Doporučené
Coco Jambo má obrovský potenciál, ale i obrovskou smůlu. Jeho sólo debut měl letní náladu, ale vyšel v zimě. Druhá deska měla původně vyjít na přelomu 07/08, vyšla nedávno. Umí složit i napsat hit se stejnou samozřejmostí, s jakou ráno usedáme na mísu. Pořád ale není tak daleko, jak by vzhledem k jeho talentu být měl. Zklamáním je, že ani další album ho o moc dál neposouvá. Proč? Retrospektivní intro se v polovině láme do hitově znějícího instrumentálu a připraví nás na dobře znějící desku. V prvním tracku host Dan D nejprve propálí, v jakém roce měla deska původně vyjít a spustí lamentování o lidské lhostejnosti k zemím třetího světa. V kontextu s Akimovou slokou o bilanci vlastního vývoje je to přinejmenším matoucí. Cocovy Ostrovy zase budí dojem, že se na ně zapomnělo při prvním albu a už na první poslech zní oposlouchaně. Dojem obnošeného kabátu ostatně budí celá deska. Tématicky i polohově je stále v roce 2007 a všichni víme, že doba je rychlejší než čas. Další problém vidím v hostech na mikrofonu. Snad jen ti BPM a zpěvačka Edit mi k Akimovi pasují. U ostatních se nemůžu vyhnout dojmu, že si u něj rozmrazují svoji polívku z naprosto rozdílných ingrediencí. U někoho více, u jiného méně, ale přece. Coco Jambo je prostě příliš specifická postava, aby feat s „klasickým“ českým rapperem prošel jen tak. Jambo ze svých specifik ale dostatečně netěží. Může dosáhnout dál, ale musí se vyhnout opakování starých chyb, zapomenout na kompromis a začít diktovat vlastní pravidla. Coco Jambo na MySpace