Sdílej
Smysl pro detail je něco, s čím se člověk narodí a během svého života jej může pilovat. Jak by řekl Kato, tahle písnička není pro flinky a floutky… Pro některé je to vytoužená vlastnost, kterou by chtěli sami disponovat, jiní to vnímají jako nutnost se neustále v něčem šťourat, pilovat a hrotit výsledek, jež by mnozí označili jako dávno hotový. Jak by ale asi vypadal svět, kdyby mezi námi takoví lidé nekráčeli? Nebyl by členitý, pestrý a nepoutal pozornost, nýbrž by působil vyčpěle, ploše… Mně osobně by tu chyběl ten zápal dotahovat věci do konce a kochat se pak nad tím, jak z výsledku přímo čiší přidaná hodnota, že autor chtěl generovat skutečně něco unikátního. Nebýt takoví lidé mezi architekty, asi by naše centra měst neokupovali turisti s foťáky, v hudbě by tu nevznikala díla, ke kterým se rádi vrací posluchači i s odstupem času. Proč jsem těmito slovy vlastně začal tento rozhovor? Možná jen proto, že při poslechu placky „Velkej průser“, ale i toho všeho, co se kolem tohoto projektu děje, se mi ten smysl pro detail připomíná. Na první kontakt je patrné, že DJ Opia asi pár hodin seděl u šachovnice a volil pečlivě každý svůj tah. Výsledkem je deska, která na tebe dýchá svou chutí a zápalem pro věc, ačkoliv si možná v konečném součtu ani sama na sebe nevydělá. Hudební byznysmeni, kteří se těší aktuální přízni, by to možná označili za černou díru a neperspektivní odliv energie, ale pro někoho to je to, co umělce tvoří umělcem. O tom nám ale své poví samotný autor desky, kterého jsme odlovili na tučný kus řeči…
Nikdy ses netajil tím, že se rád motáš nejen kolem hudby. Co ten tvůj ateliér, kde se mohou točit podcasty, ale i další aktivity… Stane se z tebe třeba nový Ladislav Sinai? Pravdou je, že s lidmi z Brna moc rozhovorů nevychází…
Je pravda, že sotva co jsme ateliér dobudovali, mi v hlavě začala klíčit myšlenka, že by bylo fajn využít jej tímto směrem. A jelikož se k tomu zatím nikdo nemá, napadlo mě, že bych to nakonec mohl udělat já. Veřejnej prostor je teď sice podcasty přímo přehlcen, ale pokud by se to pojalo regionálně a poté rozšiřovalo dál, mohlo by to fungovat. Zval bych si lidi ze všech možnejch oblastí, nejen z hudby. Ale asi by to nebylo hned. Musel bych si udělat nějakou studii proveditelnosti, celý to spočítat.
Je tohle i jeden z důvodů, proč si avizoval, že nová deska bude tvůj poslední rapový projekt? Hodláš ten čas investovat jinde nebo už se na rap cítíš starý?
Na rap se starej necítím, spíš mi vadí, že v rámci dané platformy, tudíž producentské desky, nemám tu tvorbu pod kontrolou. Je to v měřítku celku všechno o kompromisech, neustálým čekání a tvrdým managementu. Rap nechci přestat dělat úplně. Jen už nebudu dělat celý desky.
I tentokrát nese tvůj projekt koncept. Proč se rád obaluješ tématy, ve kterých chceš bezmezně plout? V čem vidíš plusy a mínusy při tvorbě takového tracklistu? Vybíráš to tak, aby tam byl dostatek volného prostoru pro kreativitu?
Je to hlavně z důvodu, že nechci, aby celá deska působila jen jako jakejsi kompilát sesbíranýho materiálu. Ano, tomu se člověk nevyhne i tak, ale aspoň to drží nějaká páteř a posluchač se v tomto případě může třeba těšit, jak se s tím popral např. člověk v další skladbě. Plus je v tom, že přicházíš s ucelenou vizí. Možnej mínus může být ten, že někomu předkládáš už připravenou půdu a to ultra svobodným tvůrcům nemusí vždy vyhovovat. Ale většinou, aspoň co můžu soudit u lidí, který na to kývli a nakonec opravdu tu věc napsali a nahráli, se jim to téma líbilo a každej se s tím popasoval po svým.
Album nese název „Velkej průser“ a fanoušci vědí, že tvůj život byl dřív docela rock and roll. Tak nějak mě napadá, že by sis ten tracklist mohl texty a rapem pokrýt vlastně bez problémů i sám… nebo se mýlím?
Nó, to se nemýlíš. (smích) To by vydalo na mnoho alb.
Jak došlo na výběr tohoto tématu? A domníváš se, že každý z přizvaných hostů nabídl opravdu toho největšího strašáka, kterého ve své skříni našel?
Říkal jsem si, že v rámci rapové disciplíny a toho, co na něm máme tak rádi, což je autenticita, by bylo fajn přijít s nějakým konceptem, kterej by byl v příkrým kontrastu s tím neustálým machrováním. A zkusit, jak říkáš, vytáhnout některého z oněch kostlivců a že by to náročnějšímu fanouškovy naopak mohlo přijít zajímavý a mohl by se s daným tématem více ztotožnit. Byl to vlastně jeden z hybných momentů toho nápadu. Nicméně jsem si uvědomoval, že ne každej, a je to přirozený, bude chtít mluvit o tom, co se…ehm, nepovedlo. Ale právě proto jsem si říkal, že by to mohlo být zajímavý.
Byl už zmíněn početný zástup hostů, což sebou ruku v ruce přináší i opak dochvilnosti či omluvenky. Pokud zanecháme diplomacii v předsíni, mohl bys jmenovat ty, kteří na desce mohli být, ale nejsou? Z jakého důvodu se to nerealizovalo? A kdo z přítomných v tracklistu si dával s výsledkem na čas a kdo naopak zaslouží pochvalu?
Už jsme to vlastně zmínili. Producentská deska je z velké části o vyjednávání a zvaní hostů. Proto je to poměrně dobrodružnej proces až do samotnýho konce. A ty, i přes loženou konceptuálnost, nikdy nevíš, jak to vlastně bude vypadat na konci procesu. Lidi který na to kývli a který jsem tam chtěl, ale nakonec to z toho či onoho důvodu nedopadlo, jsou: Rest, Matys, Zverina, Supa, Schyzo, Oliver Lowe, Indigo. Někde už jsme měli i nahráný demáče. Ale jsou to svobodní umělci a každej má svůj život a projekty a ne vždy se to dá všechno skloubit. Navíc, pokud se ten člověk do toho musí nutit, jen proto, že mi to slíbil a nepošle tam opravdu 100% svýho umu a silný téma, nemá to smysl pak ani pro mě.
Mít na desce tolik jmen může být pro mnohé producenty splněným snem. Vnímáš vůbec ten fakt, že jsi na scéně tak hlasité jméno, které se příliš často neodmítá? Má to pro tebe nějaký vnitřní kredit nebo si říkáš, že ten náš rybník je tak malý, že od koho jinýho by si ten buben měl vzít?
Nemyslím, že bych byl nějak silný jméno na scéně. Mám pocit, že tvořím spíš na okraji, možná dokonce úplně mimo ni. Pro dost lidí jsem spíš takovej úkaz. Blázen, kterej se snaží dělat to áčkově, i když mu to nevydělává moc prachů. (smích) Kredit to má pro mě v momentě, kdy vím, že jsem tomu projektu dal za daných okolností maximum, co jsem mohl a že jsme společně s hosty vytvořili produkt, za kterej se nemusíme nikdo stydět a bude fungovat třeba i za dvacet let.
Podle brněnské verze Darwinovy teorie by se dalo říct, že jsi byl pod Špilasem u evolučního zrodu. Když se ohlédneš zpět, byly kroky, které bys volil opatrněji nebo se jim vyhnul? Ubírá se rapový život ve tvém městě správným směrem?
To víš, že si někdy říkám, co by se dělo a jaký by to bylo a jaký bychom teď žili životy, kdybychom to s klukama z NV nerozpustili. Bylo by to po komercionalizaci českýho rapu vůbec udržitelný? Táhnout to v šesti lidech? Možná bychom byli třeba už mrtvý. Nebo minimálně některý z nás. Já určitě. Všechno má svý důvody a uvažovat co by kdyby je spíš jen takovej myšlenkovej experimet. Realita je jen jedna a vše je tak, jak má bejt. Navíc Brno je rapově silný i bez nás. Nikdy to tady nebylo tak dobrý s rapem jako dnes.
Na počátku byla parta Naše Věc, pojem, který rezonuje v myslích a uších posluchačů i dnes. Asi tuším, jak složité bylo partu urvat na jednu jedinou skladbu, ale nepadla u nostalgických slziček i slova na možnost comebacku, ať již studiového či třeba koncertnímu?
Občas se s klukama sejdem na pivo. Ale spíš proto, že jsme byli nejen funkční crew, ale i opravdoví přátelé. A to nám vydrží napořád. Dost často se nás na to někdo ptá. Dokonce jsme si i říkali, jestli už pro ty fans, vlastně celou jednu generaci, která s náma vyrostla, opravdu neudělat aspoň jeden koncert. Bylo by to ale natolik složitý skloubit všechno, že si myslím, že se to nestane. Ale nikdy neříkej nikdy nikdy nezapomeň. (smích) Navíc, příští rok je to dvacet let od vydání Hořkýho menu……..kdo ví, co se stane…
Můžeš mi trochu objasnit, jak se v roce 2021 loví na pár bars od Scissala, který zatím neobjevil tajemství internetu a dokonce se proslýchá, že není ani skalním fanouškem mobilních telefonů?
Velmi, velmi složitě. (smích)
Po rozpadu týmu si začal operovat na vlastní pěst, i když sem tam si dokázal vytvořit pracovní skupinu a fungovat jako tým. Jsi spíše individuální hráč, nebo tě s odstupem času mrzí, že si dlouhé roky nebyl regulérním členem nějaké crew?
Myslím, že jsem byl vždycky spíš týmovej hráč. Je to daný i třeba sporty, který jsem dělal a hlavně základem z NV. Ono, když zažiješ hajp a podaří se ti vytvořit s přáteli fakt top partu, která funguje i umělecky, tak se pak už nikdy nevyhneš srovnávání, když to skončí a ty se ocitneš v jiným prostředí. Je pravda, že jsem se potom dost hledal. Jezdil s jinejma klukama a pohyboval se v prostředí, kde jsem se vlastně necítil dobře, přirozeně. Do toho jsem začal mega chlastat a spirála pádu už byla nažhavená pěkně do běla. To už je ale zase jinej příběh. Myslím, že jsem se pak dokázal postavit zase zpátky na nohy, ale až s Neřádem se to projevilo i v muzice.
Oproti předešlému „Jízdnímu neřádu“ si zavřel na půdě samply a mnohem více ses začal spoléhat sám na sebe. Je to o tom pracovním zápalu, kdy si chce člověk ukrojit větší dílec z koláče kreativity nebo jsi zlenivěl v disciplíně honu na zajímavé linky?
No vidíš, takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Myslel jsem si, že jsem teď hroznej muzikant a přitom se mi už nechcou hledat samply. (smích) Né, je to asi nějak přirozený. Vždycky jsem tíhl i k jiným žánrům a pohyboval se kolem klasickejch muzikantů a tak to nějak přirozeně přešlo i do vlastní tvorby. Jasný, pořád mám uši otevřený, ale teď to mám spíš tak, že chci být autorem tý věci, co nejvíc to jde. Ale to bychom se dostali k diskuzi, kde končí samplování a kde začíná skládání. Stejně všichni používáme sem tam nějakej loop, samply bicích. To asi nechme na jinej rozhovor.
Datum vydání mělo být jiné, než se tak skutečně stalo. U muzikantů často říkáme „ach ty termíny“, na druhou stranu nemáme rádi CD´s šité horkou jehlou. Bylo to zpoždění vinou ladění much či to bylo dáno tím, že to není tvůj chleba a ty „prostě nemusíš“?
Ano, datum bylo původně jiný. Po tom, co jsem vypustil do světa video, kde slibuju přesně za rok desku, jsem se do toho fakt natvrdo opřel. Udělal jsem to i z důvodu toho, že tě to fakt nějak namotivuje a že se snažíš dodržet slib. Inspiroval mě k tomu můj kamarád Jarda Kašík (Atry), kterej na to jde ještě mnohem bestiálněji. Ten slibuje lidem, který se ozvou, když to nevyjde v daný termín, dokonce peníze..chacha. Brutální metoda. No každopádně mě, a to už jsem pár desek vydal, nenapadlo, že to fakt půjde takhle ztuha a že ten proces bude takhle složitej. Což o to, muziku jsem měl složenou, ale to všechno okolo. Ufuf. Nechtěl jsem navíc vypustit nic, co by nebylo dotažený, jen proto, že jsem to v poblouznění slíbil ve videu. Navíc, tam bylo ještě málo kusů a já věděl, že ten projekt má mnohem větší potenciál. Každopádně lidi, který mě sledujou, tak mi teď píšou, že to stálo za to čekání. Jsem rád, že to pochopili a nemaj mě za nedůvěryhodnýho sráče. Do hry fakt vstupuje tolik proměnných, že se divím, že se to vůbec celý podařilo.
Ty sis kromě těch alb s konceptem zvykl i dělat kolem releasů netradiční humbuk. Jak probíhalo první oťukávání „Velkého průseru“ s koncovým zákazníkem a jaké jsou ohlasy? Objevilo se semínko naděje nahlodávající mysl, že se o poslední rapový disk jednat nemuselo?
Ano, myslím, že když se udělá nějakej projekt, tím teď myslím klip k tracku Michal, za kterým je úsilí tolika lidí, že si to zaslouží i nějakou důstojnou premiéru. Možná je to tím, že jsem zvyklej i z mejch jinech projektů dělat vernisáže, křty apod. Prostě, domluvil jsem se tady s lidma z kina Scala, kde maj fááákt velký plátno, že bychom to mohli promítnout tam. A když už jsem si to tam pronajal, tak jsem si řek, že to spojím s release party a nějakou prezentací tý desky. Takže to byly v podstatě takový komentovaný snippets. No a pak korzovačka, pokec, sellin. Bylo to super. Brzo někde nahodím video a fotky.
Svůj význam nese i samotný cover, který by se ale dal vyložit hned několika způsoby. Mohl bys nám objasnit ten tebou zvolený? Jak vnímá tvůj syn, že je součástí? Rodí se v něm už nyní nějaké rapové ambice a je na otce pyšný?
Snažím se chovat tak, aby na mě můj syn mohl být pyšnej. A nejen v muzice. Je jeden z důvodů, proč jsem ještě tady. Zachránil mi život. Ale abychom nebyli jen sentimentální, tak když jsme s Dantem (grafik a autor coveru) brainstormili nad tím obalem a vypadl nám z toho tenhle mnohovrstevnatej nápad, a my věděli, že tam chceme znázornit i nějak vzdor mládí proti systému, proti generaci před nimi, a bude to ve formě youngstra co de zmastit sráče, bylo jasný, že to bude Áďa. To, že je to můj syn je vlastně další z těch vrstev. Ty ostatní si v tom najděte samy, je jich tam mnoho. Díky za rozhovor.
Už jsi četl?
