Sdílej
Kdysi byli Capone&Noreaga velkou nadějí čtvrti Queensbridge, po boku Nase nebo třeba Mobb Deep patřili svého času určitě k nejzářivějším hvězdám nejen tamních bloků, ale i komplet Velkého Jablka. Ten minulý čas jsem ale nepoužil náhodou. Zatímco jejich prvotina The War Report z roku 97 je synonymum hardcoru a jasným kladivounem, následný The Reunion z roku 2000 je jakýmsi skotačícím delfínem. Do těch temných vod hardcore rapu se pokusili opět vplout v loňském roce pomocí třetí řadovky Channel 10 a přestože to nebyl úplně marný pokus, ve finále je stejně moře tvrdších zavrhlo a oni se roztříštili o útesy. Letos se pokouší do třináct let starého moře opět vrátit, záchrannou vestou jim má být Raekwonova pomocná ruka a dvojka za titulem. Upřímně řečeno jen blázen by čekal, že to tentokrát vyjde, i když díky povedenému pokračování Cuban Linx tady určitá naděje byla. Jenže CNN nejsou Chef a nemají v teamu ani takovou hvězdnou producentskou smetánku, jako měl pro svůj návrat k dispozici netopýří buřtík. Proto už od začátku posloucháte se zklamáním a jen doufáte, že se to už zlomí, že na vás houkne „premierovka“ nebo „khadafiovka“ a ono nic. Zatímco na jedničce beatmakeři jako EZ Elpee, Nashiem Myrick, Marley Marl či Naughty Shorts získávali své beaty pomocí úderů do kovadlin, nyní se producenti spokojí s tleskáním do dlaní a šimráním malinkých afrických bubínků. Pořád tu najdeš tvrdší a poctivé kousky jako ten od Buckwild “With Me“ s hostujícím Nasem nebo “Scarface“ v produkci od Araabmuzik. Úplným návratem do devadesátek, jak náladou, tak i bubnem je jedině pecka “Brother From Another“ od neznámého Kyze. Kromě zavedených jmen jako Green Lantern, Alchemist či Scram Jones, je tu i účast těch neprovařených jako Dreddy K. Amarae, Hazardis Sounds či Tony Heathcliff. Celkově vůbec neměli vytahovat tenhle koncept reportáže z válečné zóny, protože i když o ní pořád víc než kdokoliv jiný, nejsou už její součástí, a tudíž chybí ta autenticita a hlad. Chybí i jejich nenahraditelný mentor Tragedy Khadafi, kterému věnují pokračování “Live On Live Long 2“, kde to i paradoxně sami přiznávají, „Trag got locked up, I really can´t believe it, the War report one, he was like a heart of it.“ No a jak mají potom fungovat, když je srdce mimo provoz. Takhle jen na jedničku odkazují, používají stejný slang, občas nechají rozehrát stejný motiv a celkově se to snaží utáhnout na téhle nostalgické nudli. Je tu přiměřená porce silných pecek, kdyby to vedli jiným směrem, neměl bych námitky. War Report 2 rozhodně není slabá deska, ale bohužel díky názvu ji musí člověk srovnávat se svým předchůdcem. A ten rozdíl je velký asi jako mezi CNN a ČT24. Stejně jako většina filmových dvojek, pokračování nesnese srovnání s prvním dílem.
Už jsi četl?
