Sdílej
S chutí diskutujeme nad jednotlivými releasy, rádi srovnáváme, porovnáváme a vytváříme konkurenční prostředí, ve kterém umělci bojují o naši přízeň. Posluchač neboli koncový zákazník, je ten, který určí, zda je výsledek vaší práce úspěšný či ne. Osobní uspokojení pociťuje každý interpret, najde se ale bohužel celá řada děl neprávem přehlížených a nedoceněných. Na druhou stranu pak s lítostí registrujeme disky, kterým se poměrně daří, ačkoliv kroutíme hlavou, jak k tomu vlastně došlo. Trh, hlad a poptávka jsou nevyzpytatelné jevy a dávno neplatí pravidlo, že kvalita si cestu ke všem sluchovodům najde. Dost už ale polemizování, v redakci přede mnou leží nový disk Dokkeytina, označovaného jako fresh novou krev slovenské scény, na kterou mladí aktuálně vsází.
Už dlouho jsem se nesetkal s názvem alba, které by tak vystihovalo samotný obsah. „Neslovo“ není v tomto případě myšleno tak, že by nám Dokkeytino ve své tvorbě nechtěl něco sdělit, ale jeho flow dává na frak artikulaci a schopnosti vnímat bez problémů myšlenkové pochody. V momentě, kdy je možné zachytit každé páté slovo, nastává problém, neboť vzniká jistý druh jazykové bariéry, která vlastně není způsobena jazykem, nýbrž chutí se odlišit a generovat flow, jenž čerpá z fonetického souznění, ale prakticky zabíjí obsah jako takový.
Fresh aktuální zvuk a smysl pro rytmus je zde hmatatelný. Posluchač nemá problém se přistihnout u míst, které navodí náladu a chuť pokyvovat si hlavou do rytmu. Západní vlivy jsou přítomné, o inspiraci taktéž není pochyb, ale Dokkeytino tomu chce přidat i něco z vlastní kuchyně. Nevidím zde problém trefování slabik a zapálení pro nestandardní rytmiku, ale výsledek je podstatnou část času nesrozumitelný, proto jsem se několikrát sám sebe ptal, o čem tam vlastně rapuje. V žánru, který kdysi kladl důraz na obsahovou stránku, i dnes si zakládá na reflektování sociálních problémů, ale i opisu životů a chuti se bavit, je to možná až moc velký balvan úrazu.
Disk vykazující ani ne dvacet minut lze stěží označit za album, proto kvitujeme, že se uchýlil k označení EP oproti některým svým kolegům na scéně. Zajímavé je i obsazení hostů, které čítá kromě domácího lídra Separa i pozdravy z Čech a Polska. Nik Tendo i Źabson patří k vlajkovým lodím trapu ve svých zemích a důstojnou vizitkou, že Dokkeytino vykazuje jistý potenciál, když nemá problém uspět při žádostech o spolupráce na těchto adresách.
„Neslovo“ funguje jako produkt, který člověk využije jako kulisu. Výsledek se dostaví i na koncertech, kde je možné z tracklistu čerpat do davu dosti energii pro ty, kteří chtějí prostě jen upustit páru a vyřádit se na mejdanu. Z obsahové stránky jsem si ale nic neodnesl, neboť žvatlání a kňučení nepropustilo souvislé věty, ze kterých by šlo vyvozovat závěry. Možná Dokkeytinovi lehce křivdím, ale i z toho, čemu jsem porozuměl, nemohu skákat do nebe a oslavovat jej jako brilantního textaře. Jedná se ale o jméno, které je stále na startu, proto se nabízí možnost sledovat jeho další vývoj a progres.
3/10
