Pracovní nasazení Moma nelze zpochybňovat, když se ohlédneme za jeho početnou a úspěšnou diskografií. Prakticky rok co rok nás zásobuje novou sbírkou skladeb, ve které si každý najde to své. Očekáváme, že se tak stane i v roce 2024 a „Posledný samuraj“ z Bratislavy vytáhne z rukávu v dohledné době více singlů než jen novinku „Venom“.
Skladba produkovaná Fillipianem v sobě nabízí apel i melancholii, především pak technickou obratnost Moma. Myšlenka a zpracování jde v ruku v ruce s vizuálem, který obstaral Juraj Skula.
Momo se v textu vyzná z celoživotní vášně k hudbě i vlastnímu pohledu na to, jak to dělat chce. Z řádků je patrné, že si váží každého fanouška, ale když se k němu někdo odvrátí zády, nebude žadonit o jeho zpětnou náklonnost. Nechybí ani skloňovaný boj s démony v sobě samotném, za čímž se skrývá i samotný název oblíbené komiksové postavy Venoma.
Bratislavský patriot v posledních letech stále více vsází na hudební stránku věci, což však neznamená, že by obsah upozadil. Již poslední album „Street Hamlet“ jasně demonstrovalo, že se fanoušci nemohou spoléhat jen na striktní rap, ale stále více prostoru dostávají právě i melodické pasáže.
