Lil B nebo také (samo)zvaný The BasedGod, patří k nejdivnějším rapperům historie. Nahrál tisíce skladeb, mezi které se řadí jak trapové hymny, tak i různé new age, nebo boombapové projekty. V jeho diskografii najdeme i mixtape, kde většinu skladeb tvoří beaty MF Dooma, nebo rockové odrhovačky.
Lil Boss ušel od svých hyphy prvotin se smečkou „The Pack“ dlouhou cestu, která zdaleka nekončí a Lil B zásobuje svoje věrné fanoušky novým a novým materiálem. Po skoro nekončící řadě čtyř až osmihodinových projektů na nás koncem roku vyplivnul dvě skromné (na jeho poměry) hodinové záležitosti.
V první řadě jde o album „Afrikantis“, které je výjimečné tím, že se jedná o instrumentální jazz. Je to poprvé, co se Lil B instrumentálně ponořil do jazzu jako takového a i když bych to zařadil spíše do škatulky „free jazz“ než cokoliv jiného, tak se jedná o zajímavý vybočení v jeho kariéře. Svědčí o tom i fakt, že po dlouhých deseti letech zařadil projekt pod svoje přízvisko „The BasedGod“ pod kterým vydal pouze několik málo věcí. A ve všech minulých případech šlo také o instrumentální alba, ovšem new age.
Aby vybalancoval žánrový poměr, přidal ještě album „Call of Duty / Task Force“, kde už jde o typickou Lil Bovinu, čili rap do rostodivných, většinou jim produkovaných produkcí. Fanoušci nezapomínají hromadně skandovat „TYBG“ a my přikládáme ještě pro jistotu třetí album „Thraxxx Kiss“, které vydal v srpnu, ale úplně nám uniklo. Jedná se o zapomenuté „lost“ album z doby, kdy byl Lil B na vrcholu a tvořil svoje nejkultovnější věci.
