdyby alespoň několik ortodoxních a nepřejících po úvodním odstavci zavíralo tuto recenzi s tím, kam jsme se dostali. Česká závist neodpouští, a pokud něco ustoupí lehce od některých původních principů, automaticky je to špatně. A teď si položme ruku na srdce a srovnejme si všechna pro a proti. Na jedné straně tu máme Ektora, kterého hltá široká veřejnost a jeho hity, které už nespočítáš na prstech jedné ruky, ba dokonce ani obou. Tak jasně, tematicky se rád opírá o jedny a ty samé kostry, ale takových by bylo… Při poslechu předchozích desek, ale i té čerstvé, je však nutné poukázat na tu jednu hlavní věc, kterou jsou jisté žánrové mantinely, kterých se drží.
Tady nenalezneš vokodéry v refrénech, které kompenzují tvou neschopnost zazpívat dva řádky, nenalezneš tu ani mumlání, aby ta flow dohnala tvou bídnou slovní zásobu a ani zde neslyšíš žádné fňukání či manuály na cestu experimentálním světem drog. Nemusíš být fanouškem Ektora, ale sluší se uznale pokývat, že jeho desky jsou opravdu rapové, technicky přesné a obsahově chytlavé. Tady pod tím udělejme tlustou čáru, jelikož jsme si už pár věcí ujasnili, a teď se zaměřme na obsah třetího dílu „Detektora“.
Pomyslný vrchol trilogie, která je u tuzemských posluchačů poměrně dosti oblíbená? Vykazuje i třetí díl stejnou dávku nesmazatelných hlášek a momentů, jako ty předešlé? Ono to bylo vždycky v pořádku, jen občas to bylo do mysli silněji vryté, jindy zase méně. Už od „Airon Meidan“ je laťka nastavena vysoko a také „Detektor III“ vykazuje silné momenty. Může to být skvělá synergie mezi flow a beatem, ale i textový nápad ve skladbě „To není hra“, nebo více melodicky zabarvenější „Upgrade“ či agresivně a vtipně situovaný „Pull up“.
Nebyl by to Ektor, kdyby nevěnoval trochu prostoru ženám. Na startu roku 2023 to však již není tak kritická záležitost vůči něžnému pohlaví. Tentokrát už spíše reflektuje to, že jimi dokáže manipulovat díky svým schopnostem a nepromlouvá tak masově a obecně. V každé položce v tracklistu nechybí ale to zdravé a drzé sebevědomí, jasně dávkovaná směs ega, která k téhle hře prostě patří. Podnikatelský záměr jde v ruku v ruce se schopností generovat jmění, ale zároveň ho i rozumně investovat a nikoliv jen bezhlavě utrácet.
„Detektor III“ rozhodně nedělá ostudu svým starším bratříčkům. Tahle řecká horkokrevnost má další úspěšný díl v diskografii a podařilo by se to i bez hostů. Naštěstí jich není mnoho, a tak nejsou rušivým elementem, prostě jen zapadají do konceptu. Lepší práce s hlasem, přesná technika, mnohem více zaobírání se sebou samotným a svým temným i světlým já. Ektorův rapový tah na branku je podobný jako někdejší účes Jardy Jágra. „Vpředu byznys, vzadu párty“, ale jedno bez druhého by ani nešlo. A jak jsme si už v úvodu řekli, rapová deska to prostě je a vydařená, protože jak jinak by vlastně dobrá rapová deska měla v českém prostředí vypadat, aniž by ji poslouchalo jen pár zarytých boomerů?
8,5/10
