hledat

Tags:

Dorian – Dori Dori Dori (2020; Blakkwood)

Sdílej
RUKAHORE_SHOP_BANNER

Poslední roky mi přijde, že recenze z hudebního světa vymizely stejně jako láska k hudbě takové, což se odráží i ve výsledné nabídce na prodejních pultech. Umlčení či přehlížení tuzemské žurnalistické obce má za následek ale to, že se vše zdá být na první pohled fajn. Oprosťme se už jednou pro vždy dělit disky na starou či novou školu, ale primárně se zaměřme na to, zda je hudba dobrá nebo špatná, zda ve vás vyvolá emoce a něco ve vás zároveň i zanechá. Nejhorší jsou releasy, které jsou opěvovány už pár dní po vydání díky jménu autora, ale za rok si nevzpomenete prakticky ani na jednu skladbu z tracklistu. Čeho si však všímám již delší dobu napříč našim milovaným subžánrem je fakt, že ve snaze uspět na hudebním trhu a zajištění finanční nezávislosti, vytrácí se ta radost z tvorby jako takové, to zapálení pro element kulturního a společenského života. Opravdu je dnes potřeba tak intenzivně klást důraz na materiální zajištění a do ústraní stavět duševní obohacení?

Prakticky na každém rohu slýchávám názory, že peníze jsou dnes vše a bez bankovek ve svých spárech si prakticky ani neusereš. Samozřejmě vnímám vliv rezerv na svém kontě, které ti buď otevřou brány a možnosti, anebo donutí být v pátek večer doma a čumět na televizi. To už je ale trochu jiná kapitola, neboť vždy záleží na cestě, jakou se člověk vydá a jaké hodnoty preferuje. Nelze nikomu tedy vyčítat, že si chce vydělat a mít se dobře, jen mě to napadlo v souvislosti s druhým albem Doriana, které prakticky přetéká potřebou dělat rap, aby bylo na chleba. Jen poskrovnu zde registruju momenty, kdy bych mohl říct, že jej hudba i baví, spíše mi to přijde, jakoby ty koncerty a čas trávený ve studiu bral jako řeholi u pásu ve fabrice, jen s tím rozdílem, že zde kapříci tečou mnohem rychleji.

Vraťme se ale na začátek, kdy přede mnou leží disk jako takový od tváře, která má potenciál být za pár let jedním z lídrů, ale zatím se vždy můžeme jen domnívat, čím nás bude zásobovat. V mnoha případech nevyzpytatelné mládí se ale na této adrese jeví být čitelné. Musím přiznat, že po poslechu této desky se mi několik věcí vrylo do hlavy, za což může především dobrá práce s hlasem a schopnost nahrát tracklist, který vykazuje pestrost a různorodost formy. Dalším faktorem je i dobré obsahové zpracování, které oproti některým jeho vrstevníkům vybočuje ze standardu. Dorian má velké plus za snahu o vyváženou slovní zásobu, která není cizí mladým, ale neurazí ani starší. V některých momentech mi polohou a frázováním připomněl Viktora Sheena, ale tomu se asi s ohledem na zasazení tvorby do doby a aktuální poptávce předejít nedá.

Dorian by mohl za pár let dospět v jednoho z lídrů stáje Blakkwood a nebýt jen jeden z těch mlaďáků tohoto labelu. Na svůj věk má v hlavě srovnané priority a je cítit vyzrálost. Není náhodou, že tajemství úspěchu tkví v tom, že se nejprve vypořádáš sám se sebou místo toho, abys jen hystericky kopal kolem sebe. Uvědomuje si úskalí veřejné známé tváře, na prstech obou rukou počítá výhody i zápory toho, když jsi lídrem své generace. Jen necítím tu chuť být tím poslem, co by svou generaci vedl. Mnohem více zde registruju výčet nevýhod a potřeby vydělat peníze, což sebou nese i tu domněnku, zda jej tato „profese“ vlastně baví, nebo ji bere jako striktní chleba, u kterého se do studia prostě musí, aby bylo dobře.

U tohoto disku bych se rozhodně zbavil předsudků, že se jedná o album pro náctileté. I ve svém věku má Dorian co nabídnout služebně starším posluchačům. Jeho schopnost vyprávět a práce s hlasem kouzlí výsledek, který se může hlásit o účast v letošní top desítce. Výběr hostů se zaměřil především na tváře z týmu, což nahrává výsledku do karet, neboť je cítit a spojitost a podobné smýšlení. Hudební podklady střídají pohodové linky s depresivnějšími apely, ale vhodně dokreslují celkovou atmosféru, ba jí dávají v jistém smyslu dobrý základ. Jen bych se do budoucna neřídil zásadnou „jak je to těžký“, ale naopak „jak je to super“, že mohu být lídrem. Neřešme, co nám to vzalo, ale naopak co nám to dalo. Ve dvaceti musí být přeci člověk z toho kolotoče vykulenej a hltat tu možnost a zkušenosti každým douškem.

6/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1