Bitman: Raději zahraju pro 12 lidí, než se upsat trendu, aby mě žralo celé Slovensko

Tvá kadence slov v rapu je obdivuhodná už na první poslech. Nelákala by tě třeba práce sportovního komentátora na fotbalové či hokejové zápasy?

Tak tohle mě, bráško, v životě nenapadlo… (smích) Asi mě tahle práce vůbec neláká. (smích)

Ta flow není založena jen na rychlosti, ale také zajímavé technice. Jak dlouho jsi tohle cvičil, než to šlo spojit? Přeci jen učený z nebe nespadl a tohle nelze kompenzovat jen talentem…

Určitě se to nenaučíš ze dne na den. Já jsem první text napsal ve třinácti nebo čtrnácti letech. I když stál za absolutní hovno, tak už tehdy byl psán jako takový rychlejší. Už jsem se o tom bavil i se Strapem a dalšími lidmi, jestli bych neuměl rapovat i pomaleji, zkusit nějaký slow mode. Já to hlavně u svých věcí nebral nikdy tak, že by to měl být doubletime nebo tripletime. Dnes si ale už neumím představit, že bych to měl dělat jinak. Už když začínám psát text, tak to ze mě takhle vychází. Asi to tak má být…

Eviduješ na české či slovenské scéně někoho, kdo by ti v rychlosti a technice mohl konkurovat?

Tak já takovéhle věci moc jakože neřeším. Konec konců pro mě je to zajímavější z pohledu té techniky než rychlosti, i když tam mám pár pasáží, které jsou až vesmírné, ale mě to prostě takhle baví…

Není možné přehlídnout pomocnou ruku, kterou ti nabídl Strapo. Nejprve se objevil v klipech tvých věcí, pak dokonce ty na jeho dalším sólu. Nebojíš se, že by ti mohl někdo vyčítat, že máš protekci?

Proč by to měl někdo takto vidět? Tohle mám absolutně v p*či a nestydím se za to, že mi pomáhá. Známe se už strašně dlouho, dokonce jsme se kdysi i dissovali, když jsme měli patnáct let. V Petržalce jsme si zažili své na battlech, ale pak jsme se deset let neviděli. Jednou jsme se čirou náhodou střetli a začali spolu fellit. Mám ho rád a strašně moc jsem rád, že mi pomáhá.

Zmiňoval jsi battly. Dokážeš tuhle svou flow ventilovat i při freestylu nebo jsi tam na jiném stupni kadence a techniky?

Já jsem se freestylu věnoval v době, kdy to dělal i Strapo, proto tam byla asi i nějaká rivalita. Dnes už se tomu nevěnuju, maximálně tak dvakrát do roka, když na něj mám chuť.  Je to asi hodně podobné jako má tvorba, protože jak jsem už zmiňoval, takhle to ze mě jde prostě ven…

A čím si vysvětluješ, že Strapo je veřejně známou osobností a ty jsi poměrně neznámou tváří, přestože jste začínali ve stejné době?

Já jsem byl v té době ten, který byl takzvaný zarytý „undergrounďák“, takže já jsem nevytáhl paty z domu. Pro mě byla Petržalka, Petržalka, Petržalka a nikam jinam jsem se cpát nechtěl. Udělal jsem asi tu chybu, že jsem nechodil na takové ty ArtAttacky a oficiální battly. Já jsem freestyloval každý týden, ale v zapadlých podnicích či u obchodních center.

Undeground je ve stínu dnešních subžánrů jako trap, grime a další a mladí mu moc nevěnují pozornost. Staří zastánci se hněvají, ale často nemají novému publiku co nabídnout nebo je nedokážou zaujmout. Ty disponuješ technikou i výpovědní hodnotou. Věříš, že bys mohl širší základnu opět nalákat na kořeny?

Byl bych strašně rád, kdyby to tak bylo. Nehodlám svou hudbu měnit, ale ani si nebudu hrát na tu pózu, kdy bych do světa vyřvával „navždy underground“. Zatím to stále tak cítím. Ve skutečnosti není u těch nových vlivů problém v hudbě. Některé ty trapové beaty jsou úžasné a já nemám problém napsat text do takové věci. Dá se to i tak dělat kvalitně, často poslouchám jména jako Tech N9ne nebo Journey Lucas. Má to výpovědní hodnotu i skvělou techniku. Problém není v hudbě, ale v tom, co někteří lidi občas v textech říkají.

No ty sám jsi v jednom svém tracku říkal, že v jedné skladbě dokážeš říct víc než ostatní na celé své desce. Zmiňuješ tu i výpovědní hodnotu, není však nutné někdy udělat ústupek na úkor té rychlosti a techniky v rapu?

Podle mě by měl song obsahovat všechno. Dnes je pro lidi víc podstatná ta hudba než výpovědní hodnota, neboť pak nejen v klubech čekají na ten bordel. Člověk tam opakuje tři slova dokola, ta věc nemá vůbec žádnou hodnotu, i když to na poslech nemusí znít zle a oni mu to žerou. Myslím, že by to mělo být od všeho trochu.

A nebojíš se, že s tímto přístupem budeš hrát jen na takovýchto malých stagích, přestože jsi měl ohlas pod pódiem slušný a sliboval jsi, že za rok už to bude minimálně na hangár?

Samozřejmě mě to mrzí, ale za rok to ten hangár být musí. Když to tak nebude, tak je to moje chyba…

Stejně tak na slovenském festivalu Hip Hop Žije si nikdy nehrál…

Tam mě nikdy organizátoři nepozvali. Samozřejmě, že znám lidi, které mají konekce, a říkali, že by mě tam mohli protlačit, ale já jsem to nikdy nehrotil. Nebudu si trhat vlasy, když to nevyjde. Raději to budu dělat pro dvanáct lidí, než se upsat trendu, aby mě žralo celé Slovensko.

Bylo na tobě vidět, že si tu show užíváš s každým trackem, i když jsi sám v půlce show zmiňoval, že jsi začínal pro pár lidí a teď jich tu je vlastně o sto procent více. Jsi bavičem jen při koncertech nebo i v osobním životě?

Kamarádi mi říkají, že jsem takovej cirkusák poj***ný. (smích) Je to hodně i o náladě…

Pár singlů je venku, hostuješ na deskách Strapa či Ortodox. Kdy se dočkáme tedy té tvé placky?

Největším problémem je u mě sehnat hudbu, která by mě oslovila. Bylo to tak dřív a je to i teď. Já když dostanu beat, tak z něj musím skapat a odpadnout, jinak mě to za týden omrzí. Můžu ale prozradit, že něco se už pomalu rýsuje, ale kdy to bude, to zatím ani já sám nevím. Chtěl bych vydat album.