Sdílej
Doznívajících 365 dní přineslo desky od WWW, Nironica, Groopi, Changa, Trafika, Kapitána Lásky, Vilsy, Lary, BPM nebo Tafroba a jak moc výživná sezona to byla už si musí zodpovědět každý sám dle svého vkusu a mínění. V souvislosti s případnou nelehkou volbou desky roku by však bylo dobré počítat i s navrátivšími De Zrechts, kteří se nejprve na jaře probudili z komatu třítrackovým EP, aby vše na podzim dotáhli druhým řadovým albem „Kostky jsou vrženy“. V Lišově u Českých Budějovic vždycky věděli, jak na rap – první naladění „Pod Zemí“ i debut „Locus Perennis“ byly ve své době konkurenceschopné vůči čemukoliv, co od západních Čech až po východní Slovensko vylezlo. „Kořeny“, „Modlitba“ a další songy, které si teď bohužel nevybavuji jménem, ostatně náramně fungují i dnes, aniž byste s ohledem na jinou dobu museli přivírat oči. Sympatické vždycky bylo i to, jak pevně stáli nohama na zemi; ne každý totiž tehdy zůstal svůj. „Úspěch je, když se probudíš a furt tě to baví. Vstát do novýho dne a jít dál,“ odpověděl kdysi Jelínek na otázku, co považují za svůj dosud největší úspěch. Nikoho nejspíš příliš nepřekvapí, že největším vokálním tahounem „Kostek“ je právě on. Nakřáplým hlasem vybavený spoluautor intra na Ramelově nedávném mixtapu „Návrat do budoucnosti“ je pořád spolu s Phatem a Vorlem nejlepší rapper scény. Je radost poslouchat, když v jeho suverénním přednesu nemá místo zbytečný důraz na části slov, s čímž se potýká třeba i Taf. Bylo by fajn, kdyby zdejší emcees s myšlenkami na hostovačky otevřeli oči, inspirovali se Wutyho „Střelou“ a namísto lyrických ňoumů s chabým talentem na text s hlavou a patou dali šanci právě Pablu Diablovi – hráč jeho kvalit by měl být slyšet častěji a tím neodkazuji pouze na jeho výkon v druhém singlu „Příběh F. P.“ Nevím proč, ale už nějaký čas mi podvědomí říká, že by mu sedla společná deska s Raekem z Jakosti. Kromě Manyho, na jehož stabilní zastřený projev je spoleh už roky, tentokráte příliš nezaostává ani Only O, jehož rap byl místy v minulosti…jak bych to jen řekl….nemotorný. Nejlepší důkaz budiž jeho sólo promluva „O to de…“, která disponuje jedním ze dvou tří nejlepších podkladů na albu a je jen škoda, že už jeho základní motiv známe z Apokovy klasiky „Po 30ti letech“. Nepřehlédnutelně chytlavá je i vzpomínková věc „T.B.R.E.“, v níž bývalý člen Dizzastarr dokáže přetavit ve zlato i základně působící obraty a la „a když mám problém, beru tužku do ruky – jednoduchý rýmy, pro holky a pro kluky“, nebo eneregií sršící „B.O.R.“, v němž De Zrechts nabízí klasický rap a ve Fatteově beatu zní jako za starých časů – tak, jako kdyby se nikdy neodmlčeli. Jen opět nechápu, proč se u producenta píše „featuring“ – kdyby v tracku alespoň křičel jak Funkmaster Flex… Jejich silnou stránkou je také to, že dokážou podat klišovité téma o kouzelné zelené medicínce („Mám jí jak prak!“) poutavě a se vším respektem k historického Diwokýho západu i o chlupek méně předvídavě než „V rytmu THC“. Někdy navíc dokáží překvapit netypickým frázováním (úvodní titulní skladba), které od nich obyčejně v Manyho těžších beatech klasičtějšího ražení neuslyšíte. Naopak úlety a la „Pytel 007“ moc v lásce nemám a myslím, že by se dala situace odlehčit jinak, než vyprávět příbeh změněnými tóny do vtíravé hudby, kterou byste, v případě, že by to šlo, po pár chvílích vyhodili z okna. Dvakrát sympatické mi nejsou ani řeči typu „my celou dobu makali a pro vás brousili drahokam“. Šest let? Nevím, ale dělat na tom tak dlouho, tak snad budou atakovat úroveň „Illmaticu“. Na první poslech možná nenarazíte na zřetelné hitovky jako v úvodu zmíněný song z kompilace „Lyrik derby“ a ne všechny zvuky, které se z CD linou, vaším uším lebedí stejně, nicméně už dlouho žádá domácí deska nepůsobila tak uceleně. Jihočeské lesy a chata ve Slověnicích, kam byla svého času přesunuta Katova Strojovna, byla nahrazena studii L.I.Show a Subworx a stejně jako před lety jim do imaginární žákovské píši chvalitebně.
Už jsi četl?
