Sdílej
Kde se vzal, tu se vzal, mohlo by říct tuzemské publikum k počátkům, kdy začalo registrovat na scéně Bitmana. On tu však byl již dlouho předtím, jen potřeboval někoho, kdo jej popostrčí a pomůže mu trochu hlouběji do podvědomí posluchačů. Této role se zhostil Strapo, který již před lety něco podobného udělal v případě Nerieš, ale tady se zároveň rodilo velké přátelství, které sebou neneslo jen možnost odjet s ním koncerty a aklimatizovat se na velké davy, ale i rozkoukání v tom pomyslném světě showbyznysu. A tak se dávní rivalové naladili na stejnou notu, předali si zkušenosti, cenné rady a výsledkem je debut „Had“, který vychází pod křídly labelu White Trash.
Vzpomínám na film „Škola Hada“ v hlavní roli s Jackie Chanem a také první disk Bitmana je těžkou školou technického rapu. Popravdě v hlavě neuchovávám jiný verbální kulomet v tuzemských vodách, kterému by bylo rozumět, neopakoval jen slabiky či slova, nerecykloval jednu a tu samou flow. Ve světě máme celou řadu verbálních sprinterů, proto by bylo zajímavé srovnání sil. Nebudeme však hledat důvody, proč ten pomyslný diplom za první místo Bitmanovi ve zdejších vodách neudělit, neboť se shodneme na tom, že si jej po právu zaslouží.
Minimálně při prvním poslechu se několikrát přistihnete s ústy dokořán při hodnocení technické zdatnosti autora této desky. Napříč tracklistem se ale navíc střídají polohy a barvy hlasu, nenásilné žádosti se prohazují s apely a připomínkami hodnot, na kterých by měl nejen interpret, ale i samotný člověk stavět. „Had“ není jen manifestem na technickou zdatnost a přesnost, ale klade důraz i na výpovědní hodnotu. I proto přeci můžeme z minulosti registrovat vtípky, že Bitman v jedné skladbě řekne tolik, co jiní na celém albu. Booklet plný textu ale zase není přeci jen tak tlustý, takže i přes drobné písmo je třeba přistupovat k tomuto tvrzení s nadhledem.
„Had“ vsází na své charisma a autentičnost, nestaví autora do role idola a tváře, ke které je nutné vzhlížet. I on má stinné momenty, ale v hlavě má moc dobře srovnané, jak se chce bavit, za účasti čeho a koho a nerad dělá kompromisy. U takových děl je dobré, že nejsou přizváni hosté, které odsunou hlavního herce na vedlejší kolej. Lyrický ohňostroj „Punisher“ se Strapem funguje na výbornou, pozadu není ani „Netreba“ s Kalim a Dominikou Mirgrovou. Odvádění pozornosti je decentní, neruší a nenabourá koncept ani výsledný dojem.
Vážnější témata střídá nadhled a smysl pro humor, není problém si tropit srandu ze sebe, ale i pojmenovat problémy správnými slovy. Bitman je revolucionářem v zaběhlých postupech a chce si dělat hudbu po svém, v žádném případě se přizpůsobovat. Jak sám v bookletu naznačuje, vše je tvořeno za velké dávky soustředění, improvizace a tvrdé práce. Strapo mu byl v mnohém mentorem, co se týče nikoliv samotného rapu, ale spíše věcí okolo, ale Bitman se rozhodně neplánuje krčit za jeho rameny a vyřvávat při hledání alibi. Jeho rap, jeho postoj a jeho zpracování. Díky bohu, že máme na scéně ještě tváře, jejichž tvorbu po pár vteřinách rozpoznáš a neváháš mezi dvaceti jmény.
Bitman se blýskl s debutovou deskou, na kterou se rozhodně vyplatilo počkat. Tracklist vykazuje pestrost nejen rapovou, ale i výčet beatů se nedá označit na jedno brdo. Silné momenty ale střídají i slabší a přiznám se, že s postupem času se mi některé skladby začaly vzdalovat. Vystřízlivění ale nepřerostlo k averzi a nemám problém se k tomuto artiklu po čase opět vrátit. Bude zajímavé sledovat jeho další vývoj a boj s aktuální poptávkou kontra jeho záměry. Buď jej doba umlátí a přetvoří k obrazu svému, anebo nám povstane poslední Mohykán, slovenský Shaolin, neúnavný bojovník za obsahové sdělení a technickou zdatnost, což bylo ještě před pár lety bráno jako samozřejmost, dnes již ale za ojedinělý jev.
7,5/10
