Minulý týden jsem psal o tom, jak Buckshot vydává knihu a dnes je na řadě jeho kamarád a obchodní partner Dru Ha. Ten sice nevydává žádné paměti, nicméně vzhledem tomu, že label Duck Down letos slaví 15 let od svého vzniku, tak jeho duchovní otec poskytl několik velice zajímavých rozhovorů, kde popisoval zrod jeho firmy, pády a vítězství a také se v nich objevila celá řada historek. Tady předhazuji jen pár informací, které snad mohou někomu přijít vhod, stejně jako třeba přišly vhod mě. V první řadě zavzpomínal na úplné začátky a také jaká je bilance labelu Duck Down po patnácti letech: „Vybudoval jsem firmu úplně z ničeho. Měl jsem s Buckshotem sen, za kterým jsme prostě šli. Je to úplně neuvěřitelné, když někomu řeknu, že jsme začínali z mého bytu. Málokdo mi věří, když mu řeknu, že jsem prodal milión nahrávek ze svého pokoje. Žádné kanceláře, žádná firma jakou normálně znáš. Za posledních patnáct let jsme vydali 36 desek, kterých se prodalo 3,5 miliónu kusů. Vím, že to není na jednu stranu žádné velké číslo, že třeba firma Bad Boy tohle ve své době prodala za jeden měsíc, ale na druhou stranu musíš vzít potaz, že jsme malá nezávislá firma. Pro indie label je to slušný výkon. Kdyby si dal na hromadu všechny desky, co jsme prodali, tak to by byla pořádná kopa. Dřív to nebylo tak jednoduché jako teď. Dostat do krámů svoje produkty, to byl výkon. Dřív si se mohl soustředit maximálně na tři nahrávky ročně. S Heltah Skeltah jsme prodali 400 000 kusů, teď má Sean Price problém, aby prodal 15 000.“ Čísla z prodejů ho sice moc netěší, přesto to podle něj ještě nic neznamená, a přesto může podle něj label nadále fungovat: „Nedávno jsem se dozvěděl, že podle SoundScanu jsme měli nejhorší prodeje týdne. Štve mě to, protože jsme vydali kvalitní věci. Přesto to neznamená, abychom se na to vykašlali. Furt se to ještě vyplatí. Když se povedla dobrá deska, tak jsme dříve v klidu prodali 20 000-30 000 vinylů, teď je to tak 2000-3000 kusů. Přesto se ještě vyplatí lisovat vinyly. To samé platí o CDs, i když vím, že je brzy vytlačí digitální nahrávky. Pořád platí, že nemusíš tolik prodávat, aby si mohl slušně žít z muziky. Jsou jiné cesty. Děláme kampaně pro Converse, X Box nebo Microsoft. Dneska tam sedí lidi, co vyrostli na rapu anebo ho poslouchají. Kromě koncertování, mají kapely příjmy z videoher, od mobilních operátorů, ze sportovních akcí, od sponzorů a atd.“ Mezi své nejsilnější zážitky, které se mu vryly do paměti, řadí setkání s 2Pacem: „S Tupacem jsem strávil tři týdny v jeho domě v Kalifornii. Odletěl jsem tam spolu s Buckshotem a Smif-N-Wessun kvůli natáčení desky One Nation, které se měli účastnit rappaz ze všech koutů Ameriky. To setkání bylo neuvěřitelné, strašně lidské, jeho matka tam třeba byla po celu dobu. Hrozně mě překvapilo, jak stál nohama pevně na zemi a hlavně jakou disponoval energií během natáčení ve studiu. To jsem už nikdy potom neviděl.“ I setkání s Nasem v něm zanechalo stopy i po letech: „Vše se odehrálo začátkem devadesátých let, když jsem byl s Buckshotem na jednom hudebním veletrhu. Během dne nás někdo kontaktoval, že by nás Nas rád viděl. Došli jsme na smluvené místo, na pokoj, kde byl Nasty Nas ubytovaný. Kromě něj tam seděl taky Kool G Rap a ještě pár dalších MCs. Nas jen suše pronesl „let´s have a cypher“ a rozjel se ten nejkrutější freestyle, který jsem kdy slyšel. Trval strašně dlouho a přitom byl na té nejvyšší úrovni.“ Dru Ha také vzpomínal, jak měl možnost upsat na label Duck Down Eminema, ale bohužel to všechno ztroskotalo na firmě Priority, pod kterou svého času spadali: „Jenom já, Eminem a jeho manažer Paul jsme věděli, jak blízko bylo ke kontraktu. Nakonec ale myslím skončil Em v dobrých rukách, když se ho ujal Dre.“ Další historka je spjata se jménem Vanilla Ice. Dru Ha dělal praktikanta v době, kdy nenáviděnější bílý rappa všech dob vydával desku To The Extreme, která trhala všechny rekordy: „Byl jsem pozván s Buckshotem na jeho soukromou party na South beach. Měl obrovský dům přímo u oceánu. Soukromou pláž, na které leželo dvacet krasavic v bikinách, deset aut, čluny, vodní lyže a bůhví co ještě. Absurdní scenérie. My jsme tam s Buckshotem jen tak seděli a všem jsme se tam hrozně tlemili. Ze všech, co tam byli, jsme měli hroznou prdel. Najednou k nám ale přišel Vanilla, že s námi zahulí. Buck s ním ale za žádnou cenu hulit nechtěl a začal vymýšlet ty nejhloupější výmluvy. Jen proto, aby se s ním nemusel dělit o brko.“ Tohle je jen část toho, co prožil Dru Ha za posledních patnáct let s labelem. Já jen doufám, že bude i nadále fungovat jako doposud a že už brzy vyjdou všechny ty slibované tituly a že za pár let zase přibudou nějaké ty historky.
Dru Ha a jeho storky s Vanilla Ice, 2Pacem a dalšími
