Sdílej
Bun B už dávno není samozvaný „underground king“. Tahle polovina legendárních UGK totiž zasahuje úplně všude a všemi směry. Nejen z podzemí až na úplný vrchol, ale také kromě svého domovského jihu, tak také na západ či východ Ameriky. Na východě ho mají na deskách Meth, Reak, ale i podzemníci Termanology, Royce či Statik Selektah, na západě Snoop, cení ho ti největší jako Jigga, Wayne či 50…Bun B je prostě ikona, legenda, která má stále, co nabídnout. Musím říct, že éru, kdy jsem byl schopen poslouchat Lil Jona, následně Slim Thuga, abych to večer dorazil Mike Jonesem, mám už za sebou. Jih je teď pro mě jen snad T.I./ Ross / Jeezy a celkově mu moc pozornosti nevěnuji. Bun B je také výjimka, obzvlášť když zakončuje svoji trilogii (Trill, II Trill, Trill OG). Navíc mě hodně namlsal singl “Let´Em Know“, který sice není takovou bombou jako pecka “MVP“, kterou narapoval do kouzelníkova beatu Ludacris, nicméně i mezi Bun B a DJ Premierem chemie funguje. „Bun B is on the mic, Premier on the track, the south his in the house, now what can fuck with that?“. Nic složitého, klasický primo, east coast feeling, skreče, hlášky od Pimp Cho a Big L. Slušný. Jenom jsem po téhle skladbě malinko doufal, že se Bun B rozhodne přiřadit své nové sólovce univerzálnější zvuk, že to nebude „jen“ další typická čistě jižanská deska. Něco jako třeba udělal T.I. na albu Paper Trail a nebo Weezy na Tha Carter III. Tady byl jasně cítit původ, nicméně na své si přišli skoro všichni. Bohužel (pro mě) a díkybohu (pro milovníky jihu) je Trill OG opravdu čistě jižanská deska. Kromě snad “Let´Em Know“ a motivační i smutné “All A Dream“, je to čistě v režii dirty south. Pokud se jedná o rychlé a nakažlivé skladby typu úvodní “Chuuch!!!“, kde se vykládá stejně jako u soudu pravda a nic než pravda, třetí v pořadí “Just Like That“, kde hostuje sněhulák Young Jeezy a nebo prodloužená verze tohohle tracku “Snow Money“, nemám absolutně problém a mlaskám si. Když ale najedou tradiční texaské utahané hymny typu “Ridin´Slow“ nepomůže ani charismatický Bun B a jeho specifická flow a nezaměnitelný hlas. Pomalejší skladby z desky mi celkově moc nesedí, “Put It Down“ ze zpívajícím Drakem mě uspává a “Right Now“ mě drží v bdělosti jen díky účinkování dvou padlích vojáků- Pimp C a 2Pac. Závěrečná „It´s Been A Pleasure“, kde Bun B rekapituluje momenty jeho kariéry, zní jako by se chystal do důchodu a se všemi se loučil. Doufám, že jen do další desky. Časopis The Source udělil albu klasických pět mikrofonů, což za posledních pět let nikdo nedostal. Já jsem si na Trill OG sice tak neujel, nicméně tohle je jedno z mála jižanských LP, které si určitě rád připomenu.
Už jsi četl?
