C-Gun: Buď můžu nadávat, že v Ostravě je rap na piču, nebo můžu sám přiložit ruku k dílu

Na tvé jméno jsem narazil až skrze Tenkiho, mohl bys mi ve zkratce zrekapitulovat svou dosavadní kariéru a více mě do toho všeho zasvětit?

Karieru si dnes asi mají potřebu budovat všichni ostatní, já to prostě žiju. Hip hop je pro mě životním stylem a rap pouze jedním ze způsobů, momentálně však tím hlavním, jak se člověk může kulturně vyjádřit. Pro mě to bylo v první řadě kreslení, graffiti, pak breakdance-electric boogie, to vše v období zhruba od roku 95-02. V graffiti jsem založil jedno z nejlepších crews ve městě, v electru jsem patřil mezi nejlepší. To už dnes ale nikdo neví. Přirozeným vývojem volně přecházím na další element rap, začínám si tvořit jméno, pěkně od začátku, ale o to s větším odhodláním. Nejdříve jsem dělal beaty, než jsem zapnul mikrofon. To bylo zhruba v období 06-12, kdy vznikaly i první demo nahrávky, nepřikládal jsem tomu zvlášť nějakou důležitost, měl jsem v té době jiné priority,ten zlom prakticky přišel někdy v polovině roku 2013,kdy jsem dokončil svůj amatérský film Kamokeri. Nějak potom přišel Tenki,s kterým jsme se znali už dříve, s myšlenkou, jestli nezkusíme udělat desku. Souhlasil jsem a rozhodl se ji pojmenovat Experiment. O rok později, ve stejném čase, byla hotová. Během tohoto projektu jsem si uvědomil, že když už děláme desku, že už ten můj rap nemůže být, takové sciense fiction jako doteď, ale že bude potřeba jej udělat trochu více real. Ten nadhled jsem se snažil v textech zachovat i tak. Dále mám od roku 2012 rozkreslený rozsáhlý komiks, který momentálně leží, ale ke kterému bych se ještě taky moc rád časem vrátil.

Čím to, že jsi mému uchu prozatím unikal? Bereš se spíše za zapadlého lokálního hráče nebo myslíš, že tvůj čas a dostání do celorepublikového povědomí teprve přijde?

Ale můj čas přece přichází, děje se to právě teď, jinak bys mi nepsal o rozhovor a neposlouchal můj poslední počin. (smích) Každopádně, lokální – nelokální, já to tak neberu, v rapu nemám potřebu ohýbat hřbet, nahrávám, jak cítím, nepřemýšlím, jestli se to bude líbit na druhém konci republiky.

Ostrava bylo vždy město plné interpretů, kteří si na zdejší kraj stěžují. Jak to máš ty? Nalezneš nějaká pozitiva nebo bys při první možnosti bral taky roha?

Já si tady tu místní scénu příliš nejedu, ne že by se mi nelíbila, jen to prostě nevyhledávám, nemám na to čas, rád si něco poslechnu, ale to mi spíše někdo o tom musí říct, nebo doporučit. Mám to tak prakticky u celé české scény, takže opravdu nevím. Co ale vím bezpečně je, že Ostrava je město, které je plné talentů, nejen v rapu, bohužel však většinou promarněných, kteří se zmůžou pouze na to si jen stěžovat. Vím to, protože jsem dlouhou dobu patřil právě mezi ně. Kdysi mě například štvalo, že v celé Ostravě bylo plno graffiti crews, ale v moji čtvrti žádné, než jsem si uvědomil, že pokud tam chci taky nějaké mít, musím ho založit sám. To stejné se děje teď. Buď můžu nadávat, že v Ostravě je rap na piču, nebo můžu sám přiložit ruku k dílu a udělat jej takový, jaký mi právě tady chybí a jaký bych chtěl, aby tu byl. Jako pozitivum vnímám sebe samotného, že tu je konečně někdo, kdo jde na to všechno jinak a rozhodl se to změnit. Kdybych teď odešel, bylo by to totiž všechno už úplně v piči (smích), takže kdybych si měl vybrat, tak Ostrava byla vždy naše město, už v časech, kdy fejkrům mama utírala pysk zmuchlaným pochlustaným kapesníkem, tak ať raději táhnou oni, dělat ostudu jinde.

Je pravda, že jsi ve skladbách odlišný než zbytek tvého města, ale i ty sám často používáš trefné hlášky a na vše nahlížíš s nadhledem. Tímto způsobem mi připomínáš Sergeie Barracudu. Neměl jsi někdy chuť s ním spojit síly?

Nepatřím mezi typ lidí, kteří něco hned odsoudí, aniž by tomu vůbec dali šanci. Pamatuji si, že mi o tom kdysi někdo říkal, každý na to nadával, někteří zlí jazykové dokonce tvrdí, že prý jim ty jeho věci připadají jako akční béčkové akční filmy z 80. let, zbraně, drogy, drsné kecy. Jako děcka jsme z toho srali a až jsme dospěli, došlo nám, jaká to vlastně byla pičovina. To je ovšem jejich věc, do čeho mi nic není, do toho se nestarám. Ale i tak jsem si to pustil, abych si udělal vlastní názor. Neoslovilo mě to, takže už tomu nevěnuji svůj čas. Nedávno ale přiběhl za námi jeden nejmenovaný producent, povídá, viděli jste video, kde říká Sergei, že.. (a to přesně nevím, jak to bylo), a že to je na vás, co chodíte do práce a že oni nemusí nebo tak něco. Povídám, neviděl, asi jsem byl zrovna v práci, když to vysílali.. nebylo to konkrétní, takže nevím, jestli s to týká i mě, ale samozřejmě s tím souhlasím, na druhou stranu jsem nikdy netvrdil, že jsem do práce nechodil, dokonce jsem tam napsal scénář ke Kamokeri, natočil tam jednu scénu a napsal texty na obě alba. Dále pak povídá a slyšeli jste, co nahrál na 1 a Yeden? Neslyšel jsem, ale povím tolik: jeho "kariera" stojí na velmi vratkých základech, což tady v Ostravě víme moc dobře úplně všichni a samozřejmě i on sám nejlíp, tak bych na jeho místě zvážil, na koho si tady otevírá hubu, na starou školu, takže na všechny lidi kolem, lidi co tady položili základ hip hopu, i já sám vlastně patřím do téhle generace. Protože zatím se tihle lidé smějí jeho textům, ale kdyby začli všichni mluvit, jak to ve skutečnosti je, o čem je jeho hudba a kolik z toho se zakládá na pravdě, pravděpodobně by se hodně jeho příznivců nestačilo divit. Trošku jsem odbočil, ale v podstatě i tak odpověděl na otázku ohledně spolupráce. Takže když bych to měl shrnout a dívat se na to jako na dva interprety, bez jakýchkoliv rozdílů, tak mi to přijde, asi jako kdyby si chtěl, aby Apple a Microsoft vyvíjely společný operační systém. Je to rozdílný pohled na věc, odlišný způsob hudby, zkrátka jiná filozofie.

Už před časem mě zaujalo tvé umělecké jméno. Jak vůbec vzniklo? Pojí se to k tvým předkům nebo tím nahlížíš na jistou problematiku tvého města?

Vzniklo spontánně, nemá to žádný hlubší význam, je celkem zvučné, originální. Neřeším to. Tak to taky můžeš pustit z hlavy. Je to jedno z jmen, v graffiti jsem měl jiné, pod kterým mě většina lidí v Ostravě z mé generace zná. Jako beatmaker jsem si nedávno přidružil taky jedno, které jsem kdysi tu a tam používal.

Venku máš nový mixtape. S jakým záměrem jsi ho realizoval a proč jsi hosty šetřil? Měl jsi toho sám tolik co říct?

Já těch lidí, co dělají rap, osobně příliš mnoho neznám, zvlášť těch zvučnějších jmen, takže nemám důvod je oslovovat. Je to moje deska, ne mých hostů, koncentruji se 100% na vlastní tvorbu a nemám zapotřebí zvát hosty, abych se více zviditelnil a ani zaplácávat prázdné místo featem. Ani nepřemýšlím, jestli by vůbec do toho šli. Jsem zvyklý si věci budovat sám, pěkně od začátku, každopádně si myslím, že mám stále dost toho co říct, proto mám teď rozdělané rovnou desky dvě. Vlastní novou sólovou, kterou jsem začal nedávno tvořit, a pak jednu společnou československou, na které pracujeme od října minulého roku. Záměr Tip Tape Topu byl vytvořit něco, na co se už v poslední době trošičku zapomíná: klasiku, skreče, mluvené slovo, špinavé samply, příběhové texty, propracovanou barevnou paletu, plnou vymazlených detailů, včetně coveru, který je taktéž tvořen záměrně s odkazem na klasiku, a který nejlépe vyjadřuje samotný obsah.

Ve skladbě „Nech promluvit činy“ naznačuješ, že nerad mluvíš o svých zásluhách a raději necháváš promlouvat své činy. Nebylo pro tebe těžké odpovídat na mé otázky a dostat se k novým posluchačům i jinak než zvukovou stopu a koncerty?

To téma je všeobecné, pouze poukázané v konkrétnějším případě. Ke konci přece stojí: ať už si nakupuješ spreje, či fejkový kvér s ebaye, v legínách do ruk bereš majk, na hlavě s účesem gaye, jako obyčejný pouštěč to hraješ na DJe, každý normální člověk, se takovým jako ty směje. Ať si gangster, či rapper, titulem se honosíš, máš víc keců, než činů, zamysli se, kdo jsi, sám si neurčíš ten limit, aby ses začal líbit, pokud tomu věříš, tak věř, že dopustil ses chyby. Když si to po sobě přečtu, tak je mi jasné, kam autor těch slov míří. Nemám problém se bavit otevřeně prakticky na jakékoliv téma, ale zároveň nemám potřebu se někam srát. Když se mě zeptáš, rád ti odpovím. Akorát poslední dobou více mluvím, když je zapnutý mikrofon, než plno prázdných keců, což vlastně navazuje na předchozí otázku, ohledně promarněných talentů.

Je pravda, že obsahově je tvůj mixtape velice hutný, ale člověk se musí občas prokousat přednesem. Jsi si vědom toho, že máš celkem velké rytmické nedostatky a chvílemi to dosti drhne?

Nevím, jak to konkrétně myslíš ohledně rytmických nedostatků, protože jsem se s podobným názorem ještě nesetkal, ale pokusím se na to částečně odpovědět otázkou. Když se dělal finální zvuk amerických rapů, přišel C-phone a povídá: ten jeden sampl, úplně přesně nesedí, když na to koukám v programu, slyšet to není, ale vidím to, zkoušel jsem ti to srovnat. Já si myslím, že ten dnešní rap je už dotažený do takové dokonalosti, že už v podstatě není kam dál až zajít, zvuk vyleštěný, vysterilizovaný, texty dokonalé jako ze slovníčku, všechno všude přesně sedí a já se ptám, co bude pak, až nebude možné kam jít? Přijde nějaký průkopník a nahraje na bakelitový majk ve sklepě, na kotoučák, bez kompu a jehlanových molitanů, všichni se z toho poserou, že to je konečně něco jiného a že to jde dělat i jinak, strhne se vlna a všichni to pojedou takhle? Stejně jako se stalo například u graffiti, když vidím některé ty dnešní věci, jakoby schválně zkurvené, malované původními tryskami? Pro mě je to můj styl, osobní projev, rap, dělám ho vždy, jak v daném okamžiku cítím a nejlépe umím a i přes to všechno, co tvrdíš, si to své příznivce našlo a ohlasy jsou převážně kladné. Jinak jsem si samozřejmě vědom určitých chyb, a ačkoliv se to možná nezdá, bývám i dost sebekritický. Věci na Tip Tape Topu jsou většinou už rok dva staré, některé i více a já od té doby opět cítím výraznější progres. A o to zřejmě jde, kdybych byl spokojený, necítil bych potřebu nic zlepšovat, takže nic nahrávat…

Jak to máš tedy s tématy? Vymýšlel jsi pečlivě koncept nebo to z tebe leze samo a jen upravuješ finální myšlenku?

Neumím si sednout ke stolu s myšlenkou, že jdu psát text, vymyslet téma, nebo si říct tak a teď jdu dělat desku. Funguje to samo, prostě na to nemyslím vůbec a přichází to, většinou v situacích, kdy se to nejméně hodí, nebo když není po ruce, čím to zaznamenat, zejména když jsem pod tlakem, časově nic nestíhám, řeším spoustu věcí, a to toho se mi v hlavě začnou valit rýmy, samy od sebe. Já to jenom zaznamenávám. Jinak koncepčně to tvořím tak, že mám takzvané pilíře, například 4 tracky, které mají pro mě určitý význam a na těch to celé stojí. To je kostra. Celé to pak propletu jinými tracky, různých nálad a podle toho, jak se to vyvíjí, když mi to přijde, že to je moc ponuré, vyvážím to z druhé strany něčím vtipným a obráceně. Třeba tady v tomhle případě, bylo těch tracků původně asi o 5 víc, ale jak to je teď, jak jdou tracky po sobě, mě to bavilo nejvíc. Takže raději méně a ať to má hlavu a patu, než tam vysázet všechno, ať mám co nejvíc. Třeba ty zbývající časem možná vytáhnu, až budu mít potřebu vařit z vody, do nových desek však s nimi nepočítám.

Finální dílo se dá hodnotit obsahem i projevem jako velice vtipné. Máš i na koncertech nějaké speciální choreo? Bereš sám sebe jako skupinového baviče?

Těch koncertů nebylo takové množství, takže jsem se spíše rozkoukával, ale vyvíjí se to podobně, jako samotný rap, taky s každým dalším cítím stále větší progres. Mám rád jednoduchý, ale geniální propracovaný humor a na celý život koukám s výrazným nadhledem, což se samozřejmě projevuje v mých textech, ostatně jak si sám podotkl. Takže, určitě rád bavím lidi, proto občas natočím nějaké to video, ale jak se beru já, není tolik podstatné, podstatné je, jak to vnímá samo okolí. Takže zeptej se okolí, protože sám si neurčíš ten limit, aby ses začal líbit…

Na závěr by mě zajímalo, jestli je možné tě na stagi spatřit jen v Ostravě, nebo jezdíš i po zbytku naší republiky, popřípadě Slovenska.

Jak jsem zmínil u předešlé otázky, tohle celé je celkem nový projekt, těch příležitostí nebylo tolik, takže jsme převážně hráli v Ostravě, určitě bych rád zavítal i jinde, takže uvidíme, kam se to dál vyvine. Před časem jsem se rozhodl opustit Bunker jako label a dělat si věci více po svém, abych se nemusel ohlížet a mohl tak být plně zodpovědný za každý svůj další krok, který učiním. Neodcházím ve zlém samozřejmě, s klukama jsme pořád v kontaktu a případné spolupráce budou určitě vznikat. Takže pro mě už jen Baropromo, chystáme spoustu věcí do budoucna, určitě se bude na co těšit a hlavně "všichni zdechnou" z toho, co přijde. (smích)

Fotografie: Daniel Livečka – livecka.com