Doporučené
„Dave tenhle víkend nemůže, bude ve vězení,“ vysvětluje ohledně dotazu na rozhovor Dubova publicistka, proč musí být vše o 14 dní posunuto. Hromotný MC s hlubokým hlasem prožil život, o kterém ostatní jen rapují, a i dnes nabízí odraz bývalé osobnosti. Ve svém rodném San Franciscu potkal v roce 1994 mladého Peanut Butter Wolfa, se kterým stál počátkem nového tisíciletí na hranici úspěchu. Objevil se na Wolfově producentském sólu My Vinyl Weighs a Ton a podepsal smlouvu s Dan The Automatorovým labelem 75 Ark, kde mu mezi kolegy stáli Kool Keith, Deltron 3030 nebo The Coup. Nevyšlo to a Dave se uchýlil k drogám, které vedly jeho cestu střídavě do vězení a léčeben. Po zbídačených letech se Dub dává dohromady. Vypořádává se se svými démony na novém albu Mind Police a stává se novým členem Stones Throw Records. Máš za sebou pestrou hudební kariéru, začněme tedy postupně. V roce 1994 jsi potkal Peanut Butter Wolfa. Jak jste se seznámili? Wolfa jsem potkal prostřednictvím mého kamaráda a dlouholetého DJe Tapemastah Stepha, když Wolf a další producentský veterán Fanatik byli na návštěvě u něj doma. Wolf slyšel muziku, kterou jsme s Tapemastah nahrávali a zaujalo ho to. V té době jsem potkal i další kluky jako Persevere, Encore, Architekt nebo DJe Ro (Barry Bones). Bylo mi asi 17. Nahrával jsem od 13 a když jsem potkal Wolfa, tak vše začalo nabírat na obrátkách. Ani jsem si neuvědomil, jaké slovo v rapu už tehdy měl. Muselo to být jen pár měsíců po Charizmově úmrtí. Znal jsi ho? Je pravda, že Wolf v té době úplně přestal dělat muziku? Bohužel jsem tu příležitost potkat Charizmu neměl. Ať odpočívá v síle. Ale Wolfa jsem skutečně potkal jen chvíli poté. Zdálo se mi, že se na muziku plně soustředí, ale je pravda, že v tu chvíli už opouštěl ten prvotní stav smutku. Asi v roce 1994 nebo 95 jsme spolu s Persevere dali dohromady kapelu s názvem SubContents. To bylo chvíli před Wolfovým založením Stones Throw Records, kdy ještě vydal EP “Step on Our Ego´s“ na South Paw Records. Na tom (EP “Step on Our Ego´s“) jsme měli track “Underbomber Theories“ a já měl pocit, že přišel můj čas. Můj jediný cíl v té době bylo slyšet se na vinyl singlu. Bylo mně 18 a hip-hop mi připadal neskutečně otevřený. Scéna v San Franciscu se rozjížděla – desky, kazety, kapely…staré dobré časy. Dlužím Peanut Butter Wolfovi hodně. Představil mě světu. Následně jsi se objevil na jeho albu My Vinyl Weighs a Ton se skladbou “Necromancin´“. Jak se o 12 let později na svoji účast na té desce díváš? Můj track tam byl nejkratší. Záměrně. Ale byl bys překvapený, kolik lidí na to reagovalo. Myslím, že v porovnání s ostatními mělo “Necromancin´“ víc nádech západního pobřeží. Tím neříkám, jestli to je dobře nebo špatně. Tak to prostě vyšlo. Jsem na tu skladbu hrdý i to, že jsem k desce mol přispět. V kostře ta skladba pojednává o anarchii. Poté jsi podepsal smlouvu se 75 Ark, který vlastnil Dan the Automator. Jak jsi se k tomu dostal? Skrz Architecta a Encorea. Taky Persevere pomohl, protože Dan ho chtěl upsat jako sólo interpreta. S Danem jsme se seznámili, když jsme jednou předskakovali pro Dela (The Funky Homosapien). Na 75 Ark jsi ale vydal několik singlů a album s The Executive Lounge a kromě vás tam vycházela spousta skvělých desek jako Deltron 3030 nebo Dr. Octagonecologyst. Jak na tu dobu vzpomínáš? Bylo to skvělá zkušenost. Deska (s The Executive Lounge) byla plná hvězd. Hrozně přehlížená, podle mého názoru. Takový konglomerát ve stylu Wu (-Tang Clan). SubContents měli jít další, ale label mezitím padnul. Tehdy se život trochu zkomplikoval. Byli jsme krok od úspěchu na nezávislém poli jako většina lidí z našeho labelu, ale jakmile to zavřeli, vrátili jsme se zpátky do bodu nula.Pak o tobě kromě tvých drogových problémů a návštěvách léčeben nebylo moc slyšet. Co jsi v té době vůbec dělal? Štve mě, že to je součást mé historie. Seru na drogy a vše, co s nimi souvisí. Prožil jsem si peklo. Pořád trpím dlouhodobými efekty. Ale i tehdy jsem natáčel muziku. Hodně CD-R projekty a podobně. Vydal jsem album nazvané Programmed D skrz mé new yorské přátele v Grand Good. Na Stones Throw mi vyšel singl s Baron Zenem s názvem “Strange Woman´s Room“. Taky jsem s vydáním singlu “Upgraded Text“ produkovaný Architektem založil label Isolated Wax. Byl jsem pořád aktivní, lidé si toho akorát nevšímali. Ale to je v pohodě. Jak jsi se z drog dostal? Dostat se z toho bylo složitý. Velmi těžký. Vězení, léčení, bezdomovectví. Mám 11 letého syna, který se musel vypořádat s tím, že táta tu sice je, ale ne zrovna v nejlepším stavu. Nechci na tom nic velebit, ani z toho těžit. Měl bych být teď mrtvý. Je to každodenní boj. Nic, na co by člověk měl být hrdý. Popravdě se pěkně stydím, že jsem se s drogami vůbec zapletl. Má rodina si kvůli tomu hodně vytrpěla a já projel spoustu příležitostí. Jak se koukáš na dnešní dobu, kdy být poslán na léčení se bere jako trendy? Je to svinstvo. Asi to je připravené jako nástraha pro mladé lidi. Drogová závislost je ve Spojených státech velký obchod. Projít léčením je obtížný a nikdo ti negarantuje, že i pak zůstaneš čistý. Na tom není nic cool. Vůbec nic. Sebereflexe je při drogové závislosti dost těžká, natož čelit spoušti, kterous vytvořil. Nesnáším vše okolo drog. Hodně z mých idolů jako Charlie Parker, Miles Davis, Johny Thunders, Jim Morrison a další si v drogách jeli, ale já nejsem jeden z nich. Ani trochu. Byl jsem…ztracený mladý kluk. A bylo těžké z té řeky vystoupit. Ale uspěl jsem, myslím.Pojďme se věnovat tvému novému albu Mind Police, které je silně ovlivněné punkem a rockem. Byly pro tebe jako MCho takové beaty výzvou? Projekt jsme dávali dohromady s mým kamarádem ve zbrani J the Sarge a postavil se za něj i jeden z nejlepších MC´s všech dob Myka9. Miluju Bad Brains a Dead Kennedy´s. Chtěl jsem udělat něco podobného. Z punku dostaneš dávku adrenalinu, kterou v hip-hopu nenajdeš. Když jsem Je prvně potkal, bylo mi 18 a přišel ke mně do bytu s kytarou přes rameno. Už tehdy uměl hrát, ale jak se začal postupně hudebně vyvíjet, začali jsme spolu plánovat něco ve stylu živých kapel. Když se zformovalo M9, vypadalo to, že přišel ideální čas. J zavolal a já odpověděl. Souhlasíš, že deska osloví spíš punk rockové obecenstvo než hip-hop publikum? Ne. Myslím, že se bude líbit oběma. Není to generická ani jinak vyumělkovaná deska, naopak, je to upřímný. Je to kurva umění bez ohledu na scénu, která to přijme. Myslím, že jsme to dali slušně. Miluju Ice Tho a Body Count. Rozhodně nejsme v tomhle ohledu první, ale přidali jsme k tomu něco svého. Proč myslíš, že punk a rock do hip-hopu nebyly nikdy tolik zakomponovány jako ostatní žánry? Rappeři jsou opatrní a nechtějí na mikrofonu riskovat. My jsme šli s kůží na trh. Seru na to, co si lidi myslí. Dělám to pro lásku k posouvání hranic umění. Nic víc, nic míň. Jsem na Mind Police velmi hrdý i fakt, že to je první deska vydaná na M9 Entertainment. J a Myka mi věří a to pro mě v téhle rychloobrátkové společnosti znamená strašně moc. Četl jsem, že bys měl podepsat smlouvu se Stones Throw Records. Je to pravda? Ano. Album se jmenuje The Treatment a na Stones Throw vyjde ještě letos. Je hotové. Produkoval jej Tapemastah Steph a všichni jsme plni očekávání. Je to experimentální a zároveň tradiční hip-hop. Nikdo ten útok nezastaví. Chystáš i něco dalšího? Sledujte projekt Quakers produkovaný Katalystem a Geoff Barrowem z Portishead. Mám tam track “My Mantra“. Taky sledujte nové desky od M9 Entertainment a Isolated Wax. Nespěte, když padají zdi. Přichází velký nástup. Což není tak špatné na kluka, co nikdy neopustil okolí San Francisca.